Co si děti nosí do školy kromě aktovky? Někdy i starosti, stud a pocit vyloučení

Začátek školního roku obvykle otevírá debatu o ceně aktovek, sešitů a dalších pomůcek. Otázkou však také je, zda každé dítě může jet se třídou na výlet, chodit na kroužek nebo na oběd, mít svačinu s ovocem a zeleninou, moci pozvat kamarády k sobě domů, mít oslavy narozenin. Některé děti nemají to, co jejich kamarádi. Mohou se stydět, nemusí se cítit součástí kolektivu, možná je kolektiv sám vyčleňuje.

Začarovaný kruh

Typickým příkladem znevýhodněných dětí jsou děti z nízkopříjmových či velmi mladých rodin, nebo děti samoživitelů. Pod hranicí příjmové chudoby žije podle dat ČSÚ 36,3 % samoživitelů. Podle UNICEF má dítě vyrůstající u jednoho rodiče pětkrát vyšší pravděpodobnost života v chudobě než dítě z úplné rodiny. Nedostatek peněz se tak podle zkušeností samotných maminek promítá do každého dne. Maminkám ani dětem přitom nejde o značku na mikině ani o to, zda má dítě vše nové. „Musíme šetřit, kde se dá. Syn nemá drahý počítat, ale mnohem levnější tablet. Mobil má po mě, když jsem si potřebovala kvůli práci koupit nový. Je starý, růžový, ale synovi to nevadí. Je rád, že má alespoň něco,“ vysvětluje maminka čtvrťáka Pavla Fraňková. 

Problém může nastat, pokud má dítě kvůli finanční situaci rodiny opakovaně pocit, že se od ostatních liší a musí svůj život před spolužáky vysvětlovat nebo skrývat. Takovou zkušenost si z dětství nese i paní Martina ze Žatecka, dnes sama maminka dvou dětí. „Vyrůstala jsem v rodině se špatnou sociální situací, kde téměř nic nefungovalo. Oblečení jsme měli po příbuzných, na školní výlety se nejezdilo,“ vzpomíná. Když později sama po rozvodu vychovávala děti, snažila se je podobné zkušenosti ušetřit. V jednu chvíli měla tři zaměstnání, aby se rodina měla lépe, ale zůstávalo méně času na děti. Když syn nastoupil do první třídy, rodině podle jejích slov nezbývalo ani na základní potraviny nebo cestu do školy. Nakonec jí pomohla organizace Fandi mámám. „Často vidíme, že se na nás obracejí maminky, které to neměly lehké ve svém vlastním dětství. Ačkoli se velmi snaží, i jejich děti mnohdy vyrůstají v podobně náročných podmínkách, jako ony samy,“ vysvětluje Žaneta Slámová, spoluzakladatelka Fandi mámám.

Horší známka nemusí znamenat nezájem dítěte

Znevýhodnění dítěte se projevuje i v podmínkách, do kterých se po škole vrací. Znevýhodněným dětem rodiče nemohou zaplatit doučování, pomoci s úkolem nebo ho odvézt na kroužek. Podle srpnového průzkumu Provident Barometr jsou právě kroužky pro téměř 14 % nízkopříjmových rodičů největší finanční zátěží spojenou se školou. V nízkopříjmových rodinách tak často na podporu u školních položek nezbývají peníze, čas, schopnosti nebo energie. Dětem pak ve škole mohou chybět pomůcky, mají častější absencí, neúčastní se společných akcí, mohou mít ale i horší prospěch nebo se mohou projevit změny v chování. Za tím vším nemusí stát lenost dítěte nebo jeho nezájem o školu, ale podmínky, se kterými si dítě samo nedokáže poradit, případně smíření, že jeho situace lepší nikdy nebude.

Do jaké rodiny se dítě narodí výrazně ovlivňuje i to, jaké vzdělání dítě získá, jakou práci bude jednou dělat a kolik bude vydělávat. Zdroj: Provident

300 tisíc dětí bude jednou dospělými

V Česku vyrůstá podle analýzy Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) přibližně 300 tisíc dětí do 17 let v domácnostech ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením. Projekt Neviditelní, s nímž CETA spolupracuje, upozorňuje, že finanční nejistota, nižší vzdělání rodičů, horší přístup ke vzdělávání nebo méně příležitostí se mohou z jedné generace přenášet na další. Tento problém označuje jako Neviditelnost je dědičná.

Následky nechtěné dědictví bolestně zasahují nejen samotné děti, ale později dopadají na celou společnost. Ročně do dospělosti vstupuje zhruba 5 855 znevýhodněných dětí. Za 40 let aktivního života odvede do veřejných rozpočtů jeden člověk, který v důsledku znevýhodněného prostředí nedosáhl na maturitu, přibližně o milion korun méně (v současné hodnotě peněz) a sám přijde zhruba o 1,28 milionů na svém příjmu (současná hodnota peněz). U lidí s nízkým vzděláním je také vyšší pravděpodobnost nezaměstnanosti, stát tak nepřichází jen o odvody, ale vyplácí i dávky a hradí pojištění. Celoživotní dopady u jedné skupiny šesti tisíc znevýhodněných dětí, které se stávají dospělými, se mohou přibližovat 8,1 miliardám korun. Poskytnutí pomoci znevýhodněným dětem tak prospěje nejen jim, ale i celé společnosti.

Co by podle vás nejvíce pomohlo dětem, které nemají stejné podmínky jako jejich vrstevníci? Dejte nám vědět v krátké anketě, kde vidíte největší prostor pro stát i soukromý sektor.

Projekt Neviditelní vznikl z iniciativy společnosti Provident a společně s odborníky a neziskovými organizacemi upozorňuje na problémy lidí propadávající systémem pomoci a podpory.

Nebojte se říci o pomoc: Neviditelnost je dědičná, zdroj: Projekt Neviditelní