Ztratili jsme kontakt s vlastním tělem i přírodou, varují pohyboví terapeuti

Pánové, sedím naproti dvěma kapacitám oboru pohybová terapie. Má zvídavá otázka na úvod zní: Když jsem vstoupila do dveří, zanalyzovali jste si mě pohledem?

Martin Šťastný: „Rozhodně ne. (Směje se – pozn. red.) Samozřejmě že ano. Prozradila jste nám, že jste byla tanečnicí, a taky tomu odpovídají vaše pohyby. Když mi dáte ruku, vidíme, že při dopnutí loktu je paže víc než rovně, takže máte hypermobilitu. Společně s tím mi naskakují všechny konsekvence, které s hypermobilitou souvisí, a to, že rychleji klesá tonus, hůř se cítí z kloubů. Takže byste potřebovala pohyb každý den, nějaký kreativní, rozhodně ne nějaké sestavy. Vyhýbal bych se vaně.“

Jan Kottas: „Vaně s teplou vodou.“

Martin Šťastný: „Ano, vaně s teplou vodou. Otužoval bych se. A udělal bych každý den nějaký hodně intuitivní pohyb, nějakou úplně divnou věc, kterou určitě i třeba děláte. Protože kdo má hypermobilitu, cítí, že klouby potřebuje procvičit jinak než běžnými sestavami.“

Martine, děkuji. Honzo, co vy?

Jan Kottas: „Až tak jsem si vás neproskenoval. Když přijde klient, je to samozřejmě něco jiného. To už skenujeme od příchodu. Koukáme, jak se svléká, mluví, dýchá. To jsou takové indicie. Upřímně u vás jsem si nevšiml ničeho konkrétního.“

Tedy nic, co by vás zarazilo?

Jan Kottas: „Nic, co by mě, jak se říká, cvrnklo do nosu. Což tak někdy bývá. Někdy se to objeví až během terapie. Není to zjevné hned na začátku, ale postupem času se to začne objevovat.“

Pojďme obecně k vaší klientele. Předpokládám, že k vám chodí lidé, kteří něčím trpí, něco je trápí a něco chtějí zlepšit. Co je z vaší praxe takovým zásadním neduhem?

Martin Šťastný: „To, že nemáme kontakt se svým tělem. Ztratili jsme kontakt s přírodou a máme mnohem méně informací, než jsme mívali. Tudíž je velmi těžké o sobě reálně vědět a máme takové slepé skvrny. V podstatě do toho zapadneme, a pak nás překvapí, že se něco děje. V dnešní době existují systémy, cvičení, chodíme někam, cvičíme tohle, cvičíme tamto, cvičíme tenhle druh jógy... Podle mě ale chybí to, v čem se člověk doopravdy cítí dobře, proč to dělá, a ten prožitek za tím.“

Kdybychom šli ke konkrétním neduhům, dá se říct, jaké tu napravujete nejčastěji?

Jan Kottas: „Řekl bych, že konkrétně záda. Ta jsou nejčastější. Pak jsou to samozřejmě kolena, kotníky, krky a také bolesti hlavy.“

Martin Šťastný: „Kdybych trochu odstoupil od toho, že jsou to záda či kolena, myslím, že nejvíc napravujeme zkolabování toho vnitřního, co nás nese. Dneska se tomu hodně říká core, nicméně je to způsob fungování těla, který nám byl dán a někde se většinou vytratil. Takže nás tělo nenese. Někde je trošku zhroucené a to se projeví na dechu, projeví se to třeba právě bolestí zad, anebo třeba bolestí kolen.“

Jan Kottas: „Dost často to odkryjí zátěže. To znamená, že to nemusíme poznat. Ale ve chvíli, kdy se dostaneme do zátěže, například začneme sportovat, začne se to objevovat.“

Pojďme k prevenci. Co pro sebe můžeme udělat, abychom předešli všemožným problémům, ať už jsou to nefunkční svaly středu těla, či bolesti zad a kloubů?

