Penzion Fantazie, Benešov - rozhovor s majiteli i Zdeňkem Pohlreichem

Kuchaři neuměli opéct maso a udělat šťávu. Ve Fantazii moc nevaří a ani moc dobře nepočítají. A Klára je moc měkká a hodná šéfová.

Rozhovor ze Zdeňkem Pohlreichem

Oni se na mě snad ani netěšili…

Šéf narazil na moc milou majitelku, prima ženskou Kláru Zárubovou. Dokonce si myslí, že má talent na vedení restaurace. Bohužel nevydělává, ale provoz dotuje. Kuchaři neuměli opéct maso a udělat šťávu. Ve Fantazii moc nevaří a ani moc dobře nepočítají. A Klára je moc měkká a hodná šéfová.

Když jste se seznámil se zdejším jídelním lístkem, co vás napadlo?

No, že fantazie fungovala na plné obrátky. Tříbarevný steak, to bych si hned dal. Nebo hrouda zeleniny, to zní fakt lákavě. Touhle zemí se momentálně nešíří prasečí chřipka, ale nějaký gastrovirus. A nejlepší je tahle pecka. V kategorii bezmasá jídla jsem našel smažený sýr se šunkou. Ne poprvé, dodávám.

Jak vám ve Fantazii chutnalo? Fantasticky?

Nechutnalo. To jídlo je katastrofální. Kdybych měl za tohle zaplatit, třísknu s tím o zem. Těstoviny na srač…, maso přesolený, chuť žádná. Tortilla rozmáčená, údajně plněná, ale maso spíš po talíři, na všem vrstvy sýra, který maj zakrýt rozpaky českých kuchařů. Pstruh na másle totálně neosolenej. Abych to mohl ochutnat, musel bych si to furt přisolovat jak debil. Naprosto nepoživatelný. Tady se nevaří a i přes náhražky a dochucovadla je to mdlý.

Co jste poradil sympatické majitelce a provoznímu, což je její otec?

Že si nepotřebuju vybírat z dvaceti jídel z kuřecího masa. Může jich bejt mnohem míň, ale měly by být takový, abych měl kvůli nim chuť se vracet. Bohužel je na provozním na první pohled vidět, že tomu nerozumí, je to bejvalej obráběč kovů.

A s čím jste se setkal v kuchyni?

Se dvěma vyučenými nezkušenými amatéry, němými k tomu. Vařej takovou divnou dietku, neuměj ta jídla dochutit a uvařit tak akorát. Buď málo, nebo je to na srač... Neptaj se, nereagujou, jsou zdechlý. Koukaj na mě, jak kdybych měl dvě hlavy. Jak když přijdu k babičce na oběd – žádná akce. Omáčky špatný, maso špatný, porce neuvěřitelný. Na takovýho ptáčka, co jsem v kuchyni viděl, kdyby mě přišla za socíku státní, tak sedím dodnes.

A co jim ukážete? Máte nějaký plán?

Chodí sem prý tak z osmdesáti procent dámská klientela. Měly by sem přitáhnout i ty svý chlapy. Takže jim v kuchyni předvedu, jak to udělat, aby to jídlo taky vypadalo trochu sexy. Jak může chutnat opečená ryba nebo uvařený hovězí maso se zeleninou ve vývaru. Nebo dobrej steak. Ať poznaj přirozenou chuť masa. Nebudu je učit čtyřicet jídel, ale naznačím směr a nastavíme jídelní lístek. Ukážu jim i divákům houbovej salát – jsme koneckonců houbařská země. A taky se musej naučit svoje jídlo ochutnávat, aby věděli, co těm lidem vůbec nosej na stůl. A k tomu potřebujou mít v kuchyni lžíce. Možná vymyslím nějakej fígl, aby začali komunikovat. Teď to vypadá, že se snad na mě ani netěšili, i když majitelka tvrdí opak.

Rozhovor s provozovatelkou Klárou Zárubovou

Od Pohlreichovy návštěvy očekávám hrozně moc…

Sympatická okatá maminka tří dětí, které by nikdo nehádal, že má už čtrnáctiletou dceru, se kterou prý mlátí puberta, zaplatila první nájem ve své nové kavárně a hned poté zjistila, že je těhotná. Doma měla ještě jedno dvanáctileté dítě, a kdyby věděla, jak se věci mají, nikdy by se prý do podobného dobrodružství nepustila. Dnes už je její Klárce rok a Fantazii asi o sedm měsíců víc.

Proč jste se obrátila na Zdeňka Pohlreicha?

