Příběh Sabiny: Věřila jsem, že se kvůli mně rozvede. Ale byla jsem naivní…
Okouzlil mě na první pohled tím, jaký byl, co vyzařoval a taky svými životními zkušenostmi, co se jen tak někde nevidí. Měl tři děti a manželku poněkud prazvláštní.
Rozuměli jsme si, smáli jsme se na celé kolo a vydrželi spolu debatovat na hromadu různých témat. A v posteli? To byla směsice vzájemné přitažlivosti utkané spolu s vášní nám míru. Jenomže i tak to zkrátka a dobře nedopadlo!
Něco mi říkalo, že jsem tohoto mužského měla potkat už dřív. V době, kdy ještě neměl děti, protože bych mu je tak moc ráda chtěla dát právě já. On je však měl s jinou, která navíc vůbec neodpovídala jeho požadavkům. Byla přehnaně štíhlá s účesem na kluka, kdežto já měla bujný dekolt, smyslné ženské křivky a husté vlasy, což on prostě miloval. A bylo to víc než zřejmé, protože ho vzrušoval snad každičký centimetr mého já.
Neměla jsem (to)mu co vytknout!
Podnikali jsme spolu výlety tam i tam, nic nebylo problém, vždycky jsme se domluvili a jelo se vstříc neopakovatelnému dobrodružství, které bylo pokaždé něčím jiným. Už po první schůzce jsem věděla, že budu chtít další a další. Vlastně jsem takovou vlny souhry zažila úplně poprvé, na vlastní kůži, z očí do očí a tváří v tvář. Náš sexuální život jasně vystihovalo slovo spalující, bylo v něm všechno.
A ve chvíli, kdy vzpomínám na to, co dřív mezi námi bylo a dnes je tomu konec, neskutečně mě z toho bolí srdce, duše, ale snad i pokožka tam, kde se mě kdysi tak s takovou intenzitou dotýkal. Neskutečně bolí, když ten druhý nechce být s vámi, i když vaše srdce zůstalo pořád tam kdesi u něj.
Byla jsem přesvědčená, že jednou budeme spolu, že třeba po dvou letech společného randění posuneme náš vztah někam dál, vstříc společnému životu. Tam, kde budeme spolu jen já, on a jeho děti. S tím, že se dřív či později dočkáme i toho vlastního.
Snažila jsem se být pro něj úžasná, chápající a tolerantní, nicméně jemu to bylo podle všeho málo. Naše pletka by možná i nadále pokračovala, protože mu vyhovoval standard, který ve mně měl. Vlastně jsem se mu naservírovala na stříbrném podnose.
A pak jsem to konečně pochopila…
Probrečela jsem snad stovky nocí, než jsem se rozhodla k tomu, že s ním skončím. Náš vztah zamrzl jednou provždy na jednom a tom stejném bodě, nikam jsme neposouvali a já dál čekat prostě nemohla. Kdybych s ním setrvala za stejných okolností, moje srdce by jednou explodovalo na bolest.
Teď, když se dívám na ty roky, které jsem promrhala na mužského, co si mě nikdy pořádně nevážil, koulí se mi slzy zklamání, hořkosti a neuvěřitelné prázdnoty po tváři. Asi moji duši oplachují, aby mohla zase dál žít a fungovat. Nicméně potřebuji zapomenout, potřebuji se od něj emocionálně oprostit, potřebuji se zvednout a klestit si životem cestičku ke svému štěstí, ke svému cíli.
„Pokud se náhodou nacházíte v této situaci, vezměte rozum do hrsti, uhaste doutnající žár i lásku a řekněte stop. V opačném případě vás to celé semele tak jako mě, a co vám budu povídat, není to zrovna krásný pohled. Zvlášť když dny tak zběsile utíkají a já jsem promarnila ta nejlepší léta svého života a nakonec jsem stejně zůstala sama. Váš skutečný partner pro život vás bude následovat, jestli se tak nestane, ustupte mu z cesty. A to rozhodně dřív nežli později, pro vás, pro vaše dobro, pro vaši další zítřky,“ radí zcela upřímně láskou zklamaná brunetka. Kdybyste ji znali z dob, kdy ještě sršela sex-appealem na všechny strany, těžko byste teď v této ženě hledali tu stejnou osobu. Nešťastná láska spolu se zklamáním jí snad ukradla srdce. Při vyprávění tohoto bolestného příběhu se na mě nedívala dávná kamarádka, ale cizinec s prázdným pohledem.
Příběh Sabiny (46) z Pálavy, která se chtěla svěřit jenom proto, aby pomohla třeba vám s rozhodnutím, kterému musíte čelit. I když to tak bolí…
-LZ-