reklama

Seznámení na ulici: Není to lepší než přes internet?

Svou osudovou lásku můžete potkat i po cestě do práce Foto:
Svou osudovou lásku můžete potkat i po cestě do práce
Foto: thinkstockphotos.com

Možná vám to zní jako z minulého či předminulého století. Není vyloučeno, že si položíte otázku: Cožpak se dnes ještě někdo seznamuje na ulici?

Kromě toho, všichni máme v živé paměti, jak nám maminky a babičky říkávaly: "Holčičko, ne aby ses seznamovala na ulici! Kdoví, co je to za lidi, kteří oslovují mladé dívky na vycházce. Mohou to být všelijaké takové... existence!" A právě naše babičky měly přísně zakázáno povídat si s neznámými mladíky jen tak v průběhu procházky. Takoví mládenci byli automaticky podezřelí, kdoví, jaké měli úmysly! Nicméně vraťme se z minulého století, jehož začátku ještě dominovaly sukně dlouhé až ke kotníkům a vysoko vyčesané účesy korunované klobouky, do žhavé současnosti. Seznamování prostřednictvím internetu skrývá daleko větší rizika. Píšete si s (údajně) mladým pohledným džentlmenem, ze kterého se k vaší hrůze časem vyklube například... starý zvrhlík! To by se na ulici přihodit nemohlo.

Svou osudovou lásku můžete potkat i po cestě do práce - Obrázek 2 Foto:

Chce to odvahu!

Jenomže takové seznamování vyžaduje velké množství odvahy. Kde ji brát? Dnešní mladí, ale i starší mužové ji zpravidla nemívají, protože se bojí, že budou považováni za pojišťovací agenty anebo prodejce hrnců, zázračné kosmetiky či falešných idejí – to v případě záměny za příslušníka nedůvěryhodné náboženské sekty. My ženy od takových automaticky utíkáme. Avšak co kdyby se náhodou jednalo o ctitele zasaženého naší do očí bijící krásou? Ostatně troufnete si odhadnout, kolik lásek se nenarodilo jen proto, že si švarný jinoch netroufl dotyčnou půvabnou ženu oslovit? Lidé mnohdy litují ne toho, co se stalo, ale událostí, které se, často k naší škodě, vůbec nepřihodily.

 

Helenka a houslista

Mám v živé paměti spolužačku Helenku, která vroucně milovala tajemného houslistu. Přesně tak, ani jeho křestní jméno neznala. Jen s ním nastupovala do autobusu na sídlišti na téže zastávce. Ve čtvrtek v patnáct třicet takto jezdívala do literárně dramatického kroužku, zatímco on, s největší pravděpodobností, do houslí. Do "lidušky" neboli lidové školy umění. Nosíval elegantní třičtvrteční černý kabát a bílou šálu. Inu, umělec. Tmavé vlasy, hluboké oči. Helenka kvůli němu často slzela. Tolik si přála, aby ji oslovil. Že by ho oslovila sama, to ji ani nenapadlo, natolik pokroková opravdu nebyla. Ostatně tehdejší doba nebyla právě tolerantní. Kdyby žena oslovila muže jako první, vypadala by – jak to říci co nejohleduplněji – excentricky. A tak se láska mezi Helenkou a tajemným houslistou zkrátka... nenarodila.

Svou osudovou lásku můžete potkat i po cestě do práce - Obrázek 3 Foto:

Dívka v bílém svetru

Ale abychom zbytečně nezabředli do smutku. Můžeme si povědět o vztahu na celý život, který vznikl díky jedinému – zahvízdnutí. Pochopitelně nikde jinde než na ulici. Dívka v bílém svetru (právě bílý svetr je zde důležitý), jmenovala se Veronika, kráčela po sídlišti. Mířila na autobusovou zastávku. Bylo rozjásané jarní ráno, přelom dubna a května. Samozřejmě voněly rozkvétající šeříky. Dívka uslyšela ostrý hvizd, ohlédla se. Zaznamenala, že zahvízdal mladý muž, který se k ní blížil. Cítila se dotčená, řekla si: Já nejsem nějaká taková, aby na mne někdo hvízdal! Pyšně zvedla nos, přidala do kroku. Neznámý, leč nápadně pohledný mladík ji doběhl a zajíkavě se omluvil za to hvízdnutí. Řekl ale, že nemohl jinak. Že už ji tu vídá dlouho a stále na ni myslí. Že si ji sám pro sebe pojmenoval: Dívka v bílém svetru. A že by se s ní rád seznámil. Jejich vydařené manželství vydrželo dodnes, to znamená dvacet osm let. A kdyby se dívka bývala odmítla seznamovat na ulici, přišla by o vysněného muže.

-em-

Horoskopy 2017

reklama

reklama