Časopis Záhady života: Egyptští bohové mi zachránili život, říká spisovatel Aleš Česal

Pane Aleši, začněme rovnou od podlahy. Když jsme spolu před několika měsíci hovořili po telefonu, prozradil jste mi, že se právě pokoušíte psychicky zpracovat svůj nedávný zážitek blízké smrti. Jsem ráda, že už o tom dokážete hovořit. Co se stalo?

Stručně řečeno, na konci roku 2024 jsem málem zemřel. Měl jsem zánět slepého střeva a podstoupil operaci. Předpokládal jsem, že mám vyhráno, jenže po třech dnech mi prasklo střevo na úplně jiném místě. Jeho obsah se pochopitelně vylil do břicha, což vedlo k těžké otravě krve. Naštěstí jsem byl právě v nemocnici, když se to stalo, a okamžitě mě převezli na sál. Týden jsem byl v umělém spánku, a jak jsem se později dozvěděl, bylo to se mnou tak špatné, že mi lékaři nedávali velkou naději na přežití. Infekce byla hodně rozsáhlá.

Jsme rádi, že se jejich nejčernější scénář nepotvrdil.

Já také. Když jsem se dostal z nejhoršího, několik měsíců jsem měl na břiše vývod. Stal se ze mě stomik a nezbývalo mi, než si vyzkoušet i tuto životní roli. Tohle téma je tabuizováno a moc se o něm nemluví, ale faktem zůstává, že stomii má v České republice poměrně hodně lidí. Musím potvrdit, že to není vůbec nic příjemného, je to velké trápení. V únoru letošního roku mi ale naštěstí trávicí trakt opět chirurgicky obnovili a od té doby jsem více méně v pořádku. Musel jsem se však učit znovu chodit, protože mě ze začátku vůbec neposlouchaly nohy. Vás a vaše čtenáře ale pochopitelně zajímá jiná věc. Tak jdeme na to. Když jsem podstupoval druhou operaci, ocitl jsem se v jiné realitě. Podle toho, co mi později říkali lékaři, jsem se na chvíli prošel po »druhém břehu«. Získal jsem tím cennou zkušenost, které se říká zážitek blízké smrti.

Prozradíte mi, na co si vzpomínáte?

Je těžké o tom vyprávět. Ne že bych nechtěl, ale spíš proto, že úplně nevím, co si o tom všem mám myslet. Pochybující rozum mi říká, že jsem byl pod silnými narkózami, a to co jsem prožil, mohl být jen sen (i když ten nejintenzívnější, jaký jsem kdy zažil). Trvalo mi několik týdnů, než se mi vyčistila hlava a já byl schopen se vrátit nohama zpátky na zem. Problém byl vůbec pochopit, že jsem se ocitl v nemocnici a proč. Dva měsíce jsem ležel na hadičkách na ARO.

Zajímal jste se někdy o zážitky blízké smrti a životě po životě?

Samozřejmě jsem kdysi stejně jako mnozí další četl knihy známého amerického lékaře a spisovatele Raymonda Moodyho. Stal se prvním badatelem zabývajícím se tematikou prožitků blízkých smrti a na základě svého výzkumu upozornil na to, že nejsou ani zdaleka tak ojedinělé, jak jsme se doposud domnívali. Teorii, že lidé procházejí jakýmsi tunelem k »božskému světlu«, jsem proto dobře znal. Ale ani ve snu by mě nenapadlo, že bych tak silný osobní prožitek, který se jen těžko popisuje slovy, někdy mohl získat také. Jenže v mém případě probíhalo všechno jinak, než jak jsem to znal z knížek a filmů. Ocitl jsem se na kosmické lodi a do očí mi svítilo bílé, až sterilní jasné bílé světlo. Dneska už pro ně mám správné pojmenování, našel jsem je v díle Jaromíra Kozáka, v jeho Egyptských knihách mrtvých. Autor světlo v zádušním světě popisoval jako bezbřehou záři a naprosto přesně vystihl to, co jsem po opuštění fyzického těla vnímal. Bezbřehou záři, která není světlem zářícím odněkud někam. Zjednodušemě řečeno byla prostě všude.

A co jiného jste ještě viděl?

Můj zážitek blízké smrti je dosti bizarní a nepřipomíná vůbec nic z toho, co jsem četl. Dostal jsem se do ordinace kosmické lodi, kde neplatily přírodní zákony. Místo zdravotníků mě obklopovaly maličké bytosti, trpaslíci černé pleti. Černoušci byli nazí, ale na sobě měli bílé pláště. Nejspíš abych pochopil, že mají v úmyslu mi pomoci. Jejich nohy byly krátké, ale obratné, a když se pohybovaly po kosmické lodi, vydávaly zvuk připomínající šoupání chodidel po podlaze.

Lidé obvykle po návratu »do těla« popisují vzpomínky na setkání se zemřelými příbuznými, různými duchovními průvodci, Ježíšem atp. Jak jste si později vysvětlil, co jste viděl?

