Štiky by mohly rodinu opět stmelit, přála by si Ornella Koktová

Jaký byl důvod nebo motivace toho, že jste souhlasila s natáčením projektu o vaší rodině? Nebojíte se reakcí, které mohou přijít? Jaké reakce vůbec očekáváte?

Tento nápad se kolem nás motal již od dob mého těhotenství. Osudově se to ale zrealizovalo až nyní z iniciativy FTV Prima. Musím říct, že jsem se opravdu hodně rozmýšlela s mým mužem, zda do toho vůbec půjdeme, neboť naše vztahy s mojí mámou rozhodně nejsou ideální. Ale na druhou stranu jsme si řekli, že nás to možná více jako rodinu stmelí a všechny rány se zahojí. Reakce okolí se nikterak nebojím, neboť jsem za ta léta na očích vůči většině „hejtrů“ imunní.

Jak byste jednou větou popsala rodinu Štikových a Koktových?

V rodině Štikových jsou slušní lidé a jeden blázen, který se to snaží rozvrátit. Rodina Koktů si žije svým klidným tempem, a to jak před natáčením, tak i po něm.

Ornella Koktová z titulních stránek bulváru je známá, jak byste se ale popsala vy sama, taková, jaká jste?

Samu sebe stručně popsat je velmi těžké. Ale co na sobě s jistotou vidím, je určitý růst, progres, chcete-li. Vedle Pepy jsem dospěla (stále mě čeká kus dlouhé cesty) a cítím se být už skutečnou ženou, která má sny a také cíle, za kterými si jde. Snažím se být dobrou matkou i manželkou a zároveň pracující osobou, která se pěkně otáčí. Jediné, co mě neustále mrzí, je fakt, že mě bulvární svět zařadil do jakési škatulky naivní prostořeké holčičky. Ale tato část mého života, kdy jsem naivně novinářům věřila apod., je dávno pryč. Jak se říká, svět se změnil a s ním taky já.

Myslíte, že diváci ve Štikách poznají pravou Ornellu a její rodinu?

Doufám, že to bude dobře sestříhané a bude vidět, že ty chvíle, kdy jsem se například rozčilovala, byly odůvodněné. Pokud bude vše ukázáno přesně, jak to bylo, potom rozhodně divák uvidí mé pravé já. A to je takové, že jsem normální ženská se svými plusy i minusy.

Jak jste si jako malá představovala svou budoucí rodinu? Odpovídá tomu ta současná?

Tak já jsem si především myslela, že budu zakládat rodinu tak ve 29 letech. No, o 10 let jsem se takřka sekla. Také jsem si plánovala, že budu hodně cestovat, poznávat svět a vše kolem… Co se týče rodiny jako takové, tak v podstatě jsem si takovou, jakou mám dnes, vysnila, protože takhle pevné vazby, jaké máme my, jsou v dnešní době možná už i vzácné. A proč to říkám? Se svým mužem jsme v podstatě denně 24 hodin spolu, a to už pomalu šest let, a doteď na nás nepadla ponorka. A to je co říct.

Jak vzpomínáte na své dětství? Jaká byla výchova vašich rodičů? Je něco, co vy jako máma děláte s Quentinem jinak?

Dětství jsem měla nádherné. Máma tehdy byla strašně fajn, hodná, vlídná a nám jako dětem se věnovala a naslouchala nám. Určitě z toho čerpám i teď u Quentina. Jediné, co jsem vyškrtla, jsou ty záchvaty vzteku a někdy drsnější tresty za blbosti typu „tamhle jsi nechala drobeček“.

Je známo, že dnes se svou mámou Monikou nemáte úplně jednoduché vztahy. Proč tomu tak podle vás je?

Ve chvíli, kdy jsem se po narození Quentina definitivně odstěhovala z domu rodičů, mámě jako by švihlo v hlavě. Z mámy, která se zajímala o své děti, se stala sebestředná narcistka, která vidí jen sebe a peníze. Do toho začaly nevěry, stupňování hádek, šikana okolí. A nakonec je z toho druhá puberta toho nejhoršího kalibru. Je mi vážně líto, jak ji moje setkání s Pepou, a díky tomu ta pozornost médií, změnila. Je to smutné. A plno takto zlých chvil je následně vidět právě i v tomto pořadu.

Jaký je váš vztah se sestrou Charlottou? Co si myslíte o jejím partnerovi Ivkovi?

Charlotte je taková ťuňťa, super teta a dobrák od kosti v jednom. Od mámy si toho nechá dost líbit a rozhodně se dá i s klidem říct, že jí máma omezuje osobní svobodu, jako kdyby jí bylo 8 let. To mě jako sestru moc mrzí, protože já se vždy musím ve svém srdci cítit svobodně, stejně tak moje dítě i manžel. Tyhle uzurpátorské tlaky nenávidím. A Ivko? Je to fajn kluk, co Charlotte nosí na rukou a šíleně ji miluje, navíc má super vztah s Quentinkem, a proto je v mých očích fajn.

