reklama

Příběh Evy: Bydlím v domě hrůzy a nemůžu pryč

Příběh Evy: Bydlím v domě hrůzy a nemůžu pryč Foto:
Příběh Evy: Bydlím v domě hrůzy a nemůžu pryč
Foto: istock.com

Malý domek na venkově, to byl vždycky můj sen. Pak se ale sen proměnil v peklo.

Strávila jsem celé dětství a kousek dospělosti v paneláku a neměla jsem to tam ráda. Třískání výtahových dveří pozdě do noci a brzy ráno, řev opilého souseda, který nám dokonce jednou v afektu prokopl dveře – zkrátka snila jsem o úplně jiném typu bydlení. Později se ukázalo, že moje životní láska – manžel Libor – má podobné pocity. I on si přál bydlet v domečku. Bylo nám jasné, že se děsivě zadlužíme – ale na druhé straně to byl splněný sen. Začali jsme shánět pohádkové bydlení. Představovali jsme si něco skromného, malého, obyčejného, pak ale Libor k našemu úžasu objevil krásnou vilu na kraji města. A překvapivě levnou. Bylo to až neuvěřitelné, říkala jsem si, že v tom bude nějaký háček, zakopaný pes, nějaká zrada.

Procházel peklem

Podle všeho nebyla. Majitel vysvětlil, že sehnal práci v zahraničí a musí narychlo odjet, a tak s prodejem spěchá. Působil dojmem poctivého člověka, ale velice utrápeného. Právě mu zemřela matka a ještě ke všemu se čerstvě rozvedl. Asi procházel peklem. Nevyptávali jsme se. Zcela jsme se poddali radosti z báječného bydlení. Prvorepubliková vila uprostřed romantické zahrady, co chtít víc? Uspořádali jsme malou oslavu, byla by ale mnohem větší, kdybych už tehdy věděla, že jsem těhotná. Naše štěstí neznalo hranic. A pak se začaly dít čím dál divnější věci.

Podivné zvuky

Kolem druhé hodiny ranní se ozývaly podivné zvuky. Kroky, rány, křik. Všechno to směřovalo do kuchyně. Budilo mě to, vždycky jsem vzbudila i Libora, plížili jsme se do kuchyně, pak všechno ztichlo. Příšerně jsem se v tom domě bála. Vídala jsem v noci světlo, slyšela výkřiky. Přičítám tomu i své rizikové těhotenství. Teprve teď mě napadlo zeptat se lidí z okolí, zda se v domě něco nestalo. Mluvili o tom neradi a neochotně. „Bydleli tam mladí manželé s manželovou matkou. Byla to problematická tchyně a nakonec se dokonce oběsila – přímo v kuchyni,“ prozradila mi starší paní z naší ulice. Kdybych to věděla, nikdy bychom dům nekoupili. Najednou jsem pochopila, že i splněný sen může být nakonec pěkný průšvih.

Opravdové peklo

Zvuky pokračovaly, každá noc se pro mě stala peklem. Odstěhovala jsem se k rodičům do paneláku, přece jen, byla jsem v sedmém měsíci a stresovat se v tomto stavu mi připadalo nebezpečné. Libor mě obviňoval, že z toho dělám zbytečnou vědu, že se tolik neděje a že bychom měli být spolu. Měl výborný spánek, jeho by nevzbudil ani výstřel. Dění v domě bral na lehkou váhu, i když přiznal, že normální se mu to tedy nezdá. A já se bála, abych si nezničila manželství. Po několika týdnech jsem se vrátila zpátky. Noc byla horší a děsivější než obvykle. K ránu jsem ucítila porodní bolesti. Přišlo to o měsíc dřív, vlastně víc než o měsíc.

Co prozradila stará paní

Nepředstavitelně jsem se bála, že za dům zaplatím tu nejvyšší daň. Nestalo se. Před polednem se narodila zdravá holčička. O čtyři dny později jsme si ji štěstím bez sebe vezli domů. Byla jsem tak unavená, že jsem v noci vždycky téměř omdlela, a když mě něco probudilo, byl to jen a jen dětský pláč. Zvuky ustaly. Vyprávěla jsem to té paní z ulice, která mi před časem prozradila tajemství domu. Ona řekla, že ji to nepřekvapuje. „Ta stařena byla tyranka, mladou rodinu velice deptala a kromě jiného jim neustále vyčítala, že stále nepřichází miminko. Ale kdo by se divil, že nechtěli přivádět dítě do takové atmosféry… Řekla bych, že se jim i oběsila natruc, aby jim připravila pořádný šok. A teď, když je v domě mimino, už dá pokoj, uvidíte,“ ujistila mě. A měla naprostou pravdu…

Eva

Horoskopy 2017

reklama

reklama