8. ledna 2021 05:59
Václav Staněk: V osmnácti se stal milionářem díky nemoci, která zničila jeho sportovní kariéru
Václav Staněk začal podnikat ve svých 18 letech, když musel kvůli diagnostikované cukrovce skončit s kariérou vrcholového sportovce. Nečekané situace se nezalekl, chytl se nové výzvy a do podnikání se opřel naplno. Dařilo se mu a za nedlouho se dočkal prvních úspěchů. Nyní si zkusil, jaké je to žít s minimem peněz a pomáhat k tomu potřebným.
Podnikatel Václav Staněk vlastní několik firem se ziskem v řádu desítek milionů korun. Vyrábí kožené zboží, doplňky, kvalitní nábytek i exkluzivní spodní prádlo. Vlajkovou lodí jeho firemní flotily je společnost Vasky, vyrábějící kvalitní kožené boty. Václavovi je pouhých 22 let a řadí se mezi nejmladší milionáře v České republice.
Kdo je Václav Staněk?
Když přišla televize Prima s nabídkou vyzkoušet si život na úrovni životního minima a podpořit neziskové organizace, které potřebují mediální pomoc, neváhal a výzvu přijal. V projektu Milionář mezi námi se představí jako čtvrtý milionář, kterému nechybí lidský přístup a srdce pomáhat hendikepovaným. Jaké bylo natáčení a co Vaška nejvíce překvapilo?
- Když se pořad Milionář mezi námi natáčel, bylo vám pouhých dvacet let. To chtělo odvahu, že?
Nikdy jsem nic podobného nezažil a netušil jsem, co mě čeká. Věděl jsem jenom, že jdu do absolutního neznáma. Předpokládal jsem, že budu pomáhat jako dobrovolník v neziskových organizacích, ale neměl jsem tušení, v jakých a co tam budu dělat. Ale věřil jsem a těšil se, že za ten týden prožiju řadu zajímavých příběhů a poznám zajímavé lidi. A to se také stalo.
- Jaké vzpomínky vám z natáčení zůstaly?
Těch je! Rád vzpomínám na svého průvodce Petra z Ligy vozíčkářů. To je kluk, který je od svých třinácti let vlivem nemoci na invalidním vozíku, a který má neuvěřitelný nadhled. K tomu, co se mu stalo, přistupuje s vtipem. Šli jsme do hospody a on si objednal se slovy: „Dejte nám sem něco, co nás postaví na nohy.“ A pak si dělal legraci, že utečeme bez placení. To mi pomohlo chovat se k němu naprosto normálně a bez obav.
- S vozíčkáři jste dokonce absolvoval kurz plavání…
Ano a přiznám se, že to pro mě byl asi největší stres. Asistoval jsem handicapované dívce, Esterce. Byla to obrovská zodpovědnost, pro mě něco nového. Byla na mně v tu chvíli naprosto závislá a já jsem měl v rukou její život. To byl ten moment, kdy jsem si nejvíc uvědomil, že pomoc zdravého člověka je pro takto handicapované opravdu důležitá.
- V rámci pořadu jste se dostal i do terapeutické skupiny Krok, která pomáhá drogově závislým vrátit se zpět do normálního života. Jaké bylo setkání se stejně starými závislými?
Bylo to silné, jsme vrstevníci a já jsem si uvědomil, jak málo stačí, aby vás život zavedl do propasti. Všichni jsme utvářeni okolnostmi, které nás v životě potkají, a tady byli lidé, kteří ty okolnosti neměli ideální. Viděl jsem kluky, kteří mají pohnutý životní příběh a mnoho jim nezbývalo, přesto se dokázali zase postavit na nohy a vrátit se do života. Erikovi bylo 13 let, když začal fetovat, neměl ideální zázemí. Když mi vyprávěl svůj příběh, uvědomil jsem si, jak jsem rád za to, jaké mám rodiče, a kde a jak bydlím.
- Po celou dobu jste si vedl deník, prozradíte, co jste si do něj psal?
Deník si píšu už pár let, většinou tam píšu to, co se během dne odehrálo a nějaké své myšlenky. Každý den se mi toho v životě děje hodně, zapomínám, zážitky vypouštím, z toho důvodu jsem si začal psát deník. V tom týdnu jsem si psal zamyšlení nad všemi příběhy, chci si tenhle týden uchovat do konce života, protože to byl opravdu zážitek.
- Také jste si musel vystačit s 550 korunami na týden. Zvládl jste to?
Když mi řekli, že budu mít 550 korun, říkal jsem si, že to bude v pohodě. Myslel jsem ale, že to je denní limit. Vyžít s 550 korunami na týden opravdu není jednoduché. Nějak jsem to zvládl, ale nebylo to snadné i vzhledem k mojí cukrovce. Za 550 korun si toho moc nekoupíte. Bylo to hodně o zelenině, nejlevnějších uzeninách a sýrech. V běžném životě bych to asi nezvládl.
- Cukrovka vám nepochybně změnila život. Nebýt té, asi bychom vás dneska neznali jako úspěšného mladého podnikatele, ale jako talentovaného atleta. Jste čtyřnásobným mistrem republiky v běhu…
Cukrovku mi diagnostikovali den poté, kdy jsem přebíral cenu pro nejlepšího sportovce Zlínského kraje. To byla taková odměna. Konec kariéry.
- Takže jste si vytyčil jiné cíle?
Dá se to tak říct