Představujeme mladé tvůrce: Ukazuji ženám jejich krásu

Už od malička byla vychovávaná k lásce k umění a k předmětům, které dokážou potěšit a pohladit na duši. Díky studiu na divadelní fakultě se jí otevřel svět, ve kterém hrdinové z knížek získali skutečnou podobu. „Na tomto principu je postaven MOART. Otevřít lidem možnost stát se někým kouzelným a jedinečným,“ říká Monika Košanová, která za značkou MOART stojí.

Jak vznikl nápad na stylizované fotografie?

Na DAMU jsme každý rok měli závěrečnou práci na určité téma – například na operu Kouzelná flétna, na které jsme vytvořili kostým, masku a scénu. Každý si mohl vybrat, jak bude prezentovat svoji práci profesorům. Jelikož jsem ještě před vysokou školou ve volných chvílích dělala vizážistku pro fashion fotografy a občas i sama fotila, závěrečnou práci jsem vždy vymyslela tak, abych ji mohla vyfotit a vytvořit nádech dramatické situace. Tím jsem se nevědomky dostala k tomu, co teď nesmírně miluji – ke stylizované fotografii MOART.

Líčíte, češete, navrhujete a šijete šaty, hledáte místo na focení, následně vše fotíte a upravujete fotky. Kterou část své práce máte nejraději a proč?

Pokud bych si měla vybrat fázi, kterou mám nejraději, tak je to moment, kdy mě klientka osloví – například chce pro svou dceru vypadat jako anděl. Následně přemýšlím, hledám inspiraci a tvořím. Nesmírně si užívám kladných reakcí klientek během focení. Doléhá na mě euforie a pocit štěstí, že jsem vytvořila malinký zázrak a zážitek, na který nikdy nezapomenou.

Šaty, které vytvoříte, jsou dělané na jednu příležitost a vy je pak zase zničíte. Není vám to líto?

Není mi to líto. Moart aranžované šaty jsou jako kytice růží zakoupená v květinářství. Na krátkou chvíli vás svou krásou potěší a pak uvadnou. Nikdo se však nepozastaví nad tím, že koupit kytici růží je vlastně škoda.

Šaty se dají udělat i z listí... Foto: moart.cz

A není to líto zákaznicím, nepřemlouvaly vás některé, abyste jim šaty prodala?

Klientkám to líto je, na druhou stranu je tento smutek vykompenzován radostí, že si mohou obléknout originální umělecké šaty. Vzpomínám si, jak jsem vytvářela sako z opadaného barevného listí. Každý list jsem musela namáčet do speciálního roztoku, aby mi vydržel aspoň jeden den. Po zveřejnění fotek se sesypaly nabídky na koupi saka. Bohužel i listy mají svoji trvanlivost, takže jsem všechny musela zklamat odpovědí, že sako se změnilo v hrstku prachu. Naštěstí je vše zdokumentováno na fotografii. Ovšem pokud někdo doopravdy touží, aby se z aranžovaných šatů staly šité, ráda mu je na přání vytvořím. V tuto chvíli například pracuji na svatebních šatech.

Vystudovala jste scénografii na DAMU, proč jste se od divadla odklonila a vydala se touto cestou?

Od divadla jsem se neodklonila, pořád to svým způsobem divadlo je. Veškeré zkušenosti, které jsem získala, dále aplikuju ve své tvorbě a své focení vnímám jako divadelní představení jedné osoby.

Foto: moart.cz

Vaše motto zní „svět za zrcadlem“, co si pod ním představujete?

Představte si sebe sama ve světě, kde není zlo, stres, předsudky, kde vám nikdo neurčuje, jaký je ideál krásy. Ideálem krásy jste totiž v tomto světě vy. Žena je nejkrásnější v momentě, kdy se cítí sama sebou. A přesně takto to má být i v MOART – světě za zrcadlem.

Ve vašem světě prý pohádky dostávají reálnou podobu. Může být život moderního člověka pohádkový?

