Příběh Petry (46): Bojím se o mámu. Je v důchodu a ničí ji to
Příběh Petry (46): Bojím se o mámu. Je v důchodu a ničí ji to Zdroj: istock.com
Se svým osobním životem jsem spokojená jako málokdo. Ale jedno mě trápí: bojím se o mámu.
Mám hodného muže a dva dospívající kluky, šestnáctiletého a čtrnáctiletého. Jsem rozumná a vím, že bych se měla ze života radovat. S manželem máme oba slušnou práci, nedávno jsme vyměnili byt za větší a hezčí. Přesto jedno trápení mám. Nelíbí se mi, co se děje s mojí mámou. Ještě se moc dobře pamatuji, jaká to bývala energická paní, která milovala život. Do všeho šla naplno, v práci – působila celý život jako vychovatelka ve školní družině – si jí dospělí vážili a děti ji zbožňovaly. Co ta pro ně dokázala vymyslet za zábavu! Celé večery vždycky poctivě přemýšlela a zvažovala, jaké hry by se mohly nazítří hrát anebo jaká knížka číst. Pracovala s takovým zápalem, až jsem jí to skoro záviděla. Její manželství bohužel až tak čítankové nebylo. Tátu měla, o tom nepochybuji, ráda, ale příliš jim to neklapalo. Někdy mám pocit, že spolu zůstali hlavně kvůli mně. Jenomže napořád spolu bohužel nezůstali.
Rozvádět se nechtěla
Táta od mámy před několika lety přece jenom odešel. Zamiloval se do o jedenáct let mladší ženy. Znali se vlastně už dávno, z chatové osady, kam jsme pravidelně jezdívali na chatu, ale tehdy byla ta žena vdaná. Nedávno se ale rozvedla a dali se dohromady. Táta se odstěhoval do jejího bytu a zažádal o rozvod. Máma se rozvádět nechtěla, ale nic jiného jí nakonec pochopitelně nezbylo. Bohužel na ní vidím, i když to nikdy nepřiznala, že stále věří, že se táta jednou vrátí. Neprospívá jí ani to, že se ho i teď, když žije s jinou, snaží aspoň na dálku všelijak kontrolovat nebo pozorovat. Pořád se na něj vyptává a mám strašné podezření, že občas i jakoby zabloudí do oblasti, kde táta s tou druhou bydlí, aby ho aspoň zdálky spatřila. To mě trochu děsí.
Vypadá utrápeně
A všechno se to zhoršuje, i v souvislosti s odchodem do důchodu, do kterého se, na rozdíl od mnoha vrstevníků, netěšila. Měla pocit, že její práce s dětmi má smysl, bavila ji a naplňovala. Teď už do zaměstnání nechodí, navíc do toho přišel koronavirus, takže si připadá beznadějně osamělá. Nedávno si postěžovala, že se mezi těmi čtyřmi stěnami snad zblázní. Není jí ještě ani sedmdesát, ale už jsem si všimla, že nějak schází, vypadá utrápeně, hubne, je celá bledá. Ještě před dvěma roky to byla na svůj věk docela pěkná, upravená žena, teď najednou jako by na péči o vzhled rezignovala. Přestala se líčit, nosí staré, sešlapané boty, i když by si mohla koupit nové, kdyby jen trochu chtěla.
Už ani nevaří
Dřív nám ochotně a ráda hlídala kluky, kteří ji milují, ale už vyrostli a nechodí za babičkou málem každý den, jak bývali kdysi zvyklí. Starší je na průmyslovce a má svoje zájmny, mladší bude končit základní školu, skoro pořád zírá do obrazovky počítače nebo na mobil, což rodiče dětí navštěvujících základní školu jistě dobře znají. Moje děti už prostě nejsou v tom věku, kdy by babičku prosily, aby jim přečetla pohádku nebo upekla perník s džemem. To je rovněž velká škoda, protože ze života mojí mámy tak zmizela i další z jejích velkých radostí. Všimla jsem si, že přestává i vařit, prý ji vařit jen pro sebe nebaví. Dřív nám nosila své pověstné domácí koláče, také pro nás šila nebo pletla, každou chvíli mi telefonovala s tím, co je nového a co zajímavého zažila. Teď jako by už o nic neměla zájem, jen sedí u televize a sleduje seriály, je to její jediný koníček. Mám o ni strach.
Petra (46) z Chomutova
Autor článku
redakce Prima Zoom
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
