reklama

Z deníku koučky: Chci láskyplný vztah. Proč si stále vybírám špatné muže?

S úsměvem jde vše lépe Foto:
S úsměvem jde vše lépe
Foto: Robert Tichý pro časopis Moje psychologie

Jak se k různým životním situacím staví koučka s dlouholetou praxí v oblasti psychologie a psychoterapie Šárka Vávrová? Nahlédněte do jejího zápisníčku!

Proč si stále vybíráme do své blízkosti stejné lidi? Proč si vybíráme stejné partnery? Toužíme mít krásný vztah, ale po nějakém čase se opět ocitáme ve vztahu s někým, kdo nám nápadně připomíná někoho z minulých partnerů. Setkáváme se stále s nespolehlivostí a nezodpovědností? Přísahali jsme si, že už to nikdy nechceme zažít a zažíváme to znovu. Přemýšlela jste někdy o tom, proč a podle čeho si vybíráme tyto partnery?

Na mé koučovací sezení mi nejčastěji přicházejí klienti, kteří ve svém partnerském životě stále potkávají stejný typ partnerů. Vždy je rozdíl na začátku znatelný, ale konce vztahu jsou si podobné. Po počátečním probuzení zjistí, že nový partner má podobné vlastnosti, jako ten předešlý. Když odhalíme důvody, proč tyto partnery přitahují, jsou velice překvapeni.

Něco mají společného

Každý z nás se v životě setkal s tím, že některý z jeho partnerů se podobal tomu předešlému. A to nejen fyzicky, ale především charakterově. Na začátku vztahu jsme přesvědčeni, že hledáme partnera s těmi nekladnějšími vlastnostmi a následně ho potkáme. Na konci vztahu však zjišťujeme, že jsme čas trávili s člověkem se zcela odlišnými vlastnostmi, než jsme si původně mysleli. Znovu vstupujeme do vztahu s člověkem, který má stejné nebo podobné vlastnosti, jako ten, se kterým jsme měli vztah v minulosti. Většinou se jedná o vztahy, které byly nešťastné nebo nenaplněné. Jeden z bývalých partnerů může trpět závislostí na alkoholu, ale ten další může být už abstinent, protože se vědomě mužům pijícím alkohol po předešlé zkušenosti vyhýbáme. Přesto náš nový partner má jiný typ závislosti, například na práci nebo na své matce. Jsme stále ve stejném začarovaném kruhu partnerů, kteří mají něco společného.

Každý den něco prožíváme a to nám utváří rozhodnutí o sobě, ostatních lidech a životě jako takovém. Tímto způsobem programujeme svoji mysl a tento program formuje naše myšlení a chování. Životní prožitky nás nutí učinit určitá rozhodnutí o sobě a druhých. Kombinace všech rozhodnutí je emocionální naprogramování a to nás mimo jiné ovlivňuje i ve výběru partnera nebo lidí kolem nás. To, co prožíváme v dětství, se nám naprogramuje do našeho mozku a na základě těchto zkušeností (programů) pak jednáme a přitahujeme dané partnery.

Změňte své naprogramování

Své dětství jsem trávila u svých prarodičů. Dokonce si pamatuji, že jsem tam navštěvovala i mateřskou školku. Můj táta měl vždy bližší vztah s mým bratrem a nikdy jsme si moc nerozuměli. Hledala jsem mužskou energii jinde v rodině a našla jsem svého dědu. Od dětství jsem na něho byla silně fixována. Byl pro mne ztělesněním mužnosti, charakteru, opory i mužské krásy. Vždy mi dával najevo, jak moc mne má rád, a že jsem jeho úžasná holčička. Vždy se mne zastával a našla jsem u něj velkou náruč plnou lásky. To, co mi chybělo od mého táty, mi děda vynahradil a přidal navíc velké porozumění. V mých devatenácti letech děda náhle umřel. Byla jsem za ním v nemocnici a druhý den měl jít domů, bohužel osud tomu chtěl jinak a domů už se nikdy nevrátil.