Jan Kottas: „Za sebe bych řekl, a trochu si tím přihřeji polívčičku, najít si dobrého terapeuta, který člověka přivede k tomu, jak se sebou zacházet. Protože si myslím, že je primární naučit se chápat své tělo a to, jak funguje. Víme, jak fungují telefony. Víme, jak fungují auta. Ale s tělem nám to občas moc nejde.“

Martin Šťastný: „Já bych navrhl aspoň jednou denně zkusit vnímat své tělo. Tři, čtyři minuty. Ono to ani víc nepůjde, když to člověk nemá natrénované. A pak bych zkusil odhodit boty a občas chodit naboso.“

Vnímat své tělo zní dobře. Myslím si ale, že ne všichni si umí představit, jak se to dá udělat. Mohl byste konkrétně poradit, jak na to?

Martin Šťastný: „Ano, otevřít si okno. Když na vás půjde studený vzduch, budete se cítit mnohem líp. Takže ráno začít tím, že otevřete okno. Vzduch je element, který vám bude přes kůži dávat informace do hlavy. Je to jednoduché.“

Podívejte se také: Pohyboví terapeuti Martin Šťastný a Jan Kottas pořádně zacvičili s redaktorkou webu Prima Ženy Kisou Císařovou. Ukázali jí, jak nejprve vytáhnout a následně zastabilizovat páteř

Měli byste nějakou radu z hlediska pohybu? Říká se, že chůze je nejpřirozenější pohyb a i lidé, kteří mají různé jiné limity, které jim znemožňují sportovat, se mohou procházet. Doporučili byste chůzi a případně, jak často, kolik minut denně? Klidně i nějaké další způsoby?

Jan Kottas: „Řekl bych, že chůze je, jak říkáte, jedním z přirozených pohybových vzorů, který máme vžitý evolučně. Jak dlouho bych určitě neřešil hodinkami, spíše bych se naučil vnímat pocity. Kolik je moc. Kolik je málo. Naučit se číst hranice těla.“

Martin Šťastný: „Já budu konkrétní. Myslím si, že hodina denně nějakého pohybu je dobrý úzus. Zkrátka hodinu denně se věnovat pohybu. A jaký to bude pohyb, už bych opravdu nechal na každém.“

Mnoho lidí má takzvaně sedavé zaměstnání, tedy tráví osm hodin denně v kanceláři, kde většinou sedí u počítače. Měli byste nějakou radu, jak se během té doby protáhnout, nebo jaký pohyb udělat, aby to pomohlo předcházet budoucím bolestem, anebo řešit případné stávající?

Martin Šťastný: „Nejlepší je dýchat. V podstatě všichni v korporátech, nic proti korporátům, tedy v sedavých zaměstnáních většinou nedýchají. Prostě nedýchají. Spolu s tím se stane to, že se jim zapíchnou žebra...“

Pardon, Martine, říkáte, nedýchají. Dýchat ale musí, protože by jinak umřeli. Tudíž asi nedýchají správně. Tak to myslíte?

Martin Šťastný: „No ne, to už je takové minimum, že se skoro dá říct, že nedýchají. (Směje se – pozn. red.) Málokdo si uvědomí, jak málo stačí, aby člověk přežil. Ale to není dýchání.“

Co je to špatné dýchání?

Martin Šťastný: „Špatné dýchání je, když nevyužívám vůbec pohyb hrudníku. Hodně se říká: Dýchat do břicha. Zásadní ale je něco dělat hrudníkem. V břiše se jenom ukáže, že to nese, ale dýcháme v hrudníku. Když hrudník nedýchá, trochu vzduchu nasajeme, ale v zásadě je to tak na přežití. A to je velmi zákeřné.“

Jan Kottas: „Jak můžeme poznat, že špatně dýcháme? Když sedíme u stolu v kanceláři, můžeme v první řadě cítit, že začneme být brzo unavení a ztrácíme pozornost. Protože mozek samozřejmě potřebuje kyslík, aby mohl fungovat. Takže ve chvíli, kdy se začneme buď ošívat, nebo začneme být unavenější, je dobré vrátit se k dechu. Samozřejmě je třeba nenechat to dojít k té krajní hranici, ale vracet, jak říkal Martin, pozornost ke svému tělu.“

Jak vypadá správné dýchání a jak ho docílit? Dozvíte se ve videorozhovoru s terapeuty Martinem Šťastným a Janem Kottasem na začátku článku, ve kterém je i praktická ukázka nácviku správného dechu. Jaké další tipy pro zdravé tělo bez bolesti pohyboví terapeuti Martin s Janem dali a čemu naopak radí se jednoznačně vyvarovat? Jak mohou pomoct online těm, kteří by rádi zapracovali na svém zdraví a kondici? Podívejte se na video.