Když dítě nedokončí školu, může se to promítnout do celé jeho budoucnosti

Rodinné zázemí ovlivňuje vzdělání napříč světem

Budoucnost dítěte ovlivňuje prostředí, v němž vyrůstá, a to na celém světě. Podle OECD trvá v průměru čtyři až pět generací, než se rodina z nejnižší příjmové skupiny dostane na průměrnou příjmovou úroveň. Někde je doba delší, jako např. v Kolumbii (11 generací) a někde kratší, jako např. v Dánsku, kde je posun do průměrné příjmové úrovně záležitostí dvou generací. Vzdělání přitom při zlepšení příjmové úrovně rodiny hraje klíčovou roli. Což potvrzují i česká data.

Podle mezinárodního šetření PISA 2022 patří Česká republika mezi nejhorší země světa v tom, jak silně rodinné zázemí ovlivňuje školní výsledky dětí. Žáci z nejbohatších rodin dosahují v matematice v průměru o 116 bodů více než žáci z nejchudších rodin. Ztráta 116 bodů představuje více než tři roky školní výuky. Tento výsledek je osmým nejvyšším rozdílem v 79 hodnocených zemí světa. Současně podle PAQ Research ukazuje na nejvyšší vzdělávací nerovnosti v ČR za posledních 19 let.

Roli hraje i místo narození a školní docházky

Výrazné rozdíly v dosažené úrovni vzdělávání ale ovlivňuje i lokalita, v níž rodina vyrůstá. Střední školu podle PAQ Research z roku 2020 nedokončí šestina mladých lidí a číslo roste. Celostátně nedokončí základní školu přibližně tři procenta dětí. V některých nejvíce zatížených mikroregionech je to ale až desetina. Přitom zahraniční experiment Moving to Opportunity ukázal, že pokud se rodině z chudé čtvrti podaří s dětmi přestěhovat do méně chudé lokality ještě před 13. rokem věku dítěte, zvýší se jeho příjem v dospělosti o 31 %.

V České republice je mechanismus chudých oblastí a nízkých budoucích šancí dítěte potvrzený v lokalitách, kde je nejvyšší koncentrace bytové nouze a exekucí. Regiony, kde děti více selhávají, případně školu nedokončí, jsou tradičně Karlovarsko, Ústecko nebo Ostravsko, ale stále častěji také velká města jako je například Praha nebo Brno.

Co rozhoduje o tom, zda dítě dokončí střední školu? Zapojte se do ankety a dejte nám vědět.

Nejde ale jen o školní vzdělávání

Doba strávená ve škole však není tím jediným, co šance dítěte na vyšší vzdělání a tím pádem i lepší životní úroveň, ovlivňuje. Součástí vzdělávání je také příprava na něj. A zde vstupuje do hry i rodinné zázemí, které ovlivňuje také to, zda má dítě při přípravě do školy podporu, zda má přístup k doučování nebo přípravným kurzům, díky kterým by zvládlo přijímačky na dobrou školu. Podle letošního Provident Barometru každý pátý rodič se základním vzděláním nechal přípravu dítěte na přijímací zkoušky na dítěti, zatímco téměř 32 % vysokoškoláků se s dítětem doma pravidelně učilo.

Podle dat PAQ Research méně vzdělaní rodiče také častěji podceňují možnosti svých dětí a existují i velké rozdíly v tom, kolik různě vzdělaní rodiče do přípravy svých dětí investují. Čtvrtina rodičů investovala částku přes 5 000 Kč, přitom dvakrát častěji se jednalo o rodiče s vysokoškolským vzděláním než o rodiče bez maturity. I kdyby bylo dítě z chudší a méně vzdělané rodiny nadané podobně jako dítě z jiného prostředí, jeho cesta k lepšímu vzdělání je ztížená. Projekt Neviditelní tento soubor znevýhodnění označuje jako „Neviditelnost je dědičná“.

Bez maturity může být rozdíl téměř pět tisíc měsíčně

V dospělosti se začarovaný kruh znevýhodnění, které dítě neovlivní, ale je jím silně zasaženo, projeví. A to hlavně v příjmech a v tom, jaké možnosti dopřeje svým potomkům. Znevýhodnění se totiž přenáší z generace na generaci. Nižší dosažené vzdělání se v dospělosti promítá také do nižších příjmů. Analýza Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) pro projekt Neviditelní porovnala příjmy člověka se středoškolským vzděláním s maturitou a člověka se střední školou bez maturity. Jedná se o dvě nejčastěji dosažené úrovně vzdělání v České republice, kdy obě skupiny tvořily podle dat ČSÚ 60 % pracující populace. Medián čisté mzdy u člověka s maturitou činí 34 623 Kč a 29 707 Kč u člověka bez maturity. Rozdíl mezi oběma činil 4 916 Kč měsíčně, tedy skoro 59 tisíc korun ročně. Za čtyřicet let ekonomicky aktivního života částka představuje rozdíl v modelovém srovnání přibližně 1,28 milionu korun v podobě ušlého čistého příjmu v současné hodnotě peněz. To jsou peníze, které si člověk s nižším vzděláním s největší pravděpodobností nebude moci dovolit investovat ani do svých dětí, které tak kruh znevýhodnění pravděpodobně zopakují.

Budoucnost dítěte by neměla záviset na poštovním směrovacím čísle ani výši příjmu rodičů. Zdroj: Provident Financial

Náklady platí celá společnost

CETA odhaduje, že každý rok vstupuje do dospělosti přibližně 5 855 mladých lidí s nižším vzděláním, které je přímým důsledkem znevýhodnění, v němž vyrůstali. Tři čtvrtiny těchto mladých dospělých pracují za relativně nižší mzdu a část se potýká také s vyšším rizikem nezaměstnanosti. „Stát přichází o část odvodů a zároveň nese vyšší náklady na dávky a zdravotní pojištění,“ vysvětluje Michael Fanta, hlavní analytik CETA. Roční náklady veřejných rozpočtů spojené s jednou skupinou téměř šesti tisíc mladých lidí, kteří vstupují do dospělosti, tak dosahují podle modelu CETA přibližně 374,1 milionu korun. „Za čtyřicet let ekonomické aktivity jedné takové skupiny je kumulativní ztráta veřejných rozpočtů obrovská, v současné hodnotě dosahuje zhruba 8,1 miliardy korun,“ doplňuje Fanta.

Znevýhodnění není osud. Dá se změnit

Nic z toho, co dítě ovlivňuje na jeho cestě za lepší budoucností, není neřešitelné. Pomoci může včasná péče, dostupné předškolní vzdělávání, doučování, mentoring, kariérní poradenství, školní podpůrné profese nebo první pracovní zkušenosti. Kombinace snahy rodiny říci si o pomoc a také pomoci využít, pomocné ruky škol, ale i veřejného, soukromého a neziskového sektoru může dětem přinést lepší budoucnost, než jako měli jejich rodiče. Smyslem aktivit by vždy mělo být zachytit problém dříve, než se z překážek stane dlouhodobý neúspěch.

„Data, analýzy i zkušenosti odborníků z neziskových organizací mluví jasně, chudoba a znevýhodnění se dědí, ale nemusí to platit vždy. Dědí se jen tam, kde se situace neřeší. Velkou šanci, jak se zpřetrhat kruh znevýhodnění, byť by byl v rodině předáván dlouhé generace, představuje zájem a snaha rodičů, dopřát svým dětem efektivní pomoc,“ říká Jana Pikardová, manažerka projektu Neviditelní, který vznikl z iniciativy společnosti Provident.