Tu ztrátu jsem vnímala jako největší v mém životě. Odešel mi můj „osudový muž“, láska mého života, někdo, kdo mi rozuměl, měl vždy čas si povídat, nosil mi dárky, obdivoval mne a především mi dával najevo, jak moc mne má rád. Trvalo opravdu dlouho, než jsem se s touto ztrátou smířila. Po rozvodu se svým manželem jsem svého dědu začala hledat ve svých dalších partnerech. Většina mých partnerů po dědově smrti byla mému dědovi až nápadně podobná. Děda byl krásný, vysoký, štíhlý, tmavovlasý muž. V jednom ze svých vztahů jsem se bláznivě zamilovala do muže, který mne nakonec opustil. Miloval mě, obdivoval a zahrnoval láskou, jako to kdysi dělal i můj děda. Ten rozchod jsem velice těžce nesla. Moje mamka mi tenkrát řekla, že tento můj partner byl nápadně podobný mému dědovi. A mně došlo, že náš vztah nemohl skončit jiným způsobem, než tím, že mne tento muž nečekaně opustil. Stejně, jako můj děda, kterému jsem to nemohla odpustit a stále jsem tomu nerozuměla, proč tak náhle odešel. Po rozchodu jsem znovu prožívala ten obrovský stesk a bolest v srdci, jako po smrti dědečka. Situace se opakovala, můj přítel mne opustil nečekaně a bez varování. Uvědomile jsem si, že pokud nechci, aby se celá situace opakovala, musím se s odchodem svého dědy smířit a vyrovnat, jinak se mi bude to samé do mého života stále vracet. Změnila jsem své emocionální naprogramování a situace se už neopakovala.

Důvody, proč si vybíráme podobné typy partnerů

• Po nevydařené lásce a opuštění partnera, kdy nejsme ze vztahu zcela „vyléčeni. Hledáme podvědomě stejného partnera, abychom toho, který odešel uprostřed naší lásky, nahradili.

• Partner se podobá jednomu z našich rodičů nebo má vlastnosti a rysy obou rodičů (případně osoby z dětství nám blízké).

• Kopírujeme stejný vzorec chování, jako jsme zažili v dětství.

• Naše emocionální naprogramování – řada rozhodnutí, které jste učinili sami o sobě, druhých a prostředí, případně světě, kde jste vyrůstali.

Co s tím?

Jde o to, uvědomit si důvod, který nás vede k tomu, že vyhledáváme stále stejný typ partnera, a začít s tím pracovat.

V případě, že se jedná o nevyřešený vztah s někým, na koho nedokážeme zapomenout (může to být ze současnosti nebo i z dětství), je nutné dořešit tento vztah a uzavřít ho v sobě.

Můžeme i hledat kopie našich rodičů a zamilovávat se tak vlastně do našich matek a otců. Pokud nám jeden z rodičů nedával dostatek lásky, přitahujeme neustále partnery, kteří nám nedávají dostatek pozornosti a nutí nás usilovat o jejich pozornost. V případě, že se na jednoho z rodičů zlobíte, můžete přitahovat partnera, který vám dává najevo city, ale vy o ně nestojíte (odplata). Případně se snažíte zachránit svého otce nebo matku, protože jste je vnímali v dětství jako nešťastné. Tudíž přitahujete partnery stejné, jako jeden z rodičů, a snažíte se je zachránit (podvědomě zachraňujete svého nešťastného rodiče).

 

Tíhneme k tomu, co známe. Návrat ke známému znamená pro nás základní instinkt, který našemu životu dává smysl. Nazýváme to syndrom „návratu domů“. Tento instinkt však pro nás může být i zničující. Tudíž vyhledáváme stejné typy partnerů, jako jsou naši rodiče, nebo stejné emocionální situace, které jsme prožili v dětství. Nebereme zde ohled na to, zda jsou pozitivní nebo negativní. Domov pro nás v dětství byl základem pro bezpečí a vytvořila se asociace domov = bezpečí, nebo také domov = láska, či domov = strach (v případě, že jeden z rodičů byl agresor). Pokud jsme doma vnímali strach, tak si můžeme hledat partnery, kteří vytvářejí dramatické a agresivní vztahy plné kritiky a strachu. Podvědomě si volíme to, co nám připadá známé. Je nutné odhalit své emocionální naprogramování a staré nefunkční vzorce nahradit novými vzorci.

Položte si následující sebekoučovací otázky:

Přitahuji stále stejné partnery? Jaké společné znaky mají moji partneři?

Komu z mých rodičů se podobají moji partneři?

Opakují se mi situace z mého dětství v mém partnerství?

Vážení, nic není ztraceno. Pochopíte-li, proč jste si vybírali všechny své partnery, získáte svobodu k tomu, abyste činili nová a lepší rozhodnutí. Jakmile poznáte svá podvědomá rozhodnutí, která jste učinili v souvislosti s láskou, můžete učinit nová a zdravá rozhodnutí. Změníte-li vzorec chování, změníte tím i svůj život.

Přeji vám ty nejhezčí vztahy plné lásky a porozumění

Vaše Šárka

 

Šárka Vávrová Foto: Robert Tichý pro časopis Moje psychologie

Šárka Vávrová, Foto: Robert Tichý pro časopis Moje psychologie



 

 

 

Horoskopy 2017

reklama

reklama