reklama

„Recept na štěstí? Spát aspoň 7 hodin!“ říká specialistka na všední štěstí

Užívejte si krásu přítomného okamžiku. Stejně, jako to dělají děti Foto:
Užívejte si krásu přítomného okamžiku. Stejně, jako to dělají děti
Foto: Thinkstock

Co je to štěstí? Proč, když máme všeho dost, neumíme být šťastní? A fungují příručky šťastného života? Barbora Šťastná čtyři roky píše na toto téma internetový Šťastný blog. „Každý den v podmínkách všedního života testuji nejrůznější způsoby, jak být šťastnější,“ říká. Jak to dělá a co jí funguje?

Co je podle vás štěstí?

Myslím, že existují dva pohledy na štěstí. Ten první by se dal popsat jako celková životní spokojenost: mám práci, která mě baví, mám fajn životního partnera, děti, bydlím tam, kde se mi líbí a podobně. Všechny ty „velké věci“, které nás činí šťastnými. Druhý pohled je každodenní radost, okamžité štěstí prožívané v běžných chvílích. Zatímco první druh štěstí v našich končinách docela ovládáme, druhou variantu umíme skvěle zabíjet ve frontách v obchoďácích, v narvané MHD, ve stresu, nestíhání, otrávenosti. Píšu blog o tom, jak ještě chytit kousek štěstí v té frontě ke kase.

Proč tohle neovládáme?

Nevím. Já jsem si ale uvědomila, že se nechci cítit šťastná, jen když rozsvěcím vánoční stromek. Nechci mít život rozdělený na chvíle, které chci mít co nejrychleji za sebou – až někam dojedu, něco odevzdám, uklidím, doběhnu – a na chvíle, kdy si dávám kávu s kamarádkou, odpočívám u knížky nebo jsem u zmiňovaného vánočního stromku. Ty první totiž tvoří velkou část mého života. A já nechci žít tak, abych to měla co nejdřív za sebou.

K psaní blogu vás motivoval moment, kdy jste se uviděla v odrazu výlohy, jak vystupujete z autobusu, ověšená taškami, vlekoucí s sebou dcery. Volně citováno: viděla jste se zamračenější, tlustší a naštvanější, než jste čekala. A řekla jste si, že tohle nechcete zažívat.

Ano, byl to takový pohled, na který nejste připravená. Protože, když se chcete podívat do zrcadla, tak se podvědomě připravíte. Dokud se nevidíte nečekaně, dokonce si myslíte, že takhle nikdy nevypadáte. To jen ti ostatní lidi jsou tak naštvaní a vyřízení. Vy ne!

Jste po více než třech letech od té chvíle šťastnější?

Největší pokrok jsem udělala za první rok psaní blogu, kdy jsem se tomu hodně věnovala. Rok před tím, než jsem Šťastný blog začala psát, v létě 2009, mi nečekaně umřela maminka. Taky zkrachoval časopis, kde jsem pracovala. Navenek jsem celou situaci nesla dobře, možná až moc. Vnitřní stres se ale projevil, začala jsem trpět úzkostmi a musela chodit na terapie. Blog mi moc pomohl, psaní mě dokázalo rozveselit, zbavit strachu, dodat sebevědomí. Ten posun během prvního roku byl znatelný.

Opravdu se dá štěstí trénovat?

Podle jedné studie je pocit štěstí z 50 procent vrozený, daný geneticky. V podstatě jde o nastavení tělesné chemie, hlavně v mozku. Pouhých deset procent ovlivňují okolnosti, což je neuvěřitelné. Jen z deseti procent má na vaše štěstí vliv, zda například máte - nemáte partnera, máte - nemáte děti, máte - nemáte práci, máte - nemáte kde bydlet, máte - nemáte peníze. A celých 40 procent můžeme ovlivnit svým každodenním rozhodováním, postoji, přístupem. Celých 40 procent, to je hrozně moc.

Tak mi řekněte, co opravdu funguje.

Poslední dobou mi hodně pomáhá dýchání. Když se chci zbavit něčeho negativního, vědomě dýchám a představuju si, jak s výdechem odchází to, co nechci, co nepotřebuju. Funguje i úsměv. Prostě roztáhnout pusu, i když je to křeč. Jak se říká: Fake it till you make it. (Předstírej to, dokud to nezačne existovat.) Někdy je fakt dřina dostat koutky nahoru, ale zabírá to. Skvělé je spát. Dost spát. Pro mě to znamená aspoň sedm hodin spánku denně. Je vám pak úplně jinak, líp. No, a pro pokročilé – být v přítomném okamžiku. To umějí skvěle děti. Dospělí už méně.

Opravdu umíte být stále v přítomném okamžiku?

Stále rozhodně ne, ale trénuju a jde to.

Stastna_kniha Foto:

Posilují pocit štěstí nějaké činnosti, rituály?

Ano. Například mně „funguje“ chůze, třeba jít pěšky do práce. Mám štěstí, že pracuji kousek od domova a můžu si ten luxus dovolit. Také ranní oblékání a vybírání oblečení, když mám čas. Dlouhé čištění zubů, při kterém jsem schopna si číst nebo se dívat na televizi.

Co říkáte knížkám slibujícím zaručený recept na životní štěstí?

Obvykle se z anotací dozvíte i celou pointu knihy a nic dalšího při čtení neobjevíte. Ale jedna z takových knih, Projekt štěstí od Gretchen Rubin, mi dodala odvahu napsat a vydat Šťastnou knihu. V tomto směru mě spíš než duchovní literatura oslovují výzkumy, psychologie, sociologie.

Pracujete jako editorka časopisu pro ženy. Ty jsou obvykle plné příběhů žen, které při cestě za štěstím radikálně změnily svůj život. Přeženu-li to, ve čtyřiceti odjela od Indie, v šedesáti začala podnikat, v sedmdesáti si našla milence.

Tohle si nedovolím vůbec soudit. Možná jsem sama jen neměla dost odvahy to udělat. Ale já mám ráda svůj život a to, co mám. Nechci měnit. Velká změna vám nezaručí štěstí. V indonéské džungli při cestě kolem světa můžete zjistit, že jste stejně nešťastná anebo šťastná jako doma v Česku na zahrádce.

 

Barbora Šťastná Foto:

 

Barbora Šťastná (41)

- pracuje jako editorka časopisu Elle

- v roce 2010 založila www.stastnyblog.cz

- v roce 2013 jí vyšla Šťastná kniha inspirovaná blogem (dotisk je na pultech)

- je vdaná, má dvě dcery - Alžbětu (12) a Rozárku (9)

- chystá se vydat další knihu.

 

 

 

Ivana Králová

 

Mohlo by vás také zajímat:

 

Článek

Jsi šťastný, miláčku! Foto:

Jak vlastně vypadá šťastně ženatý muž?

Osobně si ho představuji jako hladce oholeného štíhlého chlapíka v obleku, s krásnými zuby a hezkým autem, do kterého, když v podvečer nastupuje, nedbale hází na sedadlo...

 

 

 

 

 

 

 

Horoskopy 2017

reklama

reklama