reklama

Svatební trapasy aneb Mohlo by být i hůř

Svatební trapasy aneb Mohlo by být i hůř Foto:
Svatební trapasy aneb Mohlo by být i hůř
Foto: istock.com

Svatba má být jedním z nejkrásnějších dnů v životě ženy. Ve skutečnosti tomu tak ale bývá málokdy – je totiž tolik věcí, které se můžou pokazit...

Například svědkyně. Pětatřicetiletá Jana je expert na trapasy a nezklamala ani na svatbě své kamarádky. „Svatba byla v prvorepublikovém stylu, nevěsta měla dlouhé krajkové rukavičky, já zase stylovou kabelku se starým zapínáním na občanky novomanželů a další důležité drobnosti a tak dále. Když jsme stáli před oddávajícím, otočila jsem se a kabelka se mi otevřela. A vypadl z ní mimo jiné tampon, který se kutálel uličkou mezi lavicemi,“ popisuje Jana trapný okamžik, který sledovali všichni svatební hosté. Jenže mělo být ještě hůř.

„Chtěla jsem co nejrychleji tampon schovat a trapas zlikvidovat, jenže jak jsem se otočila a vrhla za ním, zachytila jsem kabelkou nevěstu za rukavičku nad loktem a strhla jsem ji s sebou. I ti, kdo tampon náhodou neviděli, si stoupli, aby se podívali, co se děje, že se nevěsta skládá k zemi,“ říká dnes už s úsměvem o situaci, která se stala žertovnou historkou. „V tu chvíli jsem se ale chtěla jít zakopat,“ dodává.

Zapomenutý ženich

V minulosti se svatby neorganizovaly tak pečlivě jako dnes, a tak se mohlo stát, že si nikdo neuvědomil, že v autech na místo oddavků nejsou všichni, kdo tam být mají. „Asi před čtyřiceti lety jsem byla na svatbě, která se málem nekonala. Ženich se vracel do domu pro kytici, a svatební hosté mezitím naskákali do aut a odjeli. Až na radnici zjistili, že ženicha zapomněli doma. Naštěstí se pro něj ještě stihli vrátit,“ vzpomíná šedesátiletá Věra.

Na vodu neunášet!

Kritickým okamžikem svatby jsou i oslavové únosy. Pokud se totiž správně nedomluví, je na problém zaděláno. „Byla jsem na krásné svatbě u řeky, opravdu opulentní obřad i oslava. Kamarádi ženicha ale vymysleli trochu moc originální únos: nevěstu ještě ve svatební róbě unesli na loď a odvezli doprostřed vodního toku,“ popisuje. Problém byl ovšem v tom, že nevěsta byla tou dobou v šestém měsíci těhotenství s dvojčaty – a každá žena, která kdy byla těhotná, tuší, co taková situace znamená. „Trvalo přes hodinu, než ženich nevěstu našel. Po většinu té doby skučela a nadávala, že se jí chce strašně čurat, ale únosce neoblomila. Musela to prostě vydržet,“ vzpomíná zatím svobodná Lucie.

Manžel mi nechybí...

To pětadvacetiletá Julie si za trapas může sama. Unesli jí manžela, ale ona si toho ve víru zábavy vůbec nevšimla. „Trvalo mi několik hodin, než jsem ho začala hledat. A to až po tom, co únosci zavolali a nechali vzkaz, jestli vím, kde mám muže,“ popisuje se smíchem situaci, kvůli níž si ji kamarádi dobírají dodnes.

Článek

Takovou krásu těžko někdo unese... Foto:

13 ženichů, kteří poprvé vidí své krásné nevěsty

Svatba je jedna velká romantika. Když to snoubenci vydrží a ženich vidí svoji nevěstu upravenou a slavnostně oblečenou až na radnici nebo u oltáře, může to s ním pořádně...

Svatba jako řemen

Pokud si myslíte, že se „svatby jako řemen“, kde se pokazí všechno, co se pokazit může, dějí jen ve filmu, tak se pletete. Popis dne D pětatřicetileté Karin s nimi jednoznačně snese srovnání. „Začalo to už před obřadem. Svědek mě a dvouměsíční dceru vezl ke kadeřníkovi se zbytkovým alkoholem po rozlučce se svobodou. Zatajil nám, že není v pořádku, a zjistili jsme to až díky tomu, že cestou naboural zaparkované auto. Od kadeřníka domů jsem tak jela s doprovodem policejního vozu a místo svědka jsme na obřad odváželi jen jeho oblek – a doufali, že nám ho policisté pustí,“ popisuje nevěsta.

Nakonec svědka pustili s pokutou a obřad stihl, nicméně tím „radosti“ svatebního dne neskončily. „Hned po obřadu jsem ztratila snubní prsten. Všichni svatebčani místo klidného oběda hledali na zemi, na stolech, ale třeba i v miskách se salátem, jestli někam nezapadl. Nakonec ho našel manžel, sundala jsem si ho v koupelně při mytí rukou, aby se neutopil, a pak jsem na to zapomněla,“ vysvětluje Karin.

„O vrchol dne se postaral můj novomanžel, který se už ve tři odpoledne tak opil, že se neudržel na nohou a já kolem něj skákala a nosila jsem mu kbelík k hlavě. Opravdu svatba jako řemen,“ uzavírá dnes už spokojená matka dvou dcer.

Lechtivá tombola

Třicetiletá Jiřina zase doplatila na nedostatky v komunikaci. Její svatbu zpestřila tombola vymyšlená svědkem – byla to hra určená pro čas po 22. hodině. Jenže svatebčané nevěděli, jaké ceny se budou rozdávat, a tak lístky dávali dětem, a ty si pak samozřejmě losování nemohly nechat ujít. „Pár cen bylo celkem nevinných, ale u jiných jsme trnuli strachy, aby nepřišly do nezletilých rukou. Jak bychom asi vysvětlovali dítěti, k čemu jsou třeba 'pomůcky pro ornitology'? Nakonec to dopadlo dobře a kondomy putovaly k mému staršímu bratranci,“ směje se Jiřina.

 

 KP

Článek

Je lepší, když se živí rukama nebo hlavou? Foto:

Ideální manžel: Jakou by měl mít profesi a proč?

Už ve staré české písničce se zpívá: "Já nechci kominíka, já chci radši krejčího, to je něco lepšího, ušije mi šněrovačku ze samýho zlatýho."
Horoskopy 2017

reklama

reklama