Deníček redaktorky: Sranda s grizzlym i poctivá makačka! To byl čtvrtý týden fyziotréninku online
Pohyboví terapeuti Martin Šťastný a Jan Kottas ukazují, jak správně vytáhnout a stabilizovat páteř
Zaostřeno na tělo! Zdravé, krásné, pevné, funkční. Na otázku, zda ho chceme, je v drtivé většině jasná odpověď. Jeho dosažení slibuje obzvlášť na internetu kdekdo. Já jsem se vydala na 70 dní trvající cestu fyziotréninku 4Core, který je inspirovaný posturálním vývojem dítěte. Za mnou jsou už čtyři týdny cvičení podle online návodu a přináším opět poznatky, a především odpověď na otázku: Co se mnou udělal čtvrtý týden?
Vstoupila jsem do druhého 14denního bloku, jehož cílem je podle online programu: „Dokonale zvládnout nácvik břišní hydrauliky v sedě na židličce s oporou o nohy – v sedostoji. Jedná se o nejvýhodnější polohu pro nácvik břišní hydrauliky ve vertikále.“ Bezva. To by bylo. Očividně budeme pokračovat ve cvičení s židlí, jako v týdnu předchozím. A proč? I na to mi dala stránka odpověď: „Efekt tohoto cvičení se následně snadno adaptuje na lokomoční aktivity, především chůzi.“ Jak jsem zvládla cvičit (nejen) s židlí a co to se mnou udělalo, si přečtěte v deníčku z minulého třetího týdne. Deníček s pořadovým číslem jedna a dva vám zase dají odpověď na to, jak mé tělo ovlivnilo cvičení v prvních dvou týdnech, které předcházelo tomu s židlí.
Při prvním cvičení čtvrtého týdne jsem si díky pohybovému terapeutovi Martinovi, který cvičením provází, dokázala uvědomit, kdy a jak se mi během cvičení na židli zapojily svaly břicha. Dokázala jsem je jen tak nezatnout a tedy záměrně nestáhnout, ale díky správnému provedení cviku jsem vnímala, že „se to stalo samo". Haleluja! O to šlo. Třiadvacátý den jsme pokračovali ve cvicích na židli, které pohyboví terapeuti představili už minulý týden. Díky tomu jsem postupně získávala jistotu. Potvrdila jsem si ovšem – konkrétně při zanožení jedné nohy na židli – že mám jednu stranu těla jistější než druhou. Opět se mi při cvičení povedlo aktivovat svaly pánevního dna a tentokrát jsem cítila propojení až s bránicí. Byl to, nutno říct, super pocit, stálo mě to ovšem dost usilovné práce!
Den dvacet čtyři a díky aktivitě rukou se mi s velkým úsilím a až na třetí pokus podařilo protáhnout hrudní páteř. Pětadvacátý den mě terapeut Martin pobavil, když k zapojení paží a rukou vyzval: „Ruce zvednout a udělat grizzlyho s drápama.“ Pročež jsem cvičila „s grizzlym“, díky čemuž jsem se krásně a intenzivně vytáhla. Během cvičení šestadvacátého dne jsem s pocitem velkého vítězství přivítala dynamickou stabilizaci, tedy napětí a zapojení svalů, které se odehrávalo uvnitř břicha. Byť pozorovateli by se mohlo zdát, že se se mnou „nic moc nedělo“, protože jsem nedělala žádné velké pohyby, uvnitř to krásně fungovalo. A vřelo.
Jak dobře a jestli to bude fungovat i dál, řádně prověřilo následné spouštění jedné nohy vleže na zádech. Udržet, aby „se to nerozpadlo“, jak instruoval terapeut Martin, mi dalo celkem zabrat. Velmi příjemně uvolňující efekt na mě mělo sedmadvacátý den podsazování a vysazování pánve, a to jak vsedě na židli, tak vleže na zádech. Pomohlo mi to taky líp si uvědomit prostor břicha. Poslední den čtvrtého týdne jsem pečlivě vnímala nastavení svalů pánevního dna vsedě na židli versus vleže na zádech. Shrnutí čtvrtého týdne: Došlo mi, že když se na to soustředím, dokážu v sedostoji na židli vnímat víc zapojení břicha a míň stehen. Postupně jsem si taky zvykla na kontrolu zapojení pánevního dna dotykem na kostrči, a to jak při sedostoji, tak vleže na zádech, což mi zkraje přišlo lehce žinantní. Naplno jsem pocítila rozdíl mezi zapojením svalů pánevního dna vleže (fyzicky méně náročné a líp se mi na to soustředilo) a v sedostoji na židli (vyžadovalo větší soustředění, ovšem když se podařilo, měla jsem radost nejen z toho, ale i ze skutečnosti, že si díky náročnější pozici pěkně zamakám).