reklama

Přerůstá vám dítě přes hlavu? Možná to přeháníte s výchovou

Přerůstá vám dítě přes hlavu? Možná to přeháníte s výchovou Foto:
Přerůstá vám dítě přes hlavu? Možná to přeháníte s výchovou
Foto: iStock

Představy rodičů o tom, jak budou své dítě vychovávat, často narážejí na realitu. Dítě má totiž na vlastní proces úplně jiný názor. Nevýchova radí, jak funkčně skloubit rodičovskou i dětskou potřebu.

Myslíme to s dětmi dobře, když jim říkáme, co mají a co naopak nemají dělat, ale zdá se, že to děti nechápou. Mají vlastní hlavu, neposlouchají, dělají si věci po svém, což je často úplně jinak, než si dospělí představují. Ale je to vždycky špatně? Nemohou už i malé děti občas vědět, co je pro ně nejlepší? Aspoň na chvilku se nad tím zamyslete.

Pro lidi, kterým se myšlenka, že o sobě může dítě rozhodovat, líbí, je tady výchovný systém s trošku provokativním názvem – Nevýchova. Ten je založený na tom, že se s dětmi lze domlouvat jako s rovnocennými partnery. To, že je dítě menší, ještě neznamená, že byste na něj museli používat svou sílu a mentální převahu. Naopak, domlouváním se vyřeší potíže v každodenním životě, ale dítě pak snáze překonává i velké problémy, například při rozvodu rodičů.

Jak tvořit partnerství s dítětem?

Při prvním seznámení s Nevýchovou jistě každého napadne otázka, že domlouvat se je možné s dětmi, které již dosáhly určitého věku a mají rozum, ale lze to i s daleko menšími dětmi. Podle principů Nevýchovy fakt, že je náš partner v zavinovačce, mění jen to, že nám zatím neumí odpovědět. To ale neznamená, že spolu nemůžete komunikovat. „Domluva je možná například i u přebalování. Důležité je, aby dítě bylo aktivní součástí děje, protože pak funguje úplně jinak. Učí se hledat společné řešení, má zájem spolurozhodovat, vychází rodiči vstříc. Když za ním bude rodič, zejména tedy mamka pořád chodit a komandovat ho, tak bude dítě zákonitě otrávené a nebude chtít spolupracovat. Jen si představte, že by to někdo dělal vám,“ vysvětluje pedagožka Katka Králová, která za Nevýchovou stojí. Ale pozor, když je řeč o domluvě, neznamená to, že rodič dítěti vždy ustoupí. Znamená to, že se ho zeptá, co si o dané situaci myslí a jak by ji chtělo vyřešit. Společně pak najdou řešení, které se líbí oběma.

Katka Králová říká, že často stačí dodat dítěti pocit, že je skutečně důležité. „Jak je například možné, že se mu najednou nechce do školky, když se tam ještě včera těšilo? A když se s ním umíte skutečně domlouvat (pak, když se ho zeptáte), například zjistíte, že se mu jen nelíbí kalhoty, které má na sobě. Když je vyměníte, bude spokojené a odejde bez problémů. V takové chvíli jste vyhráli oba,“ popisuje Králová.

Pokud váháte, jestli jste dítěti skutečně partnerem, představte si místo něj svou kamarádku. Chovali byste se k ní stejně? Dát někomu vybrat z několika možností, z nichž každá vyhovuje jen vám, totiž není partnerství. Kamarádky byste se taky zeptali, co chce skutečně dělat.

Dítě ale potřebuje hranice...

Skutečně? Dítě se přece učí hlavně nápodobou – jen málo si pamatuje z toho, co mu říkáme, hodně však od nás odkouká. Nevěříte-li, pozorujte někdy svou ratolest. Je to jako když se díváte do zrcadla na svoje malé já. Takže nemusíte dítěti hranice slovně vymezovat, ukažte mu je tím, jak budete žít. A pokud vy se budete chovat nemorálně, těžko budete po svém dítěti vyžadovat, aby ono se chovalo lépe.

„Učíme rodiče společně s dítětem vytvářet hranice prostřednictvím dohod. Takové hranice jsou funkční právě proto, že jsou společné a dítě je vnímá jako svoje pravidla. Navíc pomáháme maminkám a tatínkům postavit si vlastní vnitřní hranice. Pokud je totiž mají a umí vyjádřit, co se jim líbí a co ne a dávají to dítěti najevo, není třeba nic dalšího,” dodává Katka Králová.

Chce to změnu?

