zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
zpět

Horoskop pro Vás každý týden

Stačí vybrat znamení a zadat Váš email. Jednou týdně vám zašleme horoskop pro vaše znamení.

reklama

návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat

reklama

Petra (28): Babička na mě dává pozor i po smrti

Petra (28): Babička na mě dává pozor i po smrti
Autor: iStock Petra (28): Babička na mě dává pozor i po smrti
Anna Kopečková , Vydáno: 19.11.2020
Někdy můžeme mít s prarodiči velmi silný vztah. Ani smrt to nepokazí.

reklama

Babičku jsem měla moc ráda a když zemřela, na chalupu jsem odmítala jezdit – všude bych ji viděla a bylo by mi o to víc líto, že už není mezi námi. Když jsem se ale o rok později seznámila s Markem, cítila jsem, že s ním svůj smutek snadněji překonám a na chalupu ho pozvala. Jenže den před odjezdem jsme se zle pohádali, protože Markovi zavolala bývalá přítelkyně.

Chtěl mi o ní vyprávět, ale pokaždé jsem rezolutně prohlásila, že mě jeho bývalka nezajímá a nepřeju si, aby s ní dál zůstával v kontaktu. Místo aby mlčel, začal ji bránit a litovat: že jí zemřel otec, že nemá známost, že se cítí opuštěná a navíc to v životě vůbec nemá jednoduché, protože... To už jsem nevydýchala, Marka nenechala domluvit a zpupně mu oznámila, že pokud s Hanou nepřeruší veškeré styky, je mezi námi konec. Pokusil se mě uchlácholit, ale protože jsem trvala na svém, odsekl, že v tom případě bere „konec“!

5 věcí, kterých před smrtí nejvíc litujeme

5 věcí, kterých před smrtí nejvíc litujeme

Předstírala jsem, že je to jak odřív

Než bych rodičům vysvětlovala, kvůli čemu jsme se s Markem rozešli, raději jsem se přemohla a na chalupu odjela sama. Když jsem došla ke starému stavení, oči mi zalily slzy lítosti – poprvé mě místo babičky přivítalo nehostinné ticho. Po menších problémech se mi ve starých kachlových kamnech podařilo zatopit, po obědě jsem posekala trávu a vyplela záhony a nakonec mě čekalo to nejtěžší – zajít na hřbitov.

Domů jsem přišla ubrečená a smutná. Když se sešeřilo, chovala jsem se, jako by u stolu seděla i babička. Zapálila jsem svíčku, pustila stařičké rádio, povídala si s „ní“ – nespočítala bych, kolik večerů jsme spolu takhle strávily. Také jsem přivezla silné červené víno, které bábinka měla tak ráda. Z almary jsem vzala dvě skleničky, do obou nalila víno, symbolicky jsem si přiťukla a ponořila se do vzpomínek. Spát jsem šla o půlnoci a musím přiznat, že jsem měla „špičku“.

Žádný duch, jen jsem vypila moc vína

Probudil mě pocit, jako by mi někdo na obličej dýchal ledový vzduch. Otevřela jsem oči a u dveří uviděla stát postavu, která byla „rozmazaná“. Až když promluvila, poznala jsem, že to je babička! „Petruško, ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi přijela. Už na tebe dlouho čekám,“ zašeptala a já ohromením nebyla schopná promluvit. Promnula jsem si oči, ale milovaná tvář, kterou bych tak ráda viděla, pořád zůstávala rozostřená.

Babička mě pochválila za upravenou zahradu, poděkovala za kytičku, kterou jsem donesla na její hrob a na chvíli se odmlčela. Když zase promluvila, musela jsem špicovat uši, abych ji slyšela. „Slib mi, že sem budeš jezdit častěji, je to tu bez tebe smutný a prázdný. A až přijedeš domů, zavolej Markovi a omluv se mu! Kdybys ho nechala, aby ti vyprávěl o své bývalé přítelkyni, věděla bys, že měla autonehodu. Teď se stydíš, viď? Ale Marek tě má rád, odpustí ti, jen už nikdy nedovol, aby ti žárlivost a hněv zatemnily rozum. Opatruj se, Petruško.“ Ucítila jsem příjemné teplo a v mžiku jsem usnula... Ráno jsem došla k nejlogičtějšímu závěru: přehnala jsem to s pitím a všechno se mi jen zdálo. Ale stejně jsem na nic jiného než na noční setkání s babičkou nedokázala myslet.

Pokaždé doufám, že se zase potkáme

Hned po příjezdu domů jsem zavolala Markovi a za hloupou žárlivou scénu se omluvila. Odpustil mi a než jsme ukončili hovor, zeptala jsem se, jestli Hanka měla autonehodu. Prý dokonce kvůli ní skončila na invalidním vozíku, řekl Marek a udiveně se zeptal, od koho to vím. Po zádech mi přejel mráz a slíbila jsem, že později mu všechno vysvětlím.

Od tajemného setkání uběhly dva roky. A i když na žádné „duchařiny“ nevěřím, přesto pokaždé, když s Markem přijedeme na chalupu, doufám, že se s babičkou, která mi svou moudrostí zachránila báječný vztah, zase setkám...

Byl tam? Nebo to byl jen sen?

Příběh Ivety (29): Duch mi zachránil život!

reklama

Související témata: příběh , život po smrti , rodinné vztahy

reklama

Přečtěte si také

reklama