Cesty domů: Jak naše hvězdy oslaví vysvědčení? A jak na ně vzpomínají?
Cesty domů - vzpomínky na vysvědčení - Martin Kraus
Dnes je den, na který někteří školáci čekali se zvědavostí, jiní s napětím. Rozdávalo se pololetní vysvědčení. Zeptali jsme se některých herců ze seriálu Cesty domů, s jakými pocity si chodili pro vysvědčení oni.
Martin Kraus má na dny, kdy nosil domů vysvědčení, jiné vzpomínky. „Těch dnů jsem se vždycky bál, protože moje maminka je hodně rázná a já byl občas za vysvědčení bit. Ne že bych měl tak špatné známky, ale hrozně jsem zlobil a nosil domů důtky a napomenutí. Na průmyslovce jsem pak měl i špatný prospěch. Když byla maminka v prváku na třídních schůzkách, pochopila, že mě ta škola opravdu hodně nebaví. Tak jsem s ní uzavřel dohodu, že školu dodělám a odmaturuju, ale ona nebude řešit, jaké mám známky. Souhlasila a já odmaturoval,“ vzpomíná Martin.
Kamila Špráchalová vzpomíná: „Vždycky jsem se učila dobře, za vysvědčení jsme se sestrami dostávaly za odměnu polárkový dort. Ale jen na konci školy, na pololetí se u nás nijak nehledělo. Já jsem momentálně s divadlem na zájezdě v Třebíči, takže svým synům budu k vysvědčení přát jenom po telefonu, a proto ani nikam za odměnu nevyrazíme. Kluci se učí dobře, a i kdyby nosili známky o něco horší, nikdy bych je za ně netrestala. Pořád jim říkám, že známky nejsou důležité, podstatné je to, co mají v hlavě.“
Pavel Soukup prý neměl ve škole žádné zásadní problémy. „Byl jsem až do deváté třídy jedničkář. V devítce jsem se malinko zvrhnul a na gymnáziu už to bylo o něčem jiném. Na vysoké jsem se ale opět srovnal. Nikdy jsem se nestresoval kvůli písemkám ani neměl problémy, když bylo zkouškové období. Proto rodiče záhy přestali na třídní schůzky chodit, byla to pro ně nuda,“ směje se herec.
Barbara Lukešová si vybavuje to, jak jí maminka dodávala odvahu, když se bála nějakého zkoušení nebo písemky. „Máma byla velmi liberální a známky nijak neprožívala. Naopak když jsem byla nešťastná třeba z pětky z matematiky, šla se mnou na zmrzlinu. Dodnes jsem jí vděčná, že mě nijak nestresovala. Z některých učitelů jsem měla velký respekt, možná i strach, ale máma mi dodávala odvahu a podporovala mě. A já se ke svým synům chovám stejně. Jeník je ve druhé třídě, tomu jde učení samo. Šimon už je na gymnáziu, kde je všechno náročnější, takže bude mít asi nějaké trojky. Ale mně je to jedno. Až jim škola skončí, půjdeme vysvědčení oslavit velkým zmrzlinovým pohárem,“ těší se Bára.
Ladislav Potměšil vzpomíná na svou školní docházku na pražském Žižkově. „Byly tam většinou třídy plné rošťáků a já byl vždycky vzorňák učesaný na pěšinku. Do třetí třídy jsem nosil samé jedničky, pak se mé vysvědčení pozvolna horšilo. Na dvanáctiletce už byli rodiče rádi, že jsem vůbec postoupil do dalšího ročníku. Ale vcelku jsem školu vychodil snadno a nepamatuju si, že bych se někdy bál kvůli vysvědčení jít domů. Dneska jsme zvědaví na vysvědčení naší třináctileté vnučky Fanynky,“ říká Ladislav Potměšil.
Dnešní vysvědčení je velká událost i pro režiséra Cest domů Jiřího Adamce, protože první vysvědčení v životě přinese i jeho syn Daník. „Určitě bude mít velkou jedničku, jako jsem měl já i má žena Jana. Já jsem v první třídě jiné známky než jedničky neznal. Ale pak to se mnou bylo horší, protože jsem byl trochu rozpustilý žák a školu bral hlavně jako společenskou událost. Proto vzpomínám rád na všechny dny ve škole, kromě těch, kdy se rozdávalo vysvědčení. Daníkovo první vysvědčení oslavíme společným obědem v pizzerii. On miluje podobné slavnostní chvíle, kdy je hlavní hvězdou, kvůli které se ten oběd koná. Dá si pizzu a má pocit, že je to významný den,“ říká Jiří Adamec.
Autor článku
Ondra Těšínský
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
