Co neříkat třicátnici, která stále nemá známost
Žen typu „Bridget Jonesová“ přibývá. Jedná se o svobodné třicátnice, kterým je mnohdy i hodně přes třicet. A nejenže jsou svobodné, někdy ani nemají vážnou známost. Jak je to možné?
Přitom to bývají krásné, dobře situované, inteligentní a sympatické dámy. Jen prostě stále nenalézají toho pravého. A protože jejich biologické hodiny se už pomalu ozývají a nervozita sílí, není dobré je trápit nevhodnými poznámkami.
"Neboj, ještě není všem dnům konec."
Velice nevhodné. Tímto nebohé ženě jen připomínáte, že s ní není něco v pořádku. Lépe mlčet než říci něco takhle netaktního. Dámu tím jen upozorníte na to, že je osamělá, a zkazíte jí náladu.
"Taková krásná ženská, a pořád sama? To není možné!"
Pokud je to myšleno jako lichotka, je opravdu nešťastná. Chcete-li ženě složit poklonu kvůli jejím půvabům, je třeba to udělat zcela odlišně. Tohle zní daleko víc jako urážka, a ještě k tomu rafinovaná.
"Tak dlouho budeš vybírat, až přebereš."
Za tuhle větu by se mělo zavírat do vězení aspoň na čtyřiadvacet hodin. Tak důležitou věc, jako je výběr celoživotního partnera, je vskutku třeba důkladně promyslet. To je přece samozřejmé, že je nutné pečlivě vybírat.
"To čekáš na prince nebo co?"
No aby ne! Každá čekáme na prince, a nemusí nám být zrovna šestnáct. Na prince lze čekat v jakémkoli věku. Přece si za muže nevezmeme primitivního alkoholika se sklonem k agresivitě jen proto, že co nevidět oslavíme třicáté šesté narozeniny.
"Samota je báječná, co já bych za ni dala!"
Lež jako věž. Na samotě není báječného téměř nic. Člověk je sám na starosti i na radosti. Když vás skolí choroba, kdo vám doběhne do lékárny pro prášky a do tržnice pro vitamíny? A dvě výplaty jsou také víc než jediná gáže, není-liž pravda? A s kým jít na romantickou večeři při svíčkách?
"Přestaň tlačit na pilu a hledat jako šílená, a pak ten pravý přijde."
Anebo se dřív také říkávalo: Sedávej, panenko, v koutě, budeš-li hodná, najdou tě. Jenomže rady našich babiček nemusí v moderní době platit vždy stoprocentně. Nesmělost a samotářství jsou v jedenadvacátém století brány spíše jako přítěž. Takže nečekejme, že nás v koutě někdo najde. Nemusíme se sice vždy a všude stávat středem pozornosti, ale tuto radu je lepší hodit za hlavu.
-EM-