reklama

Mezi námi aneb je svatební den ten nejlepší?

Mezi námi aneb můj svatební den Foto:
Mezi námi aneb můj svatební den
Foto: Martina Čerňanská

V minulém dílu jsem vám slibovala svatební téma. Ono se to teď tak nějak nabízí, je květen, měsíc lásky a všichni ti zamilovaní se buď zasnubují nebo plánují svatbu. Tak pojďme na to :)

Svatba…nejkrásnější den každé ženy. Jako malá holka jsem snila (a určitě i spousta z vás), jak jednou potkám svého pana božského, bude to láska na první pohled, po čase mne romanticky v pokleku požádá o ruku, já se dojetím rozpláču a řeknu ano. Potom budu rok plánovat tu SVOU vysněnou svatbu, budu si to užívat, budu nadšená, na všem se svým budoucím mužem shodnu (cože je jasný, když je to TEN pravý, ne?) a tyhle nádherné přípravy vyvrcholí DOKONALOU svatbou, kde bude všechno přesně tak jak jsem si vysnila a naplánovala. Nepřijde žádná pohroma, počasí bude úžasné, já budu nejkrásnější nevěsta na světě a bude to pro mne, pro mého partnera a pro všechny zúčastněné ten nejkrásnější den, na který nikdy nikdo nezapomene.

No…takový byl plán, když mi bylo asi tak 10 let. A o 14 let později opravdu přišel někdo, kdo mě požádal o ruku. Zásnuby proběhly. Marně vzpomínám kdy a kde, ale prý fakt byly... Přípravy probíhaly tak nějak…no prostě probíhaly. K mému velkému překvapení jsme se na všem neshodli (no dobře, byla jsem kdysi trochu naivní), byly chvíle kdy jsem si to opravdu neužívala (např. když asi týden před svatbou zkrachovala cukrárna, kde jsme měli objednaný dort), ale v podstatě nic hrozného. Tedy až na to, že mé vysněné svatební šaty vypadaly nakonec v reálu jinak, přibrala jsem asi 8 kg za pár měsíců, takže i já jsem v nich vypadala nějak jinak, než jak jsem měla vysněno, ale OK, to se všechno dalo přežít. Pak nastal den D, který mám tak trochu v mlze (nebyla jsem opilá, to ten stres!). Na to, že bylo teprve pár dnů oficiálně jaro, bylo krásné počasí, obřad byl příjemný, sešlo se hodně lidí, hostina byla fajn (já měla k jídlu za celý den 1 kuřecí křidýlko, nějak nebyl čas jíst) a krátce po půlnoci bylo po všem. No..nic moc. Nejde o to, že by něco bylo vyloženě špatně, ale svatbu si člověk nejvíc užívá, když tak nějak není jeho… Je to stres, člověk má přehnaná očekávání, bojí se, aby všechno klaplo, pak aby všichni dorazili, aby všem chutnalo, aby nedošlo k nějakým hádkám mezi rodinami, aby opilý strýc nevyjel po mé spolužačce ze základky, což by se jí možná líbilo, ale mé tetě určitě ne.

Ptala jsem potom ostatních, již dříve provdaných kamarádek, jak to měly ony. Bylo mi trapné přiznat, že to prostě nebyl nejkrásnější den v životě, jak se pořád říká. Ale řekla jsem jim to (taky od toho jsou to kamarádky, no ne?). K mému velkému překvapení mi 4 z 5 potvrdily, že to měly stejně. Že taky zažily s partnerem krásnější společné dny než byl ten jejich svatební. Dost se mi ulevilo.

Ráda by řekla, že výše zmíněné kamarádky jsou všechny stále vdané. Já ne. Po 3 letech jsem se rozvedla. Ale jsem si na 100 % jistá, že to nebylo proto, že mi nepřišel můj svatební den jako ten nejkrásnější den v životě. A třeba se ještě někdy vdám. Taková Elizabeth Taylorová se vdávala dokonce 8 krát… ;)

S láskou,

Martina podpis Foto:

 

Horoskopy 2018

reklama

reklama