Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
Rodina

Děti a peníze: Vychováváme konzumní generaci?

Děti a peníze, to je v této konzumní době hodně diskutované i kontroverzní téma, takže jsme se na něj zkusili podívat z různých pohledů.
Vydáno: 22.02.2016, Anna Kopečková
Děti si většinou peněz vůbec neváží
Děti si většinou peněz vůbec neváží Autor: Thinkstock
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

První má slovo psycholog Michal Florian, který střídavě žije v Anglii a u nás, tak může porovnávat. Tvrdí, že vše souvisí s výchovou. Ta se liší i tím, že Britové sice dávají dětem větší volnost, pokud jde ale o peníze, chovají se mnohem hospodárněji, i když mají vyšší životní úroveň. „O penězích se začnou se svými potomky bavit hned, jak je naučí počítat. Nejdřív jim vysvětlí, že kouzelné, bezedné měšce či oslíci, z nichž padají zlaťáky, existují jenom v pohádkách a v životě si je člověk musí zasloužit prací a nikdo jim zadarmo nic nedá. Odmala je vedou ke spoření," tvrdí psycholog.

Spoření je základ

Jedním z prvních dárků, které děti v Anglii dostávají, prý bývá kasička. Do ní si dávají mince, co dostanou třeba za pomoc při domácích pracích, od příbuzných či kapesné. To děti dostávají obvykle týdně. Stejně, jako rodiče zálohy na výplatu – tedy ve většině podniků. Když ho utratí za den, mají smůlu, víc prostě nedostanou.

Ale pojďme k nám, kde situace není vůbec ideální kvůli mizivé finanční gramotnosti. „Žít na dluh je ve většině domácností běžné, málokdo myslí na zadní kolečka. Pak stačí úraz, ztráta práce a životní úroveň se drasticky sníží, což odnáší i děti. Hlavně ty menší nechápou, proč se na nich náhle šetří, berou to jako křivdu, těžko se jim to vysvětluje," podotýká Michal Florian.

 

Těžký přechod

Přechod ze socialismu k tržnímu hospodářství vedl k tomu, že rodiče mají na prvním místě materiální zabezpečení a až na druhém výchovu, i když to má být úplně naopak. Přijdou z práce unavení, nemají na své potomky čas, což leckdy kompenzují tím, že jim koupí pomalu vše, o co si řeknou. To je cesta do pekla. Děti si na to snadno zvyknou a očekávají, že jim vždy budou padat „pečení holubi do úst“.

„Ještě horší je rozmazlování penězi, běžné u bohatých rodin, kdy dítě dostává tisíce, i desetitisíce měsíčně. Pak na rodiče spoléhá i v dospělosti, neumí se postavit na vlastní nohy, nic dokázat," říká PhDr. Florian. Takové děti se nenaučí šetřit, utrácejí za zbytečnosti a luxus, často za pár let utratí zděděné jmění.

Konzum vládne

Dnešní době, bohužel, vládne konzum. Lidé se neposuzují podle toho, co umí a vědí, ale podle stavu konta. Jenže to, co je opravdu důležité, například zdraví, se neprodává. Steve Jobs, jeden z nejbohatších lidí světa, před smrtí prohlásil, že kdyby mohl vyměnit majetek za dalších 20 let života v chudobě, neváhal by ani vteřinu. Ani přátele si nekoupíte, a pokud jde o lásku, maximálně její iluzi. I to se má dětem zdůrazňovat.

Geny versus výchova

Geny versus výchova: Po kom to dítě je?

 

Hračka není zadarmo

Důležité je nastavit určitá pravidla a ta dodržovat. Zejména jde o to, na co mají děti nárok. I když třeba nerady, zvyknou si děti na pravidla brzy. Zásada je, že pokud chtějí něco nadstandardního, musí na to přispět. Dá si to ilustrovat na mobilu, který je v dnešní době pro děti důležitý. Cena mírně nadprůměrných (aby dítě nemělo pocit, že ho chceme ošidit), může být kolem 5000 korun. „Pokud dítě touží po iPhonu za pětinásobek, rodič by měl odmítnout, ale dát dítěti možnost, ať si na něj vydělá. Najít brigádu není problém. Malé děti, které chtějí drahou hračku, mohou ´zaměstnat´ sami rodiče, například domácími pracemi. Je dobré stanovit tarif – za mytí nádobí 50 Kč atd. Pak si děti začnou takové věci mnohem víc vážit," radí psycholog.

