Časopis Záhady života: Slavný exorcista popsal nejděsivější případy své kariéry

Je 4. prosince 2024, Chicago. V prostorné aule velkolepého farního centra katedrály Svatého jména se shromažďují davy lidí. Zavítal sem totiž proslavený exorcista, jeden z nejslavnějších vymítačů ďábla současnosti, otec Carlos Martins. Vlastník největší sbírky relikvií a ostatků svatých je na turné se svou novou knihou. Bestseller s názvem The Exorcist Files shrnuje ty nejzáhadnější případy posedlosti ďáblem, jaké kdy tento muž víry zažil. A že jich bylo.

„Jako kdyby vám viděl do duše. Má neuvěřitelné charisma,“ odcházejí od šarmantního padesátníka s robustní postavou a jiskrným pohledem poněkud omámeně jeho fanoušci. Atmosféra v sále houstne, přicházejí další a další věřící, kněz se otočí pro sklenici vody a najednou jej chytí za ruku drobná žena.

„Pamatujete si mě?“ usměje se na něj líbezně. Carlos Martins si bez váhání vybaví její jméno. „Cheryl? Vy jste kousala do krys. A démoni vám bránili v početí. Škoda, že vám peklo vzalo možnost mít dítě!“ třese jí rukou Carlos srdečně. „Ale ne! Já jsem nakonec otěhotněla!“ usměje se Cheryl, která byla protagonistkou stěží uvěřitelného případu démonické posedlosti, a přitáhne ke Carlosovi malého chlapce s mléčně bílou pletí.

Otec Martins se šokovaně zarazí. „Tohle je špatně. To se nemělo stát. To je proti Boží vůli. Tohle dítě tu nemá být!“ říká si v duchu a zděšeně si prohlíží hochovy oči, které najednou mění barvu, až jsou zcela černé. Kloučkova tvář se knězi mění před očima v něco nelidského.

Chlapec se na otce Martinse vyzývavě podívá a přes krvavě červené rty vyjde posměšný sykot. „Démoni se snaží napodobovat Boží zázraky,“ uvědomí si s hrůzou Carlos, prudce vstane, chce ženu varovat, chce vzít do ruky svůj kříž a svěcenou vodu, ale ti dva jsou najednou pryč. „Už zase. Ďábel. Pokouší mě, dává mi do cesty vidiny,“ mumlá si pro sebe Carlos Martins, který v životě čelil zlu tak nepředstavitelnému, že i Vatikán o něm hovoří jako o Božím vojákovi na křížové výpravě proti silám pekelným.

Případy otce Martinse jako kdyby vypadly z té nejstrašnější noční můry, jakou si jen dovedete představit. Jaké jsou? Drsné a strašidelné. Připravte se na opravdu děsivé čtení.

„Vím, že ďábel existuje. Sám jsem se s ním setkal“

… říká často Carlos Martins. Dodává, že ďábel má mnoho podob a je důležité odlišit skutečné posednutí démonem od psychických nemocí. „Rozhodl jsem se, že přijdu na kloub technice i mechanice posednutí. Najdu brány, jimiž vstupují pekelné bytosti, škodolibé entity a zákeřní démoni do lidského těla,“ hlásá na svých přednáškách i v podcastech, čímž se vyčlenil ze zažité představy katolických exorcistů, kteří raději zůstávají v anonymitě.

Během let si rodák z města Kitchener v kanadské provincii Ontario (*1975) vybudoval milionové publikum a fanoušky nejen z řad věřících, ale i ateistů, kterým jeho případy jednoduše nejdou z hlavy. „Pořád se mě ptají, jestli jsem při vymítání zažil podobné scény jako ve filmu Vymítač ďábla (The Exorcist, 1973). Můžu vám prozradit, že mimo otáčení hlavy objektu kolem dokola jsem byl svědkem všeho. Všech těch strašných věcí, které nám přijdou neuvěřitelné,“ říká Carlos.

Martins doslova šokoval i televizního reportéra, když ve studiu před kamerami jen tak ledabyle vypočítával na prstech: „Levitace. Kousance odnikud. Zvracení kusů železa, skla, střepů, dehtu, kamení i uhlí. Plynulá mluva v zapomenutých jazycích. Zvedání předmětů silou vůle. Nadlidská síla. Jasnovidnost. Zákeřnost. Podlost. Změny teploty vzduchu, změny rysů obličeje. Není nic, co bych neviděl. Autoři toho filmu byli velice zdrženliví. Viděl jsem věci, kterým by nikdo nevěřil…“

Život otce Martinse ale původně směřoval úplně jinam. Absolvent prestižních univerzit v Torontu a Ottawě chtěl být učitelem. Jenže našel víru a rozhodl se pomáhat potřebným. „Věděl jsem, že moje poslání je boj se zlem,“ vysvětloval začátek své kariéry vymítače muž, kterého papež František jmenoval misionářem milosrdenství.

