Restaurace U Rytíře

Zaměstnanci prosí zoufale o pomoc

Zdeněk Pohlreich čelí skutečné výzvě. Restaurace U Rytíře, kam tentokrát přijíždí rozdávat radost a smích, leží v centru Liberce, jen pár kroků od radnice. Stylový a fungující podnik s výborným pohoštěním, oáza pohody pro lidi, kteří pracují a pohybují se uprostřed města, to je majitelčin sen. Klidu je tam ale až příliš, dokonce tolik, že už to nebaví ani personál. Servírka Jitka a kuchař Pavel se proto rozhodli sami napsat šéfovi „závaznou z nejzávaznějších přihlášek“ do jeho pořadu a požádali ho o návštěvu bez vědomí majitelky.

Taková věc se stala poprvé a šéf je proto docela zvědavý, co ho U Rytíře čeká. Restaurace sídlí v domě, kde byl kdysi krejčovský salon, potom pizzerie. V přízemí je lékárna a do restaurace musíme vystoupat do prvního patra. I když je odtud hezký výhled, schodiště představuje určitou bariéru, která podnik znevýhodňuje. Chybí bezprostřední kontakt mezi potenciálními hosty a personálem, nalákat lidi k návštěvě je těžší. Majitelka restaurace, která uvízla v šéfově „gastropolepšovně“, je nadšená amatérka. Prohlašuje o sobě, že „umí trošku vařit a má nápady, tak proč to nezkusit“? Je pyšná na svou kreativitu, někdy zkouší nové pokrmy metodou pokus-omyl, až je spokojená s výsledkem. Chválí si nové kuchaře, mladé muže, kterým ještě není třicet let. V kuchyni teď vaří Pavel a Ind Samir, oba mají za sebou praxi v dobrých podnicích i účast v kulinářských soutěžích. Majitelka udává, že od jejich působení se návštěvnost restaurace pomalu zlepšuje a naštěstí už neodpovídá situaci ze zvacího dopisu. Přemýšlí o tom, že se více zaměří na českou kuchyni, proto uvítá Zdeňkovy návrhy na nový, tradičnější a ucelenější jídelníček, ačkoliv o něj původně nežádala. Možná by se ještě mohl říznout indickou kuchyní.

Dále uvidíte

U Rytíře pracují dva mladí ctižádostiví kuchaři. Kdo z nich bude šéfovat v kuchyni? Jak dopadne „kruh pravdy“, kde se proberou i výsledky místní ankety? Jak zhodnotí podnik U Rytíře gurmet, který se na restauraci podívá zvenčí? A především: dostanou U Rytíře hvězdičku Zdeňka Pohlreicha? A testovací otázka nakonec: Dali byste si obrovský steak za sedm stovek, kdybyste věděli, že pokud ho sníte v časovém limitu, nemusíte platit?

Pokud vás zajímá, jak připravuje šéf Café Imperial selátko a jak dopadl nový koncept restaurace U Rytíře, kde podle paní majitelky jdou nejvíce jídla z kuřecího masa a těstoviny, přitom chce ale vařit po česku a kombinovat to s indickou kuchyní, nenechte si ujít další premiérový díl gastronomické show Ano, šéfe!

Na šéfa čeká U Rytíře spousta věcí, které „má tak rád“. Co tedy na to Zdeněk Pohlreich?

Zdeňku, je to s restaurací opravdu tak vážné, jak psal personál v mailu?

Vzhledem k tomu, že podnik sídlí v prvním patře, což považuju za jeden z jeho hendikepů, si spousta lidí cestu nahoru rozmyslí a odejde ke konkurenci.

Jak z takové situace?

Lidé musí o podniku vědět. Tady je důležité propagovat restauraci, jinak to nebude fungovat. Samozřejmě spolehlivá reklama je „ksicht“ hospody a kvalitní jídlo, za nímž se budou lidi vracet a o kterým si řeknou.

Co tady vaří, co by chtěli vařit a co by měli vařit?

Tady se bohužel opět plně odehrává bezduchá kreativita, zbytečně proplýtvaná energie. Experimenty. Jídelní lístek je ambiciózní zmatek. Chtělo by to více lehkosti a méně rvavosti a až agresivní snahy. Ta sama o sobě nestačí, musí se to umět. Paní majitelka by chtěla vařit moderní českou kuchyni, teď jde o to, co si pod tím kdo představuje. Já bych navrhoval jídla jako křepelku se šťouchanými brambory, klasickou svíčkovou, sladkovodní ryby, jako jsou candát nebo pstruh, spíš než například hermelín s brusinkovou omáčkou.

Jaký recept uvidí diváci?

Upečeme selátko, to by mohla být jedna ze specialit, kterou si tady umím představit.

Jak se vám spolupracuje se zdejšími kuchaři?

V kuchyni jsou dva mladí muži, jeden z nich je Ind. Proto by také určitý segment zdejší nabídky mohla tvořit indická kuchyně. Mládenci mají imponující životopisy, zajímavou praxi, tak uvidíme, co předvedou. Někdo z nich tu práci ale musí řídit, to tady taky úplně nefunguje.

Jak to vidí majitelka? Už se vzpamatovala z iniciativy svých podřízených, které už nebaví postávat v prázdném lokále? Na šéfovu návštěvu jste tedy připravená nebyla. Ale nakonec vám to řekli a vy jste s natáčením souhlasila.

Jak si momentálně stojíte?

Má super servírka s kuchařem to poněkud přehnali. Mám nový tým v kuchyni a jde to pomalu nahoru. Dvakrát jsem šlápla vedle, teď se to ale lepší. Vaří mladý kluci a já jim pořád opakuju, že jsou ve věku, kdy ještě můžou udělat díru do světa.

Jaký byl impuls k založení restaurace U Rytíře?

Bývala tady pizzerie, ale ti kluci, co to vedli, už měli podniků několik a dál to neutáhli. Vzdali to a já jsem si řekla, proč to nezkusit? Proč do toho nejít? Nápady mám, trošku vařit umím, ráda zkouším nové věci. Třeba bramboračku se slaninovou zmrzlinou nebo dvoubarevnou polévku či omáčku rajčatovo-koprovou, bíločervenou kombinaci na jednom talíři. Takové věci mě baví, stále vymýšlím něco nového.

Udělala jste v nedávné době nějaké zásadní změny na jídelníčku?

Zatím ne, ale chystám se. Musíme se vrátit k české kuchyni v moderní verzi, což je koncept, s nímž souhlasí i pan Pohlreich. Sám mi ho navrhl. Má tam některá jídla, která bych ráda dělala, ale také radí věci, které se mi zdají nerealistické.

Budete se snažit používat co nejvíc čerstvé suroviny, jak to šéf stále preferuje?

Ano, to jsem dělala vlastně vždycky, ale v rámci možností. Něco se opravdu sehnat nedá. Když například kluci v kuchyni chtějí připravit něco s mangem a ono na trhu není, natož v odpovídající kvalitě, je to těžké…

Co je vaše osobně nejoblíbenější jídlo?

Svíčková. Tu sama moc ráda vařím, jsem spíš dobrá v hotovkách než v minutkách a steacích. Na jídelníčku svíčkovou máme a mít budeme.

A co je zdejší nejoblíbenější jídlo?

Kuřecí maso. To kdyby došlo, tak je zle. Kuřecí kapsa, kuřecí roláda, kuřecí kapsa, kuřecí roláda, tak vypadají objednávky. A těstoviny...