Starší generace si jistě myslí, že moderní rodiče s výchovou příliš nadělají. Vždyť oni také byli dětmi i rodiči a zas taková věda to přece nebyla. Je tedy nutné něco měnit? „Netvrdím, že tradiční výchovné postupy jsou špatné, jenom se dívám kolem sebe a vidím, že nejsou funkční. Drtivá většina rodičů i pedagogů se snaží dát dětem tu nejlepší výchovu a vzdělání. A když se jim s dětmi nedaří, mrzí je to, nechtějí po dětech dupat, většinou jenom nevědí, jak na to jinak,“ zamýšlí se Katka Králová.

Prvním krokem podle ní je uvědomit si, že chcete změnu. Někdy se prý rodiče bojí, že to bude běh na dlouhou trať, a pak jsou překvapení, jak rychle se celá změna odehrála. Pokud se však chcete s dětmi domlouvat na řešeních, která budou vyhovovat vám oběma, musíte začít u sebe. Vy se musíte naučit uvědomit si své potřeby a srozumitelně o nich s dětmi mluvit. Ty pak dítěti jen přednesete jazykem, kterému bude rozumět. Chce to trošku odvahy, protože ne všechny české maminky umí myslet na sebe. „Ale stojí to za to, uleví se vám i dětem,” slibuje Králová.

Děti Katce poradily, jak se naučit s nimi žít

Přestože Nevýchova jako výchovný systém slouží rodičům teprve několik let, její základy se začaly formovat již dávno. „Historie Nevýchovy nejspíš začíná už v mých šesti letech. Stojím zrovna v kuchyni a můj tatínek něco rozčileně vysvětluje mladší sestře Báře. A já, šestiletá holka, si říkám něco jako: Přece by se šlo tak snadno domluvit, oba chcete to samé. Poradím sestře a dohoda je najednou možná,“ vzpomíná Katka. Své přesvědčení pak postupně formovala při práci s nadanými dětmi, ale i s dětmi handicapovanými, ještě později pak ve Fondu ohrožených dětí.

„Říkám, že mi to poradily děti. Já jsem s nimi přirozeně žila to, čemu dneska říkáme Nevýchova. A neměla jsem pocit, že dělám něco zvláštního. Jenom nám to prostě fungovalo bez toho, aby se někdo musel vztekat, křičet nebo ustupovat. Ale nebylo to všechno hned, jako paní učitelka jsem se nejdřív taky dostávala do situací, kdy jsem si nevěděla rady. Vždycky jsem ale věřila, že všechny děti jsou skvělé a že s každým z nich se jde domluvit. Stačí, když mu porozumím a ono bude rozumět mně. A tak jsem se začala dětí ptát, namísto abych moralizovala a hledala metodu, jak na ně,“ líčí všechno, co nakonec vyústilo v jeden nevýchovný systém.

Když se nad tímto jednoduchým postupem člověk zamýšlí, zní to na první pohled jako pohádka. Mohla by být, ale v tom případě v pohádce žije už přes 47 tisíc rodičů z 57 zemí světa. Nejen na stránkách projektu Nevychova.cz, ale i v dalších diskuzích na internetu si rodiče pochvalují, jak se mění jejich děti, když k nim začali přistupovat jinak, když se začali domlouvat.

Nevýchova jistě není pro každého rodiče, protože ti, kdo si myslí, že je nutné vychovávat pomocí příkazů a zákazů, se na ničem zřejmě domlouvat nebudou. Pokud však toužíte po hezkém vztahu se svými dětmi, které budou znát hranice, ale přesto budou svobodnými lidskými bytostmi, které se nebojí projevit svůj názor, zkuste to.

-lk-

Moho by vás taky zajímat:

Článek

Chcete být dobrým rodičem? Poučte se z chyb ostatních Foto:

7 škodlivých věcí, které rodiče dělají při výchově svých dětí

Rodiče se chovají k dětem, jak jsou zvyklí a jak si myslí, že je to správné. Všichni rodiče ani děti nejsou stejní, ale i tak může být dobré se zamyslet nad naším způsobem...


Článek

Čím dřív začnou, tím líp Foto:

Děti, které dělají domácí práce, jsou v životě úspěšnější

Pomáhají vám potomci s úklidem, mytím nádobí a vynášejí koš? Pokud ne, přesvědčte je k tomu. V životě to dotáhnou mnohem dál.

Článek

Bude vaše dítě šťastné, když bude mít plný pokojíček hraček? Foto:

Největší přání vašich dětí? Asi vás překvapí, co to je!

Superdrahá hračka s miliony tlačítky a různobarevnými světýlky, která umí vyrobit čokoládu nebo gumové medvídky – zní to sice lákavě, ale na vrcholu seznamu dětských přání...



Horoskopy 2018

reklama

reklama