No právě. Proč mi pomáhali malí černí trpaslíci? Nedávalo mi to smysl, dokud jsem nezačal důkladně studovat prastarou egyptskou mytologii. V ní existují trpaslíci tmavé pleti, kteří se jmenují besové. Říká se, že souvisí s tím nejstarším substrátem egyptské magie a mytologie. Šlo o mocné ochranné bytosti, které zaháněly zlé duchy a démony. Besové symbolizovali i dobré věci v životě – hudbu, tanec a sexuální potěšení. Ženským protějškem boha Bese byla bohyně Beset.

Říkal jste, že jste se s nimi, když jste byl v bezvědomí, setkal v kosmické lodi. Jak to tam vypadalo?

Jako bych se ocitl ve sterilní, naprosto moderní ordinaci. Věděl jsem, že se právě nacházím ve vesmíru, protože jsem viděl ven oknem – bylo to jako ve Star Treku. Levitoval jsem a prostředí okolo mě bylo zářivě bílé. Byly tam jakési šuplíky, z nich vyjížděli (a kam zase zajížděli) ti černí trpaslíci. Bylo to celé moc zvláštní.

Zajímal jste se někdy o egyptskou mytologii?

Egypt mě přitahoval vždy, protože jsem měl v mládí několik nezapomenutelných živých snů. V jednom z nich jsem se dozvěděl, k čemu kdysi sloužily malé komůrky a šachty v pyramidách. Zdálo se mi o tom. A právě tyhle živé sny mě dovedly k závěru, že pyramidy nesloužily k pohřbívání, ale k duchovní praxi a astrálnímu cestování.

Ve svých snech jsem viděl věci nevídané. Například, že se »mumifikování« kdysi (v rámci magických zasvěcovacích rituálů) provádělo živým lidem. Balili je do jakýchsi obinadel napuštěných do silných narkotizačních látek. Důvod byl prostý. Tato technika sloužila k tomu, aby se lidské vědomí lépe odpoutávalo od fyzického těla a mohlo se přesunout do jiných realit. Egyptští astrální cestovatelé pak ve své éterické podobě vstupovali do pyramidálních šachet. Každá z nich sloužila jako »hvězdná brána« vedoucí do zcela odlišné dimenze.

Je pozoruhodné, že si tento svůj sen dodnes pamatujete. Jak je to dlouho, co se vám zdál?

Více než třicet let. Bylo až neskutečné, jak živý sen to byl. Zanechal ve mě hlubokou stopu už jen tím, že jsem tento duchovní spirituální ceremoniál neviděl jako nezúčastněný pozorovatel. Já byl tím člověkem, kterého na cestu do jiných sfér egyptští kněží připravovali. Když mě nesli dlouhou chodbou, vnímal jsem periferním viděním hieroglyfy umístěné na stěnách. Nabuzovaly mě a připravovaly na cestu, po níž jsem se měl už brzy vydat. Dodnes cítím chlad, který mnou prostupoval, když mě položili do žulového sarkofágu…

Jaké další tajemné úkazy zažil spisovatel a záhadolog Aleš Česal? To vše se dozvíte v nejnovějších Záhadách života! Najdete je na vašich stáncích již od 19. 6. 2025.

V novém vydání také najdete:

• Hon na mluvícího ducha: Entita žádala smrt paní domu!

• Záhadná předpověď: Je papež Lev XIV. tím posledním? Všechno, co jste chtěli vědět o děsivém Malachiášově proroctví

• Tajemství božské křišťálové dýky: K čemu sloužila a kdo ji vyrobil? Technologii neznáme do dnešní doby!

• Nepovedený exorcismus - démon, který vraždil! Případ slavných démonologů Eda a Lorraine Warenových

• Nechte si požehnat Svatojánskou nocí. Jak nasbírat »devatero bylin«?

• Kdo skutečně ovládá svět? Okultní moc egregorů, kteří řídí (téměř) každého jednotlivce

• Prožitky blízkosti smrti: Byla to moje prababička! Potvrzené případy těch, kteří se na onom světě setkali s dávnými příbuznými a zázračná uzdravení po NDE

• Vědecká studie: Děsivý závěr zní – posouvání obrazovky mobilů dělá z našich dětí zombie!

• Jak se rodí legendy? S léčitelem Markem Šlechtou o jeho otci, který pomohl zástupům nemocných a mistru Jindřichu Pasekovi

• Umíte se naladit na tlukot Země? S Danielou Tayen o tom, jak propojit dva na první pohled odlišné světy

• Hmyzí magie: Víte, k čemu při čarování slouží světlušky a jiní drobní tvorečkové?

• Skvělý herec Jiří Bartoška očima astrologa Pavla Turnovského

Získejte Záhady života za stánkovou cenu včetně poštovného až do schránky. Objednat můžete ZDE. Na výběr je předplatné v mnoha variantách nebo jeden výtisk.