Elena (48): S takovou vervou jsem hledala lásku, až jsem zůstala sama
Někdy to s láskou prostě nevyjde Zdroj: istock.com
I když se někdy člověk snaží, seč mu síly stačí, stejně se nemusí dobrat šťastného konce. A bohužel to platí, i pokud jde o lásku.
Zřejmě jsem příliš četla zamilované romány, na kterých by měla stát jasná výstraha – číst na vlastní nebezpečí, takhle to totiž v životě nechodí. Muže jsem si po celou dobu příliš idealizovala, svojí bodrou povahou a měkkým srdcem je spíše odpuzovala či jim snad byla k smíchu. Ač se někdy člověk snaží, seč mu síly stačí, i přesto se nemusíte dočkat šťastného konce. Mé zítřky zřejmě budou mít spoustu přívlastků, ale o tom jednom z nich už dávno vím, budou osamělé.
Začátky nebyly růžové
Doma mi předkládali, že ze všeho nejvíc mám být hodná. Smát se od ucha k uchu, i když to zrovna nejde, pomáhat druhým spíš než myslet na sebe, a hlavně dělat to, co je potřeba, než to, co by si člověk opravdu přál. Teď, když to vidím zpětně, není to kdovíjaký základ pro spokojený život. Možná bych měla vinit rodiče, avšak ti praktikovali jenom ty zásady, které sami znali. O duševní blaho nikomu doma nešlo, připadalo mi, že naši, ačkoli by se rozdali všem a jim samotným nezůstalo nic, tak snad emocím a citům vyhlásili stop stav.
Mé první milostné pokusy nebyly zrovna ukázkové. Dlouho jsem čekala na toho tzv. prince, který by byl tím prvním. Už můj pozdní věk v té době byl druhým řekněme k smíchu. Bylo mi tehdy 27, já vím, nic co by stálo za řeč. Ale dát tu svoji premiéru nějakému troubovi, co se mihl kolem, mi přišlo postavené na hlavu. Zázrak se ale stejně nekonal. Já ze sexu moc neměla, milý měl a doteď vlastně nechápu, proč jsou všichni po něm jako zbláznění.
S láskou to bylo na dlouhé lokty a happyend stejně nikde
Další láska mě považovala jen za zdroj občasného pobavení, já lítala na obláčku lásky, on chtěl jen zabít čas. A tak jsem praktikovala to, co mě učili rodiče – dávala jsem vše, co jsem měla, bez ohledu na to, co mi bylo vráceno, i když to bylo to bolestné nic. Třetí mužský na mně finančně parazitoval, až jsem málem přišla o střechu nad hlavou. Na čtvrtý pokus dát srdce všanc se už necítím, protože dostat další ťafku od života vážně nepotřebuji. Zřejmě by mě dostala na úplné dno.
Bude to takhle napořád?
Vždycky jsem si moc přála děti, ty ale mít vzhledem k pokročilému věku nebudu. Nemám ani na to, abych si našla a udržela mužského, co za to stojí a není to ničema. Přemítám o životě, listuji stránkami minulosti ve své paměti a říkám si: Nejsem tady tak trochu zbytečně? V profesním životě nijak neexceluji, s láskou je to o ničem a dobrých kamarádů je taky poskrovnu.
Ptám se, kde jsem pochybila, co jsem udělala špatně a zda je vůbec možné se z tohoto začarovaného kruhu věčné smůly dostat ke štěstí a spokojenosti. Sama si tím ale nejsem jistá. Třeba si každý člověk luxus v podobě životní radosti nezaslouží a karta osudu prostě padla na mě.
Elena
Autor článku
Anna Kopečková
Anna je dlouholetou redaktorkou v rámci magazínové tvorby na webech TV Prima. Primárně se stará o obsah na webu Prima Ženy. (anna.kopeckova@iprima.cz)
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
