Helena Suková vyměnila tenis za psychologii. A pradědeček nebyl slavný skladatel
Bývalá světová tenisová špička Helena Suková v rozhovoru s Liborem Boučkem zavzpomínala na smiřování s tím, že nikdy nezískala grandslamový titul ve dvouhře, představila svůj nový životní směr i rodinný mýtus, který uvedla na pravou míru.
Jako VIP host posledního dílu zábavné show Inkognito před prázdninovou pauzou zavítala jedna z největších osobností českého tenisu, Helena Suková. Čtrnáctinásobná grandslamová vítězka (ve čtyřhře a smíšené čtyřhře), členka International Tennis Hall of Fame a bývalá světová jednička ve čtyřhře dnes působí v úplně jiném oboru, než ve kterém se proslavila. Vrcholový sport totiž po skončení kariéry vyměnila za psychologii, v níž získala doktorát a které se profesně věnuje.
Při pohledu na kariéru této ženy je těžké nezůstat v úžasu. Suková byla světovou jedničkou ve čtyřhře, ve dvouhře vystoupala až na 4. místo světového žebříčku. Vyhrála celkem 14 grandslamových titulů, devět ve čtyřhře a pět ve smíšené čtyřhře. Ve dvouhře si zahrála čtyři grandslamová finále, dvakrát získala olympijské stříbro a byla součástí vítězného československého týmu ve Fed Cupu v roce 1983. V roce 2018 byla uvedena do tenisové Síně slávy.
Dnes ji výčet vlastních úspěchů nechává až překvapivě klidnou. „Je to takovej bejvalej život,“ reagovala s úsměvem také na Boučkův souhrn kariérních milníků.
Cílem není být druhý nejlepší. Cílem je vyhrát.
Moderátor show Inkognito Libor Bouček v rozhovoru přiznal, že ho její odstup od vlastní legendární kariéry fascinuje. Suková vysvětlila, že smíření s minulostí nebylo automatické. „Když jsem skončila, tak jsem byla naštvaná, že jsem nebyla první na světě ve dvouhře, že jsem nevyhrála Grand Slam ve dvouhře,“ popsala pocity vrcholové sportovkyně. Právě nenaplněný sen o grandslamovém titulu v singlu ji pronásledoval ještě dlouho po odchodu z kurtů. „Asi dva roky jsem neviděla raketu, protože jsem na to hodně zanevřela,“ neskrývá své tehdejší pocity. Přitom z pohledu fanoušků bílého sportu je i stříbro mimořádným sportovním výsledkem.
Při rozhovoru přišla řeč i na fenomén, který laikům často uniká, a to proč vrcholoví sportovci někdy neslaví stříbro. Suková připomněla reakce sportovců z nedávných olympijských her a přiznala, že podobné emoce sama dobře zná. Vzpomněla si na olympijské finále v Soulu v roce 1988, kde s Janou Novotnou sahaly po zlatě. Přestože hrála se zraněným lýtkem a zlatá medaile jim unikla jen o dva míče, po zápase cítila především zklamání.
„Když jsem přišla do pokoje, tak jsem mrskla tou stříbrnou medailí do rohu a byla jsem z toho hodně špatná,“ popisuje Helena Suková mentalitu, která často odlišuje špičkové sportovce od běžného pohledu veřejnosti. Cílem podle ní není být druhý nejlepší. Cílem je vyhrát.
Mohlo by vás také zajímat: Vondroušová si tenis nezahraje čtyři roky. Nedopovala jsem, hájí se a emotivně popsala pocity
Bouček se také zajímal o psychickou náročnost tenisového života, v němž i velmi úspěšná sezona většinou končí porážkou. Suková přiznala, že zklamání ke sportu patří, ale zároveň není čas se v něm dlouho utápět. „Máš hned zase další týden, další turnaj, takže se jede dál,“ objasnila moderátorovi s tím, že i euforie z vítězství bývá mnohem kratší, než si lidé představují. „Skončí ten poslední míček, ta radost je velká, pak se hraje ceremoniál, ale vlastně ta největší trvá jen na chvíli.“
Pro lepší představu přidala úsměvnou historku z doby po kariéře. Když si zkusila zahrát lední hokej a vstřelila svůj první gól, prožila podle svých slov úplně stejný pocit štěstí jako při triumfu na tenisovém turnaji.
V rozhovoru padla i otázka, proč právě české tenistky patří už několik desetiletí ke světové špičce. Suková vidí důležitou roli ve vzorech a inspiraci. Připomněla, že její maminka, bývalá wimbledonská finalistka Věra Suková, významně ovlivnila československou tenisovou školu. Na ni pak navázaly další generace hráčů jako Jan Kodeš či Martina Navrátilová.
Na závěr přišlo i malé rodinné upřesnění. Suková opravila rozšířenou domněnku, že jejím pradědečkem byl skladatel Josef Suk. „Můj pradědeček byl Václav František Suk a byl kritik dětské literatury,“ poznamenala k předkovi známé sportovní rodiny Sukových.
Přečtěte si také: Neumannová o seznámení s Lehečkou: Musela jsem zaběhnout další osobák, aby mi napsal
Helena Suková sice zanechala v tenisu nesmazatelnou stopu, ale na rozdíl od mnoha vrcholových sportovců dokázala po kariéře najít nový směr. Dnes se věnuje psychologii a zkušenosti ze sportovního prostředí přetavila do další profesní kapitoly. Jak na závěr trefně poznamenal Libor Bouček, patří mezi ty výjimečné osobnosti, kterým se podařilo úspěšně přepnout z jednoho vrcholu na druhý. A právě proto je příběh Heleny Sukové inspirativní nejen pro sportovní fanoušky.
Autor článku
Zuzana Schneidewind
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
