Jana Boušková: Po náhlé smrti manžela jí do života vstoupil Václav Vydra

• Divadla jsou skoro rok zavřená, zažila jste během své umělecké kariéry tak dlouhou pauzu?

Ne, nezažila. Ani když jsem byla těhotná. Hrála jsem až do šestého měsíce a do divadla jsem se vrátila když synovi byly čtyři měsíce, protože moje alternantka v jedné hře onemocněla.

• Když synovi bylo dva a půl roku postihla vás obrovská životní tragédie. Jak jste toto období dokázala překonat a co vám nejvíce pomohlo?

Právě to, že mám syna, o kterého se musím postarat a vychovat ho. Také moje máma mi tenkrát moc pomohla. A také mi pomohlo, že jsem měla hodně práce v divadle a natočila v té době i tři inscenace v ostravské televizi. Ráda jsem tam jezdila vlakem. Byla to dlouhá cesta, ale já byla šťastná, že nemusím sedět doma se svými problémy.

• Co byste poradila ženám, které v životě postihl podobný osud?

Pracovat, stýkat se s lidmi, což je v dnešní momentální situaci těžké... Sportovat, číst - žít ještě jiné příběhy než jen ty svoje...

• Když se syn zeptal na tatínka, co jste mu odpověděla?

Říkala jsem mu, ať počká do večera a já mu ukážu hvězdičku na obloze a to je jeho táta.

• Ze dne na den jste zůstala na všechno sama. Co pro vás bylo nejtěžší?

Asi to, že jsem zůstala sama s dítětem a nevěděla, co bude dál. Ale život vám to ukáže.

• Byla jste samoživitelkou a musela se hodně otáčet. Bylo toto období náročné i po finanční stránce?

Musela jsem se vystěhovat z „nadměrného“ bytu a nový byt úplně zrekonstruovat. A to mě dost zaměstnalo. Zaplaťpánbůh. Jsem dost šetrná, takže než mi byl vyměřený vdovský důchod, s penězi jsem jakž takž vyšla a také mi pomohli v divadle.

• Po jak dlouhé době jste byla připravena na novou lásku a vztah?

Asi po roce a půl...

• Jak syn přijal vašeho budoucího manžela Václava Vydru? Honza Vaška znal. Pomáhal mi při stěhování ještě s několika kamarády. S Vaškem jsme spolu studovali na konzervatoři v jednom ročníku. Byli jsme spolužáci. Když jsem byla ještě těhotná, Vašek v té době točil v Chorvatsku a zastavil se u nás v bytě s dárky pro moje dítě a taky mi nabídl, že, kdyby Petr - můj muž - nebyl doma a já bych začala rodit, tak ať mu zavolám, že mě odveze do porodnice. Takže můj syn ho poznal i takhle.
• Oslovuje ho tati?

Ne, Vašek mu to nabídnul, když u nás začal bydlet, Honzík pak na chvíli odešel do svého pokoje, pak se vrátil a řekl že už tátu měl a že mu bude říkat Vašku.

• S manželem už řadu let provázíte pořadem Prostřeno. Když jste tu nabídku dostali, co vám blesklo hlavou?

Teď na jaře už to bude dvanáct let. Ta nabídka přišla pro nás pro oba, takže to bylo bezva. Mysleli jsme, že to bude práce tak maximálně na pár měsíců. Tohle by nás bylo opravdu nenapadlo.

• Jak si s mužem rozdělujete, co kdo bude číst?

Ty větší „špalky“ nechávám Vaškovi. On si to ani nemusí číst dopředu. To já ano.

• Vybaví se vám nějaké kuriozity z natáčení?

Když jsme sami vařili ve VIP Prostřeno na našem čerstvě nabytém statku, kde tenkrát ještě nebyla tekoucí voda a hostinu jsme udělali tak, že jsme vysekali kus louky, dovezli tam dva stoly a prostřeli dvěma bílými prostěradly jako ubrusy. Vše probíhalo v pořádku až do doby, kdy došlo na dezert. Když jsem začala servírovat nepečený dort se šlehačkou, přišel nálet velkých létajících mravenců jak na ubrusy, tak na dort. Prostě na všechno bílé. Zachránila jsem to tak, že jsem „napadenou“ šlehačku rychle smetla do trávy a našpricovala novou a rychle všem porce rozdala.

• Jak dlouho trvá než natočíte jeden díl a kolik jich za den zvládnete namluvit?

To je různé. Někdy má díl třeba 25 stránek, jindy třeba 15. Podle toho jak jsou účinkující sdílní. Většinou natočíme čtyři až pět dílů za frekvenci.

• Které jídlo patří mezi vaše nejoblíbenější?

Máme rádi řízek s bramborovým salátem, kachnu se zelím a bramborovým knedlíkem, pak taky čínskou, italskou, nebo španělskou kuchyni.

• Vaříte doma každý den? Co třeba patří mezi vaše speciality?

Poslední dobou vařím víc. Všechno co máme rádi. Teď třeba silný hovězí vývar a do něj dávám kořenovou zeleninu, cibuli, česnek, zázvor, nové koření, celý pepř, jalovec, hřebíček, skořici vcelku a badyán. Koření zpěním na oleji, přidám maso aby se zatáhlo, zaliju horkou vodou a nechám hodinu vařit v papiňáku. V obyčejném hrnci tři hodiny. Pak přidám zeleninu.

• Kolik máte vnoučat a jaká jste babička? Ta rozmazlující, co jim všechno dovolí?

Od syna dva kluky a od neteře holku a kluka. Rozmazluju je, ale jen do určité míry. Jeden z nich mi jednou řekl, že jsem „kvutá babička“.

• Co s nimi děláte nejraději?

Třeba s nimi jdu se psy na procházku a povídáme si, nebo večer hrajeme nějaké deskové hry. Ty mají za odměnu za to, že mi před tím četli.

• Když se nyní nemůžete věnovat své profesi, co vás nejvíce zaměstnává? Jak trávíte čas?

Já se své profesi věnuji pořád. Jen teď ne tolik. Nemůžeme hrát před publikem. Jinak víc cvičím, víc uklízím a víc čtu.

• Co vás v poslední době potěšilo a co naopak zarmoutilo?

Zarmoutilo mě, když byla vnoučata nemocná a potěšilo mě, že už jsou zase zdravá a zlobí. Protože nemocné děti nezlobí.