Ne úplně standardní vztah má vaše máma i s vaším manželem Josefem Koktou. Proč tomu tak podle vás je?

Máma se před Pepou hned několikrát v životě předvedla se vší „parádou“. A na to můj muž není zvyklý a nikdy taky nebude. Proto je v jeho očích ta nejšílenější tchyně ze všech, co kdy měl. A to byly celkem čtyři.

Jaká je podle vás máma tchyně? A babička?

Máma je jako tchyně drsná. Chce mít vždy pravdu a chce všem velet, jak tomu byla zvyklá celý život. Jenomže já jsem teď dospělá, soběstačná žena s vlastní rodinou, a rozhodně se nenechám manipulovat leckdy nesmyslnými výroky mojí mámy – ani já a ani nikdo z mé rodiny. A babička? Jelikož máma hlídá Quentina zhruba jednou za čtvrt roku na jednu noc, tak je jako babička dost na houby. Sice si chce potom Quentina uplatit pomocí bonbónů a pestrého programu, ale to na něj moc neplatí. Je to přece jen kluk, který raději ocení kvalitní hraní v pokojíčku než jednu návštěvu poutě s čokoládou v ruce. Bohužel, jsou už i chvíle, kdy k „Monice“, jak sám říká, nechce chodit...

Jak vypadá jeden obyčejný den Ornelly Koktové?

Vstanu brzo ráno, připravím Quentinka do školky, přijedu domů se snídaní (s manželem se v tomto střídáme), dáme si společnou snídani před prací, pak píšu články o módě a poté pracuji na obchodě Pink Horse, kde s pomocí dalších lidí navrhujeme novou kolekci pro jezdkyně, a do toho všeho řešíme, jaké další vychytávky nám tady v Česku u koní chybí. To je spojené s veletrhy a tunou papírování. Nicméně moc mě to baví a dělá mi to radost. Pak také mám drezurní tréninky, někdy už makáme i na tom parkurovém. Potom zase Quentinka vyzvedáváme ze školky, děláme večeři a pak koukáme na televizi třeba na Teorii velkého třesku. Taková oddechovka, aby člověk taky vypnul.

Je něco, co se vám zatím nesplnilo, a přála byste si to?

Strašně bych si přála více cestovat po světě. Láká mě Island a nebo malá vesnička Ivalo na severu Finska, kam míří „lovci“ polární záře (Quentina bych vzala s sebou). Spí se tam v takových skleněných koulích a takové dobrodružství by mě strašně bavilo. No a potom bych chtěla jet někam do tepla a to doplnila například o hlídání na jeden týden, a prostě bych si užívala takový ten dospělácký čas bez dětských aktivit a povinností. Zkrátka přítomný čas jen ve dvou...

Rychlý dotazník la Ornella Koktová

Moje znamení zvěrokruhu: Vodnář

Moje oblíbená barva: tyrkysová

Moje oblíbené jídlo/kuchyně: foie gras s meruňkami a sýrovou krustou, kuchyně česká, thajská a mexická

Moje oblíbené místo: Valdštejnská zahrada

Moje ideální dovolená: Karibik s Quentinkem a Pepou

Moje oblíbené zvíře: kůň

Moje nejoblíbenější činnost: jízda na koni

Moje nejhorší známka na vysvědčení: 3

Moje nejlepší (nejvtipnější) poznámka v žákovské knížce: Svítí učitelce růžovým pravítkem do očí.

Můj ideální partner (charakteristika nebo jméno): vtipný, chytrý, hodný, mocný a nebojácný

Moje první pusa (křestní jméno, věk, kdy jsem ji dostal/a): První francouzák – 13 let, v létě, na pivních slavnostech v Blatné. Jmenoval se Jakub.

Můj vztah k politice (české/mezinárodní): liberalismus

Můj vztah k médiím (mediální pozornosti): Mám chladnou hlavu, a ne vždy věřím tomu, co se píše. A tím myslím hlavně seriózní noviny.

Co si myslím o zákazu kouření v restauracích: Jsem nekuřák, takže mi to vůbec nevadí. Ba naopak, jsem ráda.

Co si myslím o lovu ohrožených zvířat: Absolutní barbarství!

Co si myslím o globálním oteplování: Strašně důležitá a vážná záležitost, kterou by mocnosti měly ve velkém řešit. Času ubývá.

Co si myslím o hrozbě terorismu v Evropě: Myslím si, že by měly fungovat státní hranice a větší kontrola nad lidmi, co se v našem evropském prostoru pohybují.

Co si myslím o mužích na mateřské dovolené: Nevidím v tom problém. Vyznávám rovnoprávnost a v tomto směru jsem jasnou feministkou.

Co si myslím o ženské emancipaci: Bojuji za ni už od školky.

Můj vztah k alkoholu a drogám: Alespoň jednou v životě by si člověk měl zaexperimentovat minimálně s marihuanou jako Bill Gates nebo Abraham Lincoln… Taky patřím do klubu.