reklama

Kdyby šatník mohl vyprávět aneb Příběhy letních šatiček

Oblečení má svou historii a vyvolává vzpomínky Foto:
Oblečení má svou historii a vyvolává vzpomínky
Foto: ilustrační foto/thinkstockphotos.com

Oděvy v šatníku tam opravdu nemají viset či polehávat donekonečna. Měli bychom je třídit, ty, o které už nemáme zájem či už je třeba neoblékneme dávat kamarádkám anebo na charitu. Tuto poučku všechny ženy dobře znají.

Jenomže – jakmile se s dobrým předsevzetím (třídit!) přiblížíme k šatní skříni, je konec. Probíráme se oděvy, vdechujeme známé vůně, vybavujeme si příběhy spojené se sukýnkami, šatičkami, šátečky, a nějak se nám nechce se čehokoli zbavovat. Kdo by chtěl vyhazovat vzpomínky?

Psycholog by teď varovně vrtěl hlavou – jenže ony ty šatičky doopravdy vyprávějí, i když tenkými hlásky. Ale kdo chce, ten je uslyší.

Každý máme nějaké ty příběhy, které nám naskočí do hlavy, kdykoliv otevřeme skříň a dotkneme se jich. Tohle jsou ty moje... Vybaví se vám ty vaše?

Uklidit si ve skříni znamená uklidit si i v životě Foto:

Modré slavnostní

Ach, ty jsem nosila na svatby. Například i na tu bratrancovu před mnoha a mnoha lety. Nikdo nemohl tušit, že se bratranec pak ožení ještě dvakrát. Byly krásné, vypadaly jako šaty pro vílu, rozevlátá tylová sukně, průhledné rukávy, sen. Jenomže švadlena, která je šila, bohužel pracovala s nekvalitními levnými látkami, aniž to samozřejmě přiznala či tomu přizpůsobila ceny. Na slavnostních šatech se začaly objevovat nevyčistitelné skvrny a rychle se množily. V čistírně nad nimi bezmocně krčili rameny. Nosit se nedají, stejně jako další oděvy ušité onou svéráznou dámou (černé sako s ramenními vycpávkami sahajícími snad až k uším, bledě modrý kostýmek, který po vyprání bůhvíproč zrůžověl, červené minišaty – vytahovala jsem je z pračky po kouskách). Takže překážejí ve skříni. Kdykoli se na ně podívám, vzpomenu si na všechny ty svatby – a zjihnu dojetím…

Na zahradě lehce uniknete svatebním konvencím, ze kterých jste měli strach Foto: Na zahradě lehce uniknete svatebním konvencím, ze kterých jste měli strachFoto: Thinkstock

Zelené s oranžovými květy

Jsou to velmi, velmi staré šaty, sahají až ke kotníkům. Nemějte obavy, nejsou brčálově zelené, mají barvu letních jablek a sem tam je zdobí veliký oranžový květ. Drahé tedy rozhodně nebyly, na druhou stranu zas nebyly ze „sekáče“. Vyznačují se zvláštním půvabem, a páni psychologové prominou, opravdu je nemohu vyřadit. Mimo jiné jsem si tyto šaty, už je tomu dávno, oblékla na jedno takové tajné rande, pro mě strašně důležité. Domnívala jsem se, že jsou dostatečně okouzlující na to, aby zajistily důstojný průběh schůzky a dokonce i aby naplnily moje představy o budoucnosti s tím dotyčným. Nicméně… byl to asi opravdu příliš těžký úkol pro obyčejné šaty. Snad kdyby byly pošité diamanty… No, nevyšlo to. Zbyla jen tichá vzpomínka… kdykoli se na ně podívám.

Minisukně se srdíčkem

Tak ta je opravdu prastará. Kdyby mohla vyprávět, mluvila by několik dní bez přestání. Pamatuje letní večery u ohníčků, kdy řeka líně plynula a neškolené hlasy zpívaly trampské písničky za doprovodu kytary. Protože byla až nápadně kratičká, samozřejmě nechránila před nájezdy komárů, tudíž druhý den zrána byly nohy plné velikých červených štípanců. Určitě si dobře pamatuje, jak ji málem vzala voda – brodili jsme se řekou v místech, kde bylo vždycky mělko, najednou bylo vody po pás a nebohou sukýnku mi surově svlékl proud. Zachránila jsem ji. Podruhé jsem o ni málem přišla při stopování. Zapomněla jsem ji v tašce v cizím autě. Jenomže ten pan řidič byl tak slušný, že mi tašku za několik dní přivezl do hradu, kde jsem tehdy prováděla turisty – pamatoval si, že jsem se zmínila o tom, kde zrovna pracuji. Měla jsem takovou radost! Kromě toho, nejméně dva až tři chlapi sukýnku pochválili. Ne, tu nikdy nevytřídím.

Průměrná žena stráví zhruba jeden rok před skříní vybíráním oblečení. Foto:

Eva Michorová

Horoskopy 2017

reklama

reklama