reklama

Jak nejrychleji zhubnout? Na procházce se psem

Pokud máte temperamentního a rychlého psa, jde hubnutí samo. Stárnoucí korgi vám asi moc nepomůže Foto:
Pokud máte temperamentního a rychlého psa, jde hubnutí samo. Stárnoucí korgi vám asi moc nepomůže
Foto: giphy.com

Mnohé ženy by daly deset let života za postavu modelky. Utrácejí velké peníze za nejrůznější kurzy, speciální diety, sportovní aktivity – mnohdy až kuriózní. Nabízíme řešení daleko levnější a daleko jednodušší, navíc trvalé, bez obávaného jo-jo efektu.

Pořiďte si ohaře (samozřejmě si můžete pořídit jakéhokoli pejska, ale tento je hyperaktivní, což bude mít na vaši postavu oslňující vliv). Za zmínku stojí také fakt, že nebudete hubnout jen díky permanentnímu pohybu, ale i kvůli neustálému stresu, který taková vycházka garantuje. Ale pozor, základní podmínkou je, aby byl chlupáč nevychovaný a nezvladatelný, protože s hodným zvířátkem, které vám poslušně pochoduje u nohy, by úbytek kilogramů nemusel být tak markantní. Zato s divokým baskervillským psem to půjde samo.

Chvíle, kdy se pokřižuji

U nás ten nervy drásající proces zvaný procházka se psem začíná už v chodbě, kde se snažím nasadit zvířeti postroj a na něj pak připnout speciální zesílený řemínek (čtyři už přetrhl). Zvíře sebou divoce trhá, vzpíná se, kňučí, zběsile štěká a dělá vše pro to, aby se to nepodařilo. Baví se tím, vycházku nehodlá překazit, raduje se z ní jako blázen. Ze dveří vyrazí tempem olympionika, na což se těší místní obyvatelé. Je pro ně vítaným zpestřením podívaná, kdy zběsile běžící zvíře vleče na řemínku ubohou majitelku, která za ním bezmocně vlaje jako papírový drak ve vichřici. Také bych se smála – kdyby se nejednalo o mě. Tímto kuriózním způsobem dospějeme k polní cestě vedoucí do lesíka. Tady už mě psisko zpravidla povalí, neboť se v něm vaří krev z představy volného pobíhání. Zvedám se z louže, rozhlédnu se, kolik lidí to vidělo, odepínám řemínek a pokřižuji se. Děj se vůle páně.

Nevychovaný ohař je lepší, než pilulky na hubnutí Foto: ThinkstockNevychovaný ohař je lepší, než pilulky na hubnutíFoto: Thinkstock

Plaší ptáky a zajíce

Polní cesta s travnatým prostředkem se vine kolem polí, oplocených zahrádek a bažantnice. Hned zpočátku mě většinou vyděsí taková místní figurka, vysloužilý policista a aktivní myslivec, který mi znepříjemní vycházku slovy: „Vy nevíte, že pes nesmí běhat v poli? Proč ho neuvážete, když ho nezvládáte?“ Jednou ho ale usadila kolemjdoucí paní slovy: „Vy tady zas nosíte mrtvý bažanty a děsíte nám děti. Náš kluk kvůli tomu kolikrát tak plakal!“ Sama si na nic takového netroufám, jen dělám, že chlapíka nevidím, pokračuji v cestě a on za mnou dlouhou dobu cosi vztekle pokřikuje. Ohař mezitím plaší ptáky a zajíce a obrovským tryskem se šťastně prohání v obilí, ze kterého v určitém ročním období vyčnívá jen sytě černý ocas. Občas je slyšet veselé šplouchání, to když se pes baskervillský ocitne v některém z jezírek. Miluje totiž vodu. Opustí ji obalený jezerním blátem a děsí pocestné přízračným zjevem, neboť vypadá jako z povídek Edgara Allana Poea.

Ani větvička nezapraská

Vcházíme do lesíka, kráčíme po široké cyklostezce. Ohař náhle úplně zmizí, v dálce spatřil srnku. Je ticho, ani větvička nezapraská. Propadám nepopsatelné panice, běhám sem a tam, křičím jako šílenec, ječím jako cirkulárka. Po deseti minutách už brečím. Sedám si do jehličí, kanou mi slzy. Tu se náhle ve veliké vzdálenosti objevuje tečka, rychle roste. Ohař. Objímám ho a slzím do jeho srsti. Je mu to srdečně fuk, při té příležitosti mi ukradne z kapsy papírový kapesník a zhltne ho (zbožňuje opojnou chuť papírových kapesníků). Rychle zkontroluje druhou kapsu a zbystří. Blíží se cyklista. Ty ještě nedávno stahoval z bicyklů. Dlouhotrvajícím výcvikem jsme docílili toho, že je jen pronásleduje a hystericky štěká. Což činí a cyklista sprostě nadává. Lidé jsou čím dál nevychovanější. Bohužel se blíží další cyklista. Zalituji, že s sebou nemám prášek na hlavu.

Článek

Oči huskyho

Rozumí psi svým pánům? Nová studie naznačuje, že lépe, než jsme tušili

Psi se dokážou orientovat podle směru, jakým jejich pán promluví – a má to dalekosáhlé důsledky.

Nezvladatelný!

Cyklostezka nás vede ke golfovému hřišti. Tady ho prostě musím připoutat. V opačném případě by se ihned vrhl na předpisový trávník, kradl by hráčům míčky a pronásledoval golfové vozíky. Namísto toho mě vleče stezkou, hráči si dávají přestávku a dobře se baví. Jsme pro ně kulturní vložkou. Za hřištěm, kdy už je pes zase svobodný, potkáváme dogu Elišku, dvakrát větší než ohař, kterého se kupodivu bojí. Doga prchá, ohař ji divoce pronásleduje, její majitel ji zoufale volá, pak si to jde vyřídit se mnou. Absolvuji další (dnes už druhý) rozhovor na téma: proč si toho psa nepřipoutáte, když je nezvladatelný. Podobný rozhovor vedu i s majitelkou dvou chrtů. Poté ohař zase zmizí, je slyšet zoufalý křik, k smrti vyděsil babičku na houbách. Omlouvám se. Když je domov konečně nadohled, pohlédnu k nebi a poděkuji, že jsem vycházku přežila bez úhony, jen s propoceným oblečením. A tak je to pokaždé...

Eva Michorová

 

 

 

 

Horoskopy 2017

reklama

reklama