3. března 2015 12:00
Gabriela Gabrielová127 hodin skutečného příběhu rovná se 1,5 hodiny vyčerpávajícího napětí
Ovšem vzhledem k tomu, že zápletka se dá shrnout do jedné věty a 90 % snímku odehraje James Franco na plátně úplně sám, je hodina a půl napínání divákových nervů úctyhodný výkon – a to jak na straně režiséra, tak Jamese. Přesvědčte se sami v pátek ve 22.50 na Primě!
Trainspotting (1996), 28 dní poté (2002), Sunshine (2007), Milionář z chatrče (2008) a s napětím očekávaný snímek Steve Jobs (plánovaná premiéra v USA 9. října) – to jen abyste si uměli představit, s jakým panem režisérem (a v tomto případě rovněž scenáristou) máme tu čest. Danny Boyle. Osmapadesátiletý rodák z Manchesteru, držitel Oscara za režijní taktovku k „Milionářovi“. Není náhodou, že v hodnocení se mezi laickou i odbornou veřejností jeho snímky standardně umisťují na předních příčkách. Vždyť taky když sečteme všechna jeho vítězství a nominace na nejrůznější filmové a divácké ceny, Emmy, Glóby, Oscary a další, dostaneme se pohodlně přes stovku.
A o co přesně tedy ve 127 hodinách jde? Mladý Aron Ralston (James Franco) je blázen do lezení a jeden víkend se proto opět vydává do hor, do odlehlých skal národního parku Canyonlands. Vybaven vším, co může na takové expedici potřebovat, ovšem nepočítá s jednou eventualitou: s nehodou, která by ho uvěznila mimo dosah signálu jeho mobilního telefonu a bez šance dovolat se jakékoli pomoci.
A přesně to se samozřejmě stane. Jeden nestřežený okamžik nepozornosti způsobí, že Aron uklouzne, propadne se na dno úzkého kaňonu a obrovský kámen, který s sebou strhne, mu zaklíní ruku. Po nespočtu marných pokusů o vyproštění začíná Aronovi pomalu docházet holá pravda, že se mu totiž možná již nepodaří odtamtud dostat.
Jenže v bezvýchodné situaci, kdy by to většina z nás už dávno zabalila, prokáže Aron neuvěřitelnou vůli po životě (a James Franco neobyčejný herecký talent). Aby předešel dehydrataci, pije vlastní moč a všechny své pokusy o osvobození v pravidelných vstupech natáčí na videokameru – to vše samozřejmě za pomoci jen jedné ruky. Začíná blouznit a po několika pokusech si paži odříznout a zjištění, že jeho švýcarský nožík se skrz kost nedostane, mu den pátý jeho trýznivého vězení přinese spásnou myšlenku: paži si nejdřív zlomit a pak až odříznout...
127 hodin - Obrázek 1
127 hodin - Obrázek 2
127 hodin - Obrázek 3
127 hodin - Obrázek 4
127 hodin - Obrázek 5
127 hodin - Obrázek 6
127 hodin - Obrázek 7
127 hodin - Obrázek 8
127 hodin - Obrázek 9
Věděli jste, že...
- Film byl natočen na motivy skutečné události. Aron Ralston je reálná osoba, horolezec, který opravdu zůstal uvězněný v kaňonu a podařilo se mu vyprostit až po 5 dnech a 7 hodinách (dohromady 127 hodinách), kdy si – přesně jak je to zachycené ve snímku – amputoval vlastní paži. V průběhu svého vězení si opravdu nahrával video deník, jehož úryvky byly později odvysílány v televizi, ovšem celý obsah zůstal znám pouze nejbližší rodině a přátelům. Před začátkem filmování však režisér Danny Boyle a James Franco získali svolení zhlédnout celý záznam, aby mohli jeho story vylíčit co nejpřesněji. A že se jim to vážně povedlo. Sám Aron se ke snímku po premiéře vyjádřil s tím, že „víc autenticky už to snad ani udělat nešlo“.
- Morální pointa celého příběhu – „Nepouštějte se samotní do divočiny, aniž byste předtím někomu oznámili, kam vlastně jedete“ – se vlivem událostí, které se strhly po uveřejnění Aronovy biografie (2004) a následně i filmu (2010), trochu ztrácí. Do místa, kde Aron zůstal uvězněn, začaly totiž proudit davy jeho fanoušků, což si vyžádalo více než dva tucty záchranných operací.
- Videokamera, kterou ve filmu používá James Franco, je ve skutečnosti ta, na kterou svůj video deník nahrával skutečný Aron Ralston.
- K vyproštění Aronovy paže bylo zapotřebí 13 mužů a hydraulický zvedák.