Protože mám tuhle restauraci přes rok a půl, dávám jí spoustu energie a síly, mám tři děti a každý měsíc to dotujeme. Lidi sem chodí rádi, jsou spokojení, ale já si uvědomuju, že největší nedostatek spočívá v jídeláku. Je přespříliš pestrý. Sama nejsem profesionální kuchařka, i když ráda vařím a ještě radši peču. Chtěla jiný pohled – zvenčí. Fantazie je podnik kavárenského typu, chtěla jsem proto, aby mi poradil člověk, který vede slavnou pražskou kavárnu. Taky potřebuju, aby se můj personál naučil jinak přemýšlet. Kuchaři nemají skoro žádné praktické zkušenosti.

Vyplatila se vám sázka na to, že jste nekuřácký podnik, kam si mohou přijít popovídat maminky s dětmi?

Určitě, do kuřácké restaurace by svoje děti nevzaly. U nás se dokonce nekouří v sezoně ani na zahrádce. Sama mám kolem sebe dost kuřáků, ale přesto jsem do toho šla. A nelituju.

Už jste se Zdeňkem bavili, co by mělo tvořit páteř vašeho jídelního lístku?

Pár těstovin, pár salátů, pár steaků. Ne moc, abychom byli schopni podávat jídla po celý den. A k tomu tak dvě hotovky, na které jsou místní zvyklí a které si dají větší děti a muži.

Šéf se zatím tváří, že nic tak hrozného ještě neochutnal. Pochválil vám alespoň něco?

Ano, líbilo se mu, že si děláme svoje bramborové knedlíky a vaříme si vlastní vývar. To dělám vlastně pod vlivem pořadu Ano, šéfe! teprve půl roku a osvědčilo se to. Viděla jsem všechny díly a dost mě to zajímá. Někdy jsem se divila, proč si lidé šéfa pozvali, když po změnách vlastně ani netoužili a nechtěli je realizovat. To já se zase moc těším, že ty kluci v kuchyni dostanou nějaký impuls a odbornou radu od skutečného profesionála.

Takže se odehraje „přebroušení hošanů“ a nastavení nového jídelního lístku. A co takhle večerní návštěvnost? Když se maminky rozejdou, jak to večer vypadá v české nekuřácké restauraci?

V tomhle případě je asi minus, že se tady nekouří. Na návštěvnosti je to znát a Zdeněk si myslí, že je to jedna z příčin. Ale zase si říkám, že spousta nekuřáků se chce najíst a nezakouřené restauraci dají přednost. To je přece trend dnešní doby.

Ano, ale o to lépe by se tady asi mělo vařit… Není to také tím, že vás lidé vnímají spíš jako cukrárnu a kavárnu, kam se večer moc nechodí?

Původně jsem to jako kavárnu zamýšlela. Pak jsme začali vařit a ubližovalo nám, že hosté nevěděli, že se tady i nají. Proto teď raději říkáme restaurace, ať je jasné, že se ve Fantazii vaří. V sousedství je bezvadná italská cukrárna, které nechci konkurovat, ale protože jsem chtěla vést podnik kavárenského typu a ke kávě si hosti rádi dají dort, tak by ho tady měli dostat. Dnes jsme ale opravdu spíš restaurace. Děláme, snídaně, obědy i večeře. Otevřeno máme už od osmi. Dvoje zákusky si pečeme sami, jinak máme paní cukrářku, která nám dodává své výrobky.

Jste ve svém podniku denně? Obsluhujete někdy sama?

Ano, snažím se být tady denně, i když s roční Klárkou to je někdy těžké. Třeba dnes mi ji hlídá maminka. Někdy si ji beru s sebou. Po dobu dvou měsíců, když jsem vyhodila všechny číšníky, jsem musela být i na place.

Když tady nejste, začnou problémy?

Přesně. I když si myslím, že tady teď mám konečně dobrý spolek. Snaží se, nepodváděj, nejsou to podrazáci a nekazí mi jméno. Já jsem hrozně hodná, neumím poručit, mám tady proto svého tatínka, kterému to jde líp. Pomáhá mi s nákupy, v kuchyni, dává to tady trošku do latě. Nemůžu to všechno jenom platit a poslouchat, co zase nejde.

Zavírat Fantazii tedy v žádném případě nechcete? Šéf si myslí, že byste možná lépe spala…

Určitě ne. Vždycky jsem chtěla aspoň malou kavárnu, v pasáži už vedu šest let obchůdek. Ten si na sebe vydělá. Myslím, že tady to půjde taky, potřebujeme jen poradit a nakopnout. A od návštěvy pana Pohlreicha si slibuju strašně moc.

Třeba i hvězdičku?

Já myslím, že na ni máme. Když ne hned, tak určitě časem…