reklama

Markéta (28): Mám nutkavou touhu krást a neumím to zastavit

Ilustrační foto Foto:
Ilustrační foto
Foto: thinkstock.com

Budete si zřejmě říkat, že mě patří zavřít, až zčernám, protože se to nedělá. Ale já si prostě nemohu pomoct. A věřte mi, že se za to sama nenávidím.

Když jsem byla menší, jako první věc jsem ukradla v obchodě lízátko a můj lup mi prošel. A tak jsem pokračovala směle dál. Od svých kamarádek jsem postupně odnosila spoustu věcí. Ony je měly, ale moji rodiče si je prostě nemohli dovolit a já je tak moc chtěla. Potřebovala jsem se jim vyrovnat, měřit se s nimi, ale bohužel jsem se jim nikdy neměla s čím pochlubit. Naši prostě neměli na rozhazování a já vždycky vypadala jako chudá příbuzná, co neměla nic a přitom by chtěla to všechno.

Nikdy jsem si však s nakradenými věcmi nehrála, prostě jsem se jimi jenom chtěla vytahovat před ostatními. Aby děti, co moje spolužačky neznaly, alespoň trochu záviděly a chtěly se se mnou kamarádit. Jakmile jsem toho dosáhla, nakradené zboží jsem následně vyhodila nebo rozdala, aby si myslely, jak moc dobře na tom jsme. Tímto způsobem jsem si zvyšovala reputaci a chtěla být v očích druhých ta lepší, ta která nemá otce alkoholika a matku závislou na automatech, i když to samozřejmě vědělo snad celé město. Já chtěla, aby se o nás mluvilo v lepším světle.

Článek

Milenec, nebo manžel? Foto:

Příběh Michaely (41): Milenec, nebo manžel? Stále nemám jasno

Ocitla jsem se v nezáviděníhodné situaci. A moje nejlepší kamarádka tvrdí, že už se nemůže dívat na to, jak ubližuji manželovi. Ale znáte to, srdci se nedá poroučet...

Konečně jsem se vydrápala na vrchol

Tak moc jsem toužila po lepším životě, až jsem svou rodinu zavrhla, dala jí navždy sbohem a šla svému štěstí naproti. Svůj vzhled jsem využívala, kde se jenom dalo, pánové mi padali k nohám jak zralé hrušky a já si žila konečně tak, jak si zasloužila. Vdala jsem se, držela jsem si místečko v jedné firmě, kde jsem toho moc dělat nemusela, pořádala jsem okázalé rauty, abychom se s mým mužem blýskli, že na to máme, a ke štěstí nám nechybělo vůbec nic. Po dětech jsem netoužila, on taky ne a tak jsme si žili konzumním způsobem života zvesela dál.

Minulost se ozvala znovu: A já chtěla zase krást!

Těžko říct, co tomu bylo na vině, ale když jsem byla ve své kanceláři, po dlouhé době se mě zmocnila strašlivá chuť zase něco ukrást. Jenom tak pro pobavení a kvůli tomu napětí, co budu zažívat během toho, než se cizí předmět stane mým. A taky jsem si to nemohla nechat ujít. Do kapsy mého luxusního béžového kostýmku jsem si ukryla keramické psací pero, které měla na stole moje sekretářka. A když jsem viděla, jak ho usilovně hledá, měla jsem ještě větší radost. Pak ale přišly výčitky svědomí a já pero tajně vrátila.

Článek

Příběh Kamily (40): Můj muž si mě vzal pro peníze Foto:

Příběh Kamily (40): Můj muž si mě vzal pro peníze

Moje manželství, to je smutná historie. Ale mnozí mi prorokovali, že dopadnu tak, jak jsem dopadla. Nepopřála jsem jim sluchu. Tak teď to mám.

Ráz na ráz na dlažbě

U tohoto zážitku to ale bohužel nezůstalo. Moje nutkání se stupňovalo a já nejenom ve firmě, ale i v obchodech kradla dál a pak si lámala hlavu s tím, jak ukradené předměty vrátím. Mnohdy to nebylo dost dobře proveditelné. Jednoho večera jsem opět byla v roli hostitelky, a když jsem byla sama v šatně, kam si hosté ukládali své kabáty, neváhala jsem sáhnout do kapsy jednoho z nich a ukrást mobil, který pak našel úkryt v mém psaníčku. Krádež ale byla po pár hodinách nato prozrazena, když ten nevrlý starý páprda postrádal svůj mobil. Následovala lavina obviňování a výhrůžek a já ho uklidňovala, že se to všechno určitě nějak vysvětlí. A taky že vysvětlilo, ale úplně jinak, než jsem měla na mysli. Jeho žena vytočila manželovo číslo a záhy se rozezvučelo moje psaníčko. Já husa jeho ukradený mobil zapomněla vypnout.

Článek

Příběh Renaty (37): Manželovu nevěru prozradily esemesky Foto:

Příběh Renaty (37): Manželovu nevěru prozradily esemesky

Dívat se manželovi do mobilního telefonu? Nejenom že je to neslušné, ale dokonce i nezákonné! Jenže, znáte to. Žena má jen jedny nervy, které občas takzvaně ujedou… Jak se...

Můj muž, regulérní snob mi dal košem. Bez vysvětlení, beze všeho. Prý jsem jeho jméno neuvěřitelně pošpinila a on se mnou bude nadále komunikoval pouze a jenom přes právníky. Ocitla jsem se na dně. Bez peněz, bez práce a se špatnou pověstí zlodějky a lhářky. Rodiče mě vidět odmítají, děti nemám a jediné, co mi zbylo, je moje posedlost menšími a většími zlodějnami. Život dokáže být krutý, ale já vím, že jsem si o toto všechno svým chováním vlastně koledovala.

„Nikdy jsem na boží mlýny nevěřila a pokládala toto tvrzení za líbivý kec. Chyba lávky. Boží mlýny opravdu melou pomalu ale jistě,“ svěřuje se Markéta, která nemá odvahu ani chuť svoji poruchu léčit.

Markéta z Liberce

Horoskopy 2017

reklama

reklama