„To je funkce, která mi dává mimořádné pravomoci při mém poslání. Jsem také expertem na relikvie. Vlastním a současně spravuji největší sbírku relikvií svatých na světě. Jsou totiž velice mocným nástrojem proti démonům,“ tvrdí Carlos.

Ženu museli držet, aby „neulétla ke stropu“

Na cesty vozí stovky ostatků. Kousky kostí, vlasů či oděvů svatých. Pro ateistu morbidní sbírka, pro exorcistu běžné pracovní náčiní. „Démoni nesnášejí přítomnost svatých. Relikvie jsou pro ně jako radioaktivní materiál, který je pálí,“ popisuje kněz.

Ve své sbírce má dokonce i kousek dřeva z Kristova kříže nebo trn z jeho koruny. Tyto předměty používá při nejtěžších případech jako poslední instanci. Podle něj mají relikvie schopnost vynutit si od démona pravdu a oslabit jeho moc nad obětí.

Každý případ, který se mu dostane na stůl, přitom prochází sítem odborníků. „Můj tým tvoří psychologové, psychiatři a lékaři. Pokud mi řeknou, že jde o schizofrenii nebo bipolární poruchu, kněžský rituál končí dřív, než začal,“ vysvětluje.

Teprve když je lékařská věda v koncích, hledá exorcista Martins čtyři klasické znaky posedlosti. Schopnost mluvit jazyky, které dotyčný nezná, znalost věcí, které nemůže vědět, nadlidskou fyzickou sílu a zásadní odpor k posvátným předmětům.

„Když drobnou ženu musí držet čtyři statní muži, aby jim neulétla ke stropu, vím, že jsme doma,“ dodává mrazivě. Po zjištění posedlosti se Carlos snaží najít onu vstupní bránu. „Podle mých zkušeností démon nevstoupí do těla jen tak náhodou. Musím hledat momenty, kdy se zlo pozvalo dál. Jsou to hluboká traumata, týrání, zneužívání či koketování s okultismem, spiritismem a různými čarodějnými rituály. Varuji vás, není to dětská hra. Je to nebezpečné!“ dodává.

Příběhy posedlých lidí, jimž Martins pomáhal zbavit se zla, které opanovalo jejich těla, jsou skutečně děsivé. „Lidé se mě ptají, jaké to je bojovat s ďáblem. Můj protivník je nenávist sama. Když vstoupím do místnosti, abych provedl exorcismus, potkám se s opovržením starobylého hada z ráje, přímo toho, který způsobil pád našich prvních rodičů, toho, který se raduje z lidského neštěstí a utrpení, toho, který se živí lidským strachem. Ten se utká přímo se mnou,“ stojí v prologu jeho knihy.

Carlos si pamatuje všechny exorcismy, některé se mu ale zaryly pod kůži. A jaké děsivé případy to byly? O nejzajímavějších případech vymítání otce Carlose se dozvíte v nejnovějších Záhadách života, které jsou na stáncích od 5. května 2026.

Jak získat Záhady života za stánkovou cenu včetně poštovného až do schránky? Objednat můžete TADY nebo ZDE.

V novém vydání také najdete:

• S duchy si není radno zahrávat! Co se může stát, když člověk otevře dveře do světa, který měl zůstat zavřený?

• Když mozek hledá Boha – duchovní prožitky pohledem vědců

• Okultní pevnost nacistů: Víte, co byl projekt Königsberg-13? Laboratoř strachu!

• Ostrov na jezeře Turkana plný zla: Kdo se na něm usadí, zemře, nebo zmizí!

• UFO incident Bruna Facchiniho: Mimozemšťané na Zemi opravovali svoji loď a vše viděl italský svědek! Případ, který přinesl množství důkazů

• Poslední mystérium Ludvíka Součka: Rozhovor s mužem, který jej znal a strávil s ním poslední dny jeho života. Ovládal slavný záhadolog magii?

• Případ Epsteinových dokumentů FBI, 2. část: Jsou nejhorší konspirace pravda? Co dalšího se objevuje ve třech milionech uvolněných dokumentů? Šílenosti, kterým se ani nechce věřit!

• Tajemství věčné lásky: Jaké kouzlo znají páry, které spolu v lásce žijí až do smrti?

• Posilující plakát pro vás na celý měsíc

• Vyzkoušejte s námi energetickou kapsli! Nejen o tom, jak funguje, jsme si povídali s léčitelkou Romanou Motolovou

• Co takhle dát si „pomocníky na nervy“?

• Proč se nám v životě vracejí stejné situace? „Zaměřte se na vděčnost,“ radí terapeutka Zdenka Filipová.

• Hvězdní věštci, táltošové: Věštci-válečníci a duchovně vedení strážci znalostí starších než samotná Evropa

• Paranormální jevy: Posedlá panenka Okiku. Existuje loutka, které rostou dětské vlásky!

To vše a mnohem více v aktuálních dubnových Záhadách života