Show Jana Krause: fejkový Bond, vzpomínky na Palacha a bengálské zvíře hrající na klavír

Začátek dnešního večera ovládne svým šarmem Petr Fejk, bývalý ředitel pražské zoologické zahrady a současný herecký kolega Jana Krause z divadla Studio Dva, kde vystupuje v roli „fejkového Bonda“. Na své příjmení je ovšem pyšný. „Když jsem žil v Americe, kupodivu se nad mým jménem nikdo nepozastavoval,“ vzpomíná na své působení na pozici šéfa Českého domu v New Yorku. „Do role Bonda mě obsadili bratři Cabani, se kterými se znám třicet let. Přesto mě teprve nyní, poprvé, dali roli, i když hraju divadlo od svých vysokoškolských let. Asi čekali, až zestárnu a setkám se s tou rolí,“ zamýšlí se, „jako mladej jsem na to asi neměl. Ale teď jsem v plný síle!“

Podívejte se, co Petr Fejk prozradil o svém herectví:

Připouští však také určitá omezení. „Termíny představení se dlouhodobě stanovujou podle předpovědi počasí, podle změny tlaku, protože jakmile padne změna tlaku, tak moje čtyřikrát operovaný kolena jdou dolů a já se nehnu. Usedám na invalidní křeslo a jsem ještě fejkovatější Bond,“ vypráví Petr Fejk, který má ve zmiňovaném představení milostnou scénu s Ivanou Chýlkovou. „My s Ivankou soupeříme o to, kdo vede, téměř ve všech scénách – v milostných, tanečních, v dialozích… nemáme to v těch rolích, ale nějak osobnostně soupeříme. Ona je na jeviště ovšem zjevně daleko silnější, že mám ještě co dohánět.“

Jan Kraus připomene divákům i krátké, ovšem kvůli jeho vysokému platu velice skandální a diskutované působení Petra Fejka na manažerské pozici u Českých drah. „Oni o mě velice stáli a já jsem byl tenkrát na manažerském vrcholu, kdy mě chtělo mít hodně firem, které se přeplácely v nabídkách. Nakonec jsem si tedy vybral, ovšem uplynulo pár týdnů a začali po mně házet rajčata.“ To, co se od něj prý očekávalo, byla v podstatě černá práce, respektive změna toho, co nefunguje, v to, aby všechno fungovalo, podobně jako to dokázal udělat předtím v zoologické zahradě. „A to chce čas. Nejdřív musíte poznat ty lidi, začít s nimi pracovat, zkusit, jestli to jde se starým ansámblem, nabrat nový lidi, když to nejde, a přijít s nějakou vizí. Tohle všechno v té zoo tenkrát šlo, protože zoo nikoho nezajímá, ale v Českých drahách to spouštělo úplné laviny a já jsem byl už navíc dost známý.“

Dalším vzácným hostem Jana Krause bude dnes večer Stanislav Hamr, spolužák a přítel Jana Palacha, od jehož sebeupálení na protest proti okupaci ČSSR armádami států Varšavské smlouvy a rezignaci Čechoslováků uplynulo ve středu 16. ledna padesát let. „Původně jsem vám nechtěl přinést nic, ale pak se naskytla příležitost, a tak mám pro vás unikátní publikaci, kterou vydalo gymnázium v Mělníku a ve které vzpomínají na Jana Palacha jeho spolužáci,“ říká na úvod pan Hamr svému hostiteli. Sám se s ním znal od raného dětství, neboť bydleli v jedné ulici a později spolu chodili na základní školu. A tak i my diváci budeme mít možnost vidět například fotografii z první třídy. Spoustu zajímavých a dosud neznámých fotografií z Palachova dětství zapůjčil ale i kameraman, pan Jelínek, původem rovněž ze Všetat.

Jan Hamr vypráví o vzpomínkách na Jana Palacha:

Stanislavu Hamrovi nejvíc vadí zkreslený obraz Jana Palacha. „Vytvořilo se o něm takové nedotknutelně ikonické povědomí, že to lidi až odpuzovalo. On byl razantní, bojovnej, normální člověk, kamarád… velice ho zajímala příroda a rád ji studoval. Jeho vášní byla chemie a jako kluci jsme rádi experimentovali s různými výbušninami,“ vzpomíná s tím, že mu ale přiznává i velice silné vlastenecké city. „On nebyl žádný rusofil, ale Slovan v tom dobrém slova smyslu, takže kvůli invazi armád Varšavské smlouvy se mu tak trochu zhroutil svět.“ Dnes vnímá jeho čin jako dalece převyšující všechny ostatní možné formy protestu. „Způsobilo to velké věci například v roce 1989, a když se na to podívám z hlediska současné situace, je tu jeho morální odkaz, hodně lidí si na něj vzpomene.“

Poslechněte si, jak by Jan Hamr charakterizoval Jana Palacha:

Závěr večera pak bude patřit fenomenální osmileté klavíristce Kláře Gibišové. „Na klavír hraju od svých čtyř let,“ poznamenává mladá hudebnice, která vystupuje s velkými hudebními tělesy, jako je například Severočeská filharmonie. Budeme mít možnost zhlédnout záznam z koncertu, kde vystupovala s flétnou jako zhruba dvouletá spolu se svými staršími sestrami. „Mám paní učitelku, která mě učí hrát na klavír a která je tu dnes večer se mnou,“ prozrazuje.

Podívejte se na Klárku v krátkém rozhovoru:

Do jejího repertoáru náleží například Bach, Haydn nebo Liszt. „A taky hraju ráda písničku od Šlitra a Suchého Každé ráno na piano,“ dodává. „Do školy chodím pondělí, úterý, středa a pátek a ve čtvrtek se vždy věnuju pouze hře na klavír. A moc mě to baví, jednou bych také třeba chtěla skládat.“ Co zahraje Klárka divákům? Je ve hře na klavír něco, s čím musí zápasit? A zbývá jí vůbec čas na kamarády? To a mnohem více se dozvíte v dalším dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause již dnes večer na Primě!

SLEDUJTE SHOW JANA KRAUSE ONLINE!