Pavel Řezníček: Vaření je mi úplně cizí
Pavel Řezníček hraje v seriálu Cesty domů postavu, která poodhalila něco z minulosti Báry Vítkové. A opět jí zkomplikovala život. Marcela Ryndla, jejího bývalého partnera v podnikání i v životě.
Jaká byla ta jejich společná minulost?Marcel je výborný kuchař a číšník, který v životě pokazil, co se dalo. Podnikal s Bárou, a ze společné práce i vztahu zmizel asi na šest let. Jezdil po světě na zaoceánských lodích a teď se v Bářině životě znovu vynořil. Je otcem její dcery Dorotky. Jeho životní postoj možná nebude úplně všem sympatický, ale já pro něj mám docela pochopení.
Marcel je skvělý kuchař. Co vy a vaření?Ježíši, to je mi úplně cizí. Je to teď velká móda, všichni chodí do nějakých pořadů, ve kterých vaří a chlubí se svými recepty. Děsím se toho, že mě taky někdo do nějakého pozve. Umím si uvařit maximálně čaj a namazat si chleba máslem a tím končím. Vařit se nikdy nenaučím. Představa, že tři hodiny něco vytvářím, pak to za pět minut sním a hodinu myju nádobí, je pro mě strašná.
Profese číšníka by vás lákala?Jediné, co mě v souvislosti s ní napadá, je to, že když se o mně v seriálu mluví jako o skvělém kuchaři a číšníkovi, možná bych se někde měl naučit točit pivo a roznášet, abych si pak neuřízl ostudu. (smích). Myslím, že profese číšníka je strašná dřina. Možná bych si ji někdy v baru vyzkoušel, ale živit bych se jí asi nechtěl. S natáčením seriálů už máte své zkušenosti, diváci vás mohli vidět mimo jiné v Přešlapech i v Letišti.Obě to byly moc zajímavé role a práce, na kterou rád vzpomínám. Doufám, že budu podobně vzpomínat i na Cesty domů. Je mi potěšením, že můžu pracovat s režiséry Jiřím Adamcem a Jaromírem Polišenským, se kterými pracuju poprvé, ale i s Petrem Slavíkem, kterého už znám.
S Terezou Kostkovou už jste se někdy potkal?Ne, v Cestách domů spolu hrajeme poprvé a hraje se nám spolu skvěle. Hned jsme si padli do noty, takže jsme se nemuseli nijak oťukávat, ani se sehrávat. A moc se mi líbí naše seriálová dcerka Dorotka, je šikovná, ale nechci ji moc chválit, aby nebyla nafoukaná (smích).Připadá mi, že jsou si Robert z Letiště a Marcel z Cest domů něčím podobní, že takové role dostáváte často.To si nemyslím, zas tolik seriálových rolí za sebou nemám. Ale tihle dva mají leccos společného, oba jsou trochu lehkomyslní chlápci, kterým se nějak nechce dospět.
Marcel odjel na zaoceánskou loď, udělal jste i vy v životě podobně riskantní krok?Nechat se najmout na zaoceánskou loď mi nepřijde jako riskantní krok, Marcel měl zkrátka chuť poznat svět, tak to udělal. Mně by to taky bavilo, ale zatím se mi to tak úplně nepodařilo.
Slyšela jsem, že jste velký trémista. Lety se to lepší, nebo naopak stupňuje?Těžko říct. Kdysi jsem měl velkou trému hlavně v divadle. Obzvlášť, když jsem třeba po někom na poslední chvíli přebíral roli a musel jsem ji během pár dní nazkoušet. Věděl jsem, že je to narychlo a neměl jsem tu jistotu, kterou bych potřeboval mít. Takže závěrečná děkovačka pro mě byla vždycky vysvobozením. Poslední kapku tomu dal jeden ruský režisér, jehož styl práce mě totálně znechutil. Najednou jsem cítil potřebu si od divadla odpočinout. Takže už ho nehraju asi dvanáct let. Ale neříkám, že se do něj nevrátím. Trému jsem měl i na začátku natáčení Cest domů, ale to je normální a už ji pomalu překonávám.
Takže Marcel Ryndl, který je naprostý suverén, je pro vás vlastně velký protiúkol?Neberu ho jako protiúkol. Je to prostě zajímavá role chlapíka, který není vyložený klaďas, ale ani typický záporák.
Neláká vás udělat si nějaké divadelní představení sám?Docela ano, líbilo by se mi zdramatizovat si text, který je mi blízký, kterému věřím, ale zatím jsem takový nenašel. Taky by mě lákalo zase nějakou hru režírovat, koneckonců jsem režii na DAMU vystudoval
Dřív jste hrál hodně fotbal. Ještě si občas jdete zahrát?Už ne, teď mám trochu problémy s koleny, tak si je šetřím.
A hrál jste někdy fotbalistu před kamerou?Vlastně nikdy. Třeba mě taková role ještě čeká.