Kykolka z VyVolených je dnes vousatý strýček Gio: Jan Mikulecký prošel obří proměnou
Reality show VyVolení byla velkým televizním hitem a z jejích účastníků se alespoň na nějakou dobu staly hvězdy, než se po většině z nich slehla zem. Výraznou tváří ve druhé řadě byl Jan Mikulecký, kterému nikdo neřekl jinak než Kykolka. Ještě nějakou dobu po skončení pořadu se o něm psalo a pak ze zraků veřejnosti zmizel. Známý je dodnes, ale ne v showbyznysu. Ve velkém rozhovoru pro Prima Ženy zavzpomínal na vilu, řekl, jak se mu daří dnes, čemu věnuje svůj čas a jak přišel k pseudonymu, pod kterým nyní vystupuje na sociálních sítích.
Ve vile VyVolených jste patřil mezi výraznější tváře a lidé si vás dodnes pamatují. Jak sám vzpomínáte na dobu, kdy na vás 24 hodin denně mířily kamery?
Já na tu dobu moc nevzpomínám. Styděl jsem se a dodnes jsem neviděl žádné video. Nesebral jsem odvahu se na to podívat. Moje účinkování tam bych přirovnal k mé mladické punkové nerozvážnosti, neinformovanosti a nepřipravenosti. Nedomyslel jsem, co všechno se může stát a jaký to může mít dopad.
Na koho ze soutěžících vzpomínáte v dobrém? Udržujete ještě s někým z nich třeba přátelské vztahy?
S těmi lidmi v kontaktu nejsem. Maximálně se podívám na jejich sociální sítě, pár jich mám na Instagramu nebo na Facebooku. Ale s nikým kontakt neudržuju. Na letišti jsem ale potkal Pavla Pelána a ten mě skoro nepoznal (směje se). Maruška žije pár kilometrů ode mě a ze sociální sítě na mě vždy vyskočí Martin Hranáč a jeho vtipná videa a já se jim zasměju. Je vtipný a baví mě. Ještě na Karol Vrbasovou se občas podívám a jsem rád, že je po vile úspěšná.
Vstoupil byste do vily znovu, když víte, co to obnáší?
Určitě bych do vily znovu nevstoupil a hlavně je mi líto všech těch lidí, kteří do nějaké takovéhle reality show nastoupí. Oni si vlastně neuvědomují, jaký to může mít dopad pro ně, pro jejich blízké, pro jejich psychiku a tak dále...
Ještě nějakou dobu po skončení VyVolených se o vás psalo v souvislosti s Terezou Pergnerovou, s níž jste měl vztah...
Ano, Tereza prošla mým životem a jsem rád, že se jí teď daří. Sice na televizi nekoukám, protože ji nemám, ale vždy, když vidím nějaký obrázek s ní, tak jsem rád, že se má dobře a že je zdravá.
Dnes vypadáte jinak a lidé vás také znají pod jiným jménem. Jak vzniklo?
Dnes vypadám jinak proto, že jsem o 16 let starší, jsem o 16 let rozumnější a s přibývajícím vousem také moudřejší (usmívá se). Ale také pořád umím být stejné hovado. Před lety jsem si založil sociální síť pod jménem Giovanni Colombo Migliore a dodnes si ani pořádně nevzpomenu, jak to tehdy bylo. Vím, že jsem si chtěl udělat rybářskou kariéru a vrátil jsem se z dovolené v Itálii, kde Honza je Giovanni. A každá marketingová příručka vám řekne, že se zajímavým jménem jde líp prorazit (smích). Pro spoustu lidí to ale bylo zdlouhavé a tak jsem skončil jako strýček Gio.
Rybolov je pro vás evidentně důležitou součástí života. Jak jste se k němu dostal a kdy rybaření přerostlo ve víc než koníček?
U nás v rodině byli všichni rybáři, děda, můj taťka, strýc, bratranec... Odmala jsem k tomu měl blízko, protože všichni chytali. Když mi bylo šest, měli jsme u babičky za barákem potok. Tam jsem šel, měl jsem pytlačku, žížalku a chytil jsem svého prvního pstruha. Tam se to ve mně zlomilo a zjistil jsem, že mě to baví a že mám v koutku duše pud lovce. Jako malý kluk jsem začínal jako pytlák, pak jsem chodil v Praze na rybářský kroužek, abych získal svou první povolenku. Dodnes si pamatuju, že jsem chodil chytat s dědou na Vltavu, pak jsme s tátou a bratrancem jezdili na Slapy. Všechny naše rodinné dovolené se odvíjely od ryb. Chytal jsem, chytal a jednoho dne jsem cítil, že bych chtěl ten svůj rybolov posunout dál. Přišlo mi, že okolí stojí na místě, tak jsem měl tendence poznávat nové techniky. Kaprařil jsem, zajímala mě muškařina, vyzkoušel jsem všechny rybolovné techniky, ale ta přívlač, disciplína, kterou dělám dneska, mě vždy bavila nejvíc. Přívlač je technika určená výhradně pro lov dravých ryb.
O rybolovu asi víte hodně toho, co laické oko nevidí...