Pohádky jsou pro mne dětskou biblí, kterou by měli číst i dospělí. Je v nich skrytá velká moudrost a poučení, jak se stát lepším člověkem. A jestli může být život moderního člověka pohádkový? Myslím si, že záleží na každém z nás a i na úhlu pohledu, co je pro nás pohádkové, a co naopak ne. Už to, že máme možnost se ráno probudit, nadechnout se, je neobyčejné a pohádkové.

Měla jste už od malička ráda fotografování?

Ano. Když mi bylo tak pět, můj otec měl fotokomoru v koupelně bez oken. Vždy se tam zavřel a vyvolával svoje nádherné fotky z cest. Vidět rozsvícenou červenou žárovku a to, jak se z bílého papíru pomalu rýsuje fotografie, bylo pro mě kouzlo, brala jsem ho jako čaroděje.

Foto: moart.cz

Nechtěla jste být naopak třeba před objektivem?

Před objektivem by chtěla stát snad každá žena a i já jsem si to vyzkoušela. Někdy na sobě fotím i šaty, co vyrobím, ale jako práci bych to dělat nechtěla. Je to hodně náročné, což si někteří nedokážou představit.

Ovlivňujete životy žen, které si před váš objektiv stoupnou. Najednou se vidí jinak a některé mohou konečně pochopit, že jsou krásné, zvednete jim sebevědomí...

Velmi mě mrzí, že ženy většinou mají velmi nízké sebevědomí a nevidí ten svůj velký dar a svoji krásu. Proto mě velmi těší, když mi slečny píší, že se na fotky nedokážou přestat dívat a že jsou z nich unešené. To je důvod, proč to dělám. Každá žena má právo být výjimečná.

A pamatujete si naopak vy první zakázku, která vás ovlivnila, v něčem vás změnila?

Pamatuju si moje první focení dětí. Byl to pro mě velký zážitek a poučení… Vytvořila jsem kulisu palem a lodičku, ve které měli být dva bráškové. Když fotím ženy, vždy předem vím, jak by si měly stoupnout, pootočit tvář a podobně a ony to udělají. Ale děti mě naučily, že si svůj svět tvoří samy. Pokud si chci vydobýt jejich pozornost, musím se naučit si s nimi hrát a prostě je bavit. Ukázaly mi, že jejich svět je ještě víc svobodný než ten můj za zrcadlem a že je mnohem barevnější. Fotky nakonec dopadly dobře, hráli jsme si na piráty a lodička i kulisy se při tom naprosto zničily. Byl to krásný a nezapomenutelný zážitek.

Foto: moart.cz

Zdá se mi, že fotografů je dnes strašně moc. Někteří jen absolvují víkendový kurz a už se prohlašují za profesionála, který může nabízet zákazníkům své služby. Není proto složité se uměleckou fotografií uživit?

Tohle se děje snad v každé umělecké činnosti. Když jsem byla mladší, neměla jsem tyhle „rychlokvašky“ ráda. Po čase jsem si ale uvědomila, že i za jeden kurz se mohu stát úspěšnou, závisí to na kvalitě provedené práce. Někteří se prohlašují za profesionály, ale bohužel jejich práce ukáže přesný opak. Opět tady narážíme na úhel pohledu. Dokážu vám vyjmenovat nejlepší fotografy, vizážistky, návrhářky, ale někdo může přijít a říct, že nemám pravdu. To je kouzlo tvorby, na každé zboží je kupec, na každou tvorbu názor.

Jaké máte plány do budoucna?

Hlavně si přeji se více vrýt do pamětí žen a ukázat jim, že krásná může být každá z nás. A že focení není jen o ateliéru, ale je také o příběhu, o pocitech a o uměleckém zážitku. Plánů do budoucna mám spousty a doufám, že se po kouskách vyplní. Jde o to vytrvat a jít za svým snem, který se skrývá za zrcadlem.

Lucie Kořistová

Mohlo by vás taky zajímat: