reklama

Z deníku koučky: Proč se zbavovat věcí

Jednou nebo dvakrát za rok je dobré udělat si ve věcech pořádek a zbavit se toho, co nepotřebujete Foto:
Jednou nebo dvakrát za rok je dobré udělat si ve věcech pořádek a zbavit se toho, co nepotřebujete
Foto: Thinkstock

Jak se k různým životním situacím staví koučka s dlouholetou praxí v oblasti psychologie a psychoterapie Šárka Vávrová? Nahlédněte do jejího zápisníčku!

Ponechávat si doma věci z minulosti je většinou normální. Někdy nám však hromadění věcí přeroste přes hlavu. Máme nedostatek vůle věci vytřídit nebo je vyhodit. Hromadit věci je filosofie naší konzumní společnosti. Nejdříve vyděláme peníze, pak nakoupíme a hromadíme. Pocit, že toho máme kolem sebe co nejvíce, nám dává určitý pocit „jistoty“. Věci se tak stávají nedílnou součástí našeho života.

U některých lidí se můžeme setkat s tím, že jejich byt je jako jedno velké skladiště. Každou věc totiž potřebují nebo v budoucnu budou potřebovat. Nenápadně tak hromadí věci roky. Mají plné skříně, půdy, sklepy i obytné místnosti. Tito lidé jsou lapeni do „myšlenkové pasti“- nikdy nevíš, kdy se ti to může hodit. Pod vlivem úzkosti pak hromadí věci a mají strach se čehokoliv z těchto věcí vzdát, protože jsou přesvědčeni, že to tak je správné.

Další kapitolou jsou citové předměty, jako jsou talismany z dovolených, staré dopisy, předměty plné vzpomínek, nádobí a nábytek po babičce, výkresy po dětech a výtvory ze školních nebo zájmových výtvarných kroužků. Nemusíme se zbavovat našich pout na minulost, ale skladovat všechny tyto věci je opravdu náročné a především nás to určitým způsobem nutí skladovat další a další vzpomínkové předměty.

Můj syn je ve znamení raka a má ke každé ze svých věcí sentimentální vzpomínku. Jeho pokoj bylo hrozně těžké vytřídit a věci vyhodit. Dodnes má některé věci od svých prvních narozenin a kdybych mu je vyhodila, asi by mi to nikdy neodpustil. Jeho pokoj jsem třídila tajně, když byl u babičky nebo někde na prázdninách. Další taktikou bylo tak dlouho ho otravovat, nejlépe v době, kdy hrál na počítači nějakou důležitou hru, až se naštval a věci začal vyhazovat. Vždy to však bylo jen v návalu jeho vzteku, který na mě měl, že stále otravuji. Když ho vztek přešel, už jsem ho k ničemu nepřesvědčila.

Článek

S úsměvem jde vše lépe Foto:

Z deníku koučky: Hromadění věcí nám přináší více neštěstí než užitku!

Jak se k různým životním situacím staví koučka s dlouholetou praxí v oblasti psychologie a psychoterapie Šárka Vávrová? Nahlédněte do jejího zápisníčku!

 

Když všechno lítá

Já mám také tendence věci skladovat a slibuji si, že každé jaro a podzim udělám ve svých skříních inventuru a vše, co jsem rok na sebe nevzala, vyhodím. Většinou to tak dlouho odkládám, až se mi nevejdou věci do skříně a pak to jde rychle. V nedávné době jsem byla u svého obvodního lékaře, který se mimo jiné zabývá i Ajurvédou. Kombinace východních nauk se západní medicínou mi přijde jako úžasná možnost, jak poskytnout sama sobě tu nejlepší péči. Povídali jsme si také o jídle a rezonovala mi v hlavě jedna jeho věta, která měla souvislost s jídlem, ale týkala se i hromadění věcí. Došlo mi, že jsem už dlouho nevytřídila doma věci ze skříně a najednou jsem měla silnou touhu to udělat. Uvědomila jsem si, že mám doma spousty věcí, které mi nejenom zabírají prostor, ale začínají mne i dusit. Přišla jsem domů a tři hodiny jsem vyhazovala věci ze šatní skříně. Byly toho tři obrovské hromady. Když jsem se podívala do poloprázdných skříní, pocítila jsem obrovskou úlevu. Ve skříni zůstalo ještě pár věcí. Měla jsem šílenou chuť vyhodit i těch pár věcí, ale došlo mi, že bych si pak neměla co obléknout. Slíbila jsem si, že si do konce roku koupím pár věcí na sebe a ty staré věci ze skříně odstraním. Oblečení bylo první na seznamu. Další položky na seznamu jsou doplňky, nábytek a další věci v bytě a pak i ve sklepě. Dala jsem si termín do konce roku. A už se na to opravdu těším!

Čistší skříně = větší svoboda

Jednou za čas vyčistit skříně a prostor je jak svěží vánek. Ulevilo se mi i podvědomě. S věcmi jsem z myšlenek vytřídila i ty špatné staré a nefunkční vzorce myšlení. Došlo mi mnoho dalších souvislostí a to včetně toho, že spoustu věcí nepotřebuji a utrácím za ně hromady peněz. Postupně jsem začala i přehazovat priority a tím jsem cítila větší a větší svobodu. Všechny ty věci byly jako zátěž na noze a čím víc věcí jsem opustila, tím více jsem se cítila svobodnější a volnější. Prostor se stával otevřenější a energie mohla lépe proudit. Těším se na zbytek selekce a věřím, že při jejich odstraňování si zase uvědomím svoji svobodu a volnost. Všem to vřele doporučuji, uleví se vám!

Článek

Buďte za dámu vždy a za každých okolností Foto:

Jak být i v horku za dámu aneb Letní profesionální šatník

Léto stále neřeklo své definitivní sbohem, a tak nás ještě na konci srpna a na začátku září čekají horké dny. Vedle toho, jak horka přežít ve zdraví a vyhnout se...

 

Děláme to, co rodiče

To, jak dokážeme udělat inventuru našich věcí, se většinou učíme ve své primární rodině. Tento model a návyk si neseme z dětství. Pokud jsme viděli u našich rodičů, že se umí s věcmi vypořádat a neskladují zbytečně žádné věci, tak i my se lépe dokážeme srovnat s tím, že nepotřebné věci odstraníme. V případě, že tomu bylo v dětství naopak a rodiče si nechávali doma i rozbitou elektroniku na dobu, kdy se jednou bude hodit, tak i my máme sklony se věcí nevzdávat a vzorec chování opakovat.

Automatické opakování vzorce z rodiny nám však nemusí vyhovovat a uvědomíme si, že je nefunkční a tak nakonec začneme své chování měnit. Ono totiž díky tomuto vzorci chování může často docházet k hádkám v rodině. Jeden z partnerů si nese z původní rodiny vzorec chování – vše si skladovat a s ničím neplýtvat a druhý naopak má tendence se všeho nepotřebného zbavit. Tak dochází mezi partnery k častým hádkám a nedorozuměním.

S hromaděním věcí se také setkáváme u starších lidí, kteří tím tak potlačují svůj stres ze samoty. Svoji pozornost tak zaměřují na nákup nových věcí a hromadění věcí plných vzpomínek.

Ve většině případů se však nejedná o žádné závažné onemocnění. Pouze v případě extrémních podob hromadění věcí a odpadků. Tam už se většinou jedná o duševní poruchu. S hromaděním věcí se můžeme setkat i u lidí s obsedantně kompulzivní poruchou, kde se jedná už o určitý návyk a nutkavou potřebu a následný strach se něčeho zbavit.

Co s tím?

• Nejlepším prostředkem je prevence a to nekupovat věci, které opravdu nepotřebujeme. Nejen, že se nám uleví v prostředí našeho domova, ale i náš finanční rozpočet tak bude méně zatížen.

Nenosit domů věci, které nepotřebujeme a vždy si rozmyslet, zda to budeme potřebovat i do budoucna.

• Jednou, nebo dvakrát za rok udělat inventuru věcí a ty nepotřebné vyhodit, darovat, nebo prodat.

 

Přátelé, uvědomte si, kolik věcí táhnete sebou životem jen tak ze setrvačnosti. Promyslete si, kolik věcí opravdu potřebujete. Zbavit se starých věcí přináší osvobozující pocit svobody a pomáhá nám posunout se dále nebo si jen přerovnat priority. Vždy nám to přinese něco nového a osvěžujícího. Jen najít odvahu to udělat!

Přeji vám mnoho krásných pocitů svobody

Vaše Šárka

Šárka Vávrová deník koučky nový Foto:

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie

Horoskopy 2017

reklama

reklama