reklama

Světový den toalet aneb Historie a kuriozity ze světa toalet

Světový den toalet aneb Co říká dějepis o záchodcích Foto:
Světový den toalet aneb Co říká dějepis o záchodcích
Foto: thinkstock.com

Některé světové či mezinárodní dny jsou poněkud kuriózní a Den toalet je jedním z nich. Na druhou stranu, záchody si svůj významný den, devatenáctý listopad, určitě zaslouží. Kdo z nás si dokáže představit svůj dům či byt bez WC?

Mládež patrně nemá ponětí, že bývaly byty s toaletou na společné chodbě a užívalo je několik rodin, či že babičky navštěvovaly domečky se srdíčky neboli suché záchody, kde byste splachování hledali marně. Nicméně romantické kadibudky ještě docela nevymřely, o čemž by mohli vyprávět chataři a chalupáři.

Tři roky na míse

Rozhodně se neušklíbejte, když uslyšíte o Světovém dni toalet. 2,6 miliardy lidí, tedy víc než čtvrtina světové populace žije bez přístupu k základní hygieně. Obyvatelé vyspělých zemí stráví na klozetu v průměru tři roky života. Denně splachováním spotřebujeme zhruba dvaadvacet litrů vody a použijeme osm útržků toaletního papíru. Za rok máme za sebou přibližně dva a půl tisíce spláchnutí. Některá sociální zařízení jsou už natolik moderní, že přeměří uživateli tlak krve, zváží jej či vyhodnotí procento bílkovin v moči a tělesného tuku. Nic pro neurotiky, kteří by se takové toalety báli, protože by je výsledky měření také mohly zneklidnit. Ostatně jen málokdo by si přál, aby mu záchodová mísa prozradila, že má nadváhu, vysoký krevní tlak a znepokojující procento tuku v těle.

Článek

Co prozradí stolice hlavní Foto:

9 věcí, které prozradí stolice o vašem zdravotním stavu

Ač to bude znít možná lehce perverzně, naše stolice nám toho má dost co říct.

Co na to dějepis

Historie „oné místnůstky“ je pradávná. Už v paláci v krétském Knóssu se nalezl odvodňovací záchod s vodovodním potrubím – z období zhruba tří tisíc let před naším letopočtem. Rovněž v Indii byly objeveny toalety plněné vodou a napojené na kanalizaci. Pocházejí z doby kolem roku 2500 před naším letopočtem. Také starověký Řím mohl být na svá WC právem pyšný. Kanalizace byla samozřejmostí, římská elita se mohla chlubit dokonce záchodky mramorovými. Středověk už ovšem na splachovací toalety jaksi pozapomněl, chodilo se, kam bylo libo. A pokud na nočník, nepřineslo to pokrok, protože jeho obsah byl vyléván z oken. Netřeba připomínat, jak nebezpečné choroby se tudíž šířily.

U krále záchodů

Přelomem se stal rok 1596, kdy první splachovací záchod neboli watercloset použila britská královna Alžběta I. Ve velkých městech se pak postupně budovala kanalizace. Lidé, kteří ji stavěli a starali se o ni, byli předmětem pohrdání ostatních. Prý zapáchali, a tak museli bydlet někde stranou. V Praze se místem, kde přebývali, stal paradoxně úsek, kde je dnes Pařížská ulice a hotel Intercontinental, říkávalo se tam U krále záchodů. Vznešené dámy mívaly s tím, aby se vzdálily na toaletu, velký problém. Považovalo se to za cosi nepatřičného. Když je spatřil mířit na klozet kdokoli kromě nejbližších členů rodiny, byl to společenský prohřešek. Buďme tedy rádi, že dnes už můžeme navštívit toaletu zcela svobodně, aniž to kohokoli pohoršuje.

-em-

Horoskopy 2018

reklama

reklama