Pokud chce dítě nějakou věc dopředu, což je běžné, měli by rodiče trvat na dodržení splátek, nikoli po pár měsících mávnout rukou, že snaha stačí.

Marnivé dcery

Nejhorší období pro rodiče je puberta, hlavně u dcer. Ty touží po luxusním oblečení, obvykle aby se vyrovnaly movitým spolužačkám či získaly pozornost chlapců. „Zde lze použít argument, že ti módu nevnímají, všímají si úplně jiných věcí. Nebo i to, že kdo má charisma, může chodit v pytli a stejně bude přitažlivý a ten, co ho nemá, neoslní ani v nejdražších šatech," navrhuje Florian.

Článek

Nějakej problém? Foto:

10 vět, které pubescentům raději neříkejte

Připravili jsme pro vás varovný seznam vět, které dospívající opravdu nenávidí.

 

Výchova televizí

U dětí se v dnešní době výrazně projevuje skutečnost, že je nevychovávají rodiče, ale televize a počítač, což je špatné. Přístroje neznají emoce, hlavně cit. Nenaučí děti vážit si věcí, které ztrácejí hodnotu tím, jak se vyrábějí stále nové a nové. „Ilustrovat to lze na koupi auta. Když vyjedete pár set metrů za bránu prodejny a budete ho chtít prodat, dostanete o třetinu méně, i když je vlastně úplně nové, " tvrdí psycholog.

Co se vám vybaví, když se řekne... ŠTĚSTÍ...

Štěstí… Jsou to pro nás peníze a bohatství?

 

Jak se rodí obchodníci

U starších dětí mohou hrát roli učitelé, třeba při vyučování základů společenské výchovy. Podle psychologa obecně bývají nejlépe vybaveni pro život absolventi obchodních akademií. Abychom se o tom přesvědčili, navštívili jsme Obchodní akademii Heroldovy sady v Praze. Ing. Petr Klínský, předseda předmětové komise pro ekonomiku, si přečetl názor psychologa a do značné míry s ním souhlasí. Podotýká k tomu: „Naší výhodou proti jiným školám je, že zájemci, co se k nám hlásí, často pocházejí z rodin, kde dobře znají hodnotu peněz. Někteří z nich chtějí být byznysmeny. My je vedeme k tomu, aby byli po skončení školy schopni podnikat, takže si u nás zakládají různé studentské firmy, které ovšem spravují stejně jako skutečné."

Jak se od něj dovídám, nejstarší je Antre. Ta byla založená už v roce 1993, takže jí prošla hezká řádka studentů. Logicky každá generace přinesla něco svého. Antre každoročně organizuje Mezinárodní veletrh fiktivních firem, kterého se účastní nejen naši, ale i zahraniční studenti a školy. Většina firem postupně přechází na formu spolku. Podobně je na tom Osaka, kde je hlavní náplní kulturní, osvětová a informační činnost, ale i organizování zájezdů či maturitního plesu, a MediaArt, která se věnuje prezentaci školy, organizuje Den otevřených dveří, účastní se charitativních akcí. Těmi se nejvíc zabývá Herold Aktivity, podporuje např. Ligu proti rakovině, známé „Srdíčkové“ dny, podílí se na organizaci školních aktivit, podporuje adoptovaného indického chlapce Vishala. Škola provozuje i firmu Caffé Aromatico, její hlavní činností je nákup a prodej nápojů do automatů. Pochopitelně se snaží být co nejvíc hospodární, vyhodnocují různé nabídky, kalkulují ceny, zajišťují občerstvení na různé akce. Činností v těchto firmách se zabývají až studenti čtvrtých ročníků, je nutné mít k nim zkušenosti.

Základní instinkt

Pro porovnání jsme navštívili i základní školu (nebudeme jmenovat, podobně by to asi dopadlo ve všech) a oslovili „deváťáky“, kteří by mohli mít trochu představu o budoucnosti. Měli. Dívky toužily buď po dráze modelky – včetně těch s rozměry XXL – či sňatku s bohatým a slavným mužem. Budovat kariéru chtěla jen hrstka. Chlapci vesměs preferovali práci na počítači – programátor, správce sítě, animátor se zaměřením na hry či profesionální sport, o nějakém řemesle neuvažoval žádný. Smutné je, že pro všechny bez rozdílu pohlaví, byl na prvním místě výdělek. To, aby je práce bavila, považovali za nepodstatné....

Jan Janula

Článek je zařazen v: kapesné, děti a peníze
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama