reklama

Tereza Maxová: Snažíme se dopsat smutným dětským příběhům šťastnější konce

Tereza Maxová je nejen úspěšná modelka, ale myslí i na děti Foto:
Tereza Maxová je nejen úspěšná modelka, ale myslí i na děti

S krásnou Terezou Maxovou jsme se sešly těsně před začátkem již 3. ročníku happeningu Teribear hýbe Prahou aneb Prima den s medvědem, který se bude letos konat od 7. do 16. Září na pražském Vítkově a tím pádem téma rozhovoru bylo poměrně jasné

Stihly jsem ale i probrat začátek školního roku a i to, jak vlastně Nadace Terezy Maxové dětem vznikla a co bylo na začátku.

Léto se nezadržitelně chýlí ke konci. Jak jsi ho strávila?

Léto jsem si užívala především s rodinou. Tobias (nejstarší syn, pozn. redakce) bude od podzimu studovat na internátní škole, takže jsme si ho snažili maximálně užít. Spíš tedy my jeho než on nás (smích). Celý rok žijeme na jihu Francie a tak jsme rádi, že můžeme část léta prožít v Čechách a zbytek na jihu Turecka. Máme tak možnost navštívit příbuzné, děti opráší češtinu a turečtinu a poznají místa, kde jejich rodiče trávily prázdniny.

  • Jsi stále aktivní modelingu nebo jsi ho už pověsila na pomyslný hřebík?

Tak přiměřeně se mu stále věnuji, ale už je to rozhodně méně než před lety. Nejmladší syn by už rozhodně neřekl, že maminka je modelka a dcera Mina, když vyplňovala ve škole povolání rodičů, napsala, že jsem filantropka. Což je fajn a určitě lepší, než když Tobiáš v pěti letech na dotaz: „čím se živí tvá maminka“ řekl, že jsem tanečnice (smích). Každopádně, více času věnuji nadaci a projektům s ní spojenými.

  • Nadace Terezy Maxové dětem slaví 20 let existence. Napadlo tě před těmi 20 lety, kam až se s tímto projektem dostaneš? Ročně rozdáte miliony korun, pomohli jste mnoha dětem a jejich rodinám…

Tereza Maxová rozhovor Teribear 2 Foto:

To by mě nenapadlo. Ono to všechno vznikalo tak spontánně a neplánovaně po návštěvě pražského kojeňáčku. Tehdy jsem se rozhodla, že nemůžu předstírat, že to, co jsem viděla, neexistuje. Dnes má nadace již 20 let za sebou, nepomáháme jen jednomu ústavu, ale celostátně, k tomu rodinám, kterým hrozí odebrání dětí, maminkám v azylových domech, náhradním rodičům, zkrátka snažíme se pomáhat co nejvíce dětem. Samozřejmě, že člověk nezachrání celý svět, ale kdyby se nám podařilo jen pár dětem zlepšit život, tak celých těch 20 let mělo smysl.

  • Bylo ti od začátku jasný, že budeš svou pomoc směřovat na děti?

Po návštěvě kojeňáku mi přišlo nespravedlivý, že děti trpí za nezodpovědnost rodičů. Mají celý život před sebou. A když vidíte, jak přivezou z porodnice čerstvě narozené miminko, které nejede z porodnice s maminkou domů, ale přiveze ho sanitka do ústavu… když se pak za ním zavřou dveře a zbyde mu péče sestřiček, pokoj plnej dalších miminek…. A jeho první momenty v životě jsou erární postýlka a hračka…. Tak s tímto pocitem jsem nechtěla odejít a nic neudělat.

  • Jaký je největší problém dětských domovů či kojeneckých ústavů? V České republice máme oproti jiným zemím umístěno v ústavní péči mnoho dětí.

A bohužel to číslo klesá velmi pomalu. Rozhodně jsme na tom lépe než před např. těmi 20 lety, ať už po té materiální stránce či co se týká náhradní rodinné péče. Ale pořád je tu velký problém s roztříštěností a to proto, že o problematiku opuštěných dětí se tu stará několik ministerstev a bohužel házejí odpovědnost jeden na druhého. Je kolem toho také hodně administrativy a v celém tom systému není upřednostňován osud dítěte. Také se málo peněz investuje do prevence, aby se vůbec děti do ústavů nedostávaly, tzn. pomoc sociálně slabým rodinám. Měli jsme takový případ se šťastným koncem. Slečna skončila v azylovém domě. Měla malé dítě a musela od partnera kvůli násilí odejít. Byla ze Severních Čech a přijela do Prahy. Měla vzdělání, byla zdravotní sestra. Aby si ale našla práci, musela dát dítě do jeslí. To vám tam vezmou, jen pokud máte trvalou adresu. Tu vám ale v azylovém domě nedají. Takže potřebujete podnájem, ale na kauci nemáte, dokud nepracujete. A pracovat nemůžete, protože nemáte kam dát dítě. A najednou se dostala do začarovaného kruhu, ze kterého se dostat nedokázala. A třeba v tomto v případě právě naše nadace zastoupila stát, pomohli jsme jí a tato slečna teď díky tomu může normálně fungovat – má práci i bydlení.

  • Velké téma ve světě i u nás je adopce či osvojení dětí homosexuálními páry. Jaký je tvůj názor na tuto problematiku?

Pro dítě je důležité rodinné zázemí. Potřebuje cítit lásku a oporu. Proces adopce je velmi náročný a hlavně dlouhý a ne každý pár to dokáže společně zvládnout. Ale pokud ano, pak je podle mne jedno, jestli to jsou maminka a tatínek nebo dva tatínci či dvě maminky.

  • Co chystá nadace v nejbližší době?

I letos připravujeme velký happening Teribear hýbe Prahou aneb Prima den s medvědem. Letošní ročník měníme lokaci a bude se konat od 7. do 16. září na pražském Vítkově (na mapu a video záznam trati se můžete podívat přímo zde. Princip ovšem zůstává stále stejný: Účastníci si zakoupí čip, který si přivážou na botu či okolo kotníků a za každé kolečko, které měří něco málo přes kilometr, věnují partneři nadace 50 Kč. Můžete běžet nebo jít, takže určitě jsou vítány i děti, maminky s kočárky a i ti, kteří se chtějí jen tak projít. A jelikož letos je mimo jiné partnerem i Nespresso a každý účastník dostane zadarmo kávu, můžete si za chůze vychutnávat lahodný nápoj a přitom pomáhat. A to je skvělé, ne? Zapojit se mohou i firmy, rodiny a týmy a vaše výsledky vám pak budou sčítat. Stejně jako loni si můžete vybrat konkrétní projekt, na který chcete vámi vyběhané či vychozené peníze věnovat, případně je za vás rozložíme mezi všechny. Seznam najdete na stránce www.teribear.cz . A akce bude probíhat 10 dnů nonstop, takže pro nespavce či pro ty, kteří jsou nočními ptáky, můžete pomáhat i v noci!

autor: Martina Hrušková

Horoskopy 2017

reklama

reklama