Na úrovni, na které jsem dnes, jsou to tisíce a desetitisíce hodin strávených u vody. Jsou to tréninky, poznávání chování těch ryb, protože ty se mohou každý den chovat jinak. Jinak se chovají v červnu, v září a v prosinci, i v pondělí, ve středu a v neděli... Je třeba se umět do nich vžít a pochopit je. Není to lehké, ale dnes jsem ve stavu, kdy když mi někdo řekne, ať chytím okouna nebo candáta, tak vím, jak ho chytit. Makat na sobě a udělat si rybářskou kariéru vyžadovalo spoustu učení a odměnou mi bylo, že se mě ujala značka Gunki, jedna z největších a nejuznávanějších v Evropě. Mám tu čest být jejich tváří pro evropský trh. Dosáhnout v rybářském byznysu něčeho takového je velká věc, takže je mi ctí.
Jako rybář jste uznávaný a setkal jste se s řadou legend v oboru. Na jaký zážitek vzpomínáte nejraději?
Uznávaný jsem, ale vyžadovalo to sebeobětování. Vzhledem k tomu, kolik času věnuji rybolovu, nemám čas na lásku, a pokud už se nějaká našla, nevyšlo to. Nebylo to lehké. Po té vile jsem chtěl něco dokázat, sám sobě, svému okolí... Měl jsem to štěstí, že jsem mohl chytat s těmi nejlepšími v Evropě, s mistry světa, s nejznámějšími rybáři jako jsou Gael Even nebo Frederic Jullian a učit se od nich. Zážitky jsou velké chycené ryby, na to se nezapomíná, jako na osobní rekordy. Nejraději vzpomínám na rok 2019, kdy jsem dostal nabídku od Illex Tropic Fishing Teamu, kde chytají Honza Hubka a Jakub Kolář, což jsou dvojnásobní mistři světa přívlače z lodě. Jakub byl tenkrát na Novém Zélandu a Honzovi chyběl parťák, tak oslovil mě, jestli bych třetí a čtvrté kolo české Lodní ligy neodchytal s ním. To pro mě byl velký zážitek, kdy jsem si mohl na rybolov sáhnout s mistrem světa. Byl jsem nervózní jak před prvním sexem a nechtěl jsem to pokazit jako svůj první sex (směje se). Třetí a čtvrté kolo jsem po boku mistra světa odchytal jako šampion, kdy jsme ve třetím kole byli třetí, ve čtvrtém první a v celkovém součtu jsme si z té ligy nakonec odvezli bronz.
Hádky byly v reality show Vyvolení na denním pořádku (ukázka z 1. řady show):
Na lodi se může z rybolovu stát i adrenalinový zážitek. Máte za sebou nějaké takové dobrodružství?
Největší adrenalin jsou starty velkých závodů. U nás v Čechách máme tři prestižní, to jsou King of the Lake, mistrovství republiky a Lodní liga. V jednom se na start postaví 90 lodí, v každé dva závodníci a ten start je pro diváka asi atraktivní. Odstartuje se, všechny lodě se rozjedou obrovskou rychlostí, i sto kilometrů v hodině, a všichni chtějí být na místě první. Strach mám, když se odstartuje, a jsem rád, že se nic ještě nestalo a doufám, že nestane. Adrenalin a emoce jinak prožíváte po celé závodní dny, kdy rybáři jen stojí na místě a jedou jako motorové myši, často ani pořádně nejí a nepijí.
Do vily byste znovu nešel, ale v jiné reality show už jste byl. Ta nicméně byla trochu bližší vašim zájmům...
Do žádné reality show už bych asi nešel, ale naskytla se příležitost natočit formát o chytání okounů Master of Punks. Tam pět posádek na lodi mělo závodní den, byl s nimi kameraman a ten celý ten den dokumentoval. Z toho vzešel tenhle projekt. Pro mě bylo skvělé, že dvě posádky byly složené z mistrů světa, ostatní patřily k české špičce a mně bylo ctí chytat proti mistrům. Byla to show o tom, co mám rád, co je můj život. Nevyhrál jsem, ale ani jsem nebyl poslední. S parťákem jsme se snažili, aby to bylo vtipné. Byla to příjemná zkušenost.
Jste zdatný i v ovládání sociálních sítí a máte dokonce i TikTok. Máte ambice být rybářským influencerem?
Já si myslím, že ty ambice už nemám, protože už jím jsem pár let (říká s úsměvem). Baví mě na těch sociálních sítích, že si s tím můžu hrát, jak chci. Spousta rybářů se vzájemně kopíruje a jsou bez nápadu, já se snažím být na hraně, někdy i za hranou (směje se). Spousta lidí to má ráda, pak mě spousta nemůže ani vystát, ale to je mi vlastně úplně jedno. Díky VyVoleným mi to může být jedno, protože tam jsem dostal takovou školu, že vím, že se nikdy nemůžu zavděčit všem. Že jsou lidi na těch sítích oškliví, na to jsem si asi taky zvyknul. Pro mě je důležité, že moje fotografie a příspěvky třeba obletí celý svět. Například mám fotografie i na největším čínském e-shopu a některé z nich se prodávají i jako tapety na zeď. Nemám z toho ani korunu, ale mám z toho dobrý pocit (usmívá se). To je pro mě zadostiučinění, že to dělám dobře. Také si myslím, že je důležité držet krok s mladými lidmi, aby mi ten život neutekl. Choďte na ryby, choďte do přírody, je to fajn. Jak říkal Jan Werich, čas strávený na rybách se do života nepočítá.
Autor článku
Eliška Reiglová
Eliška Reiglová je redaktorka webu Prima ženy. Píše o celebritách, seriálech a také o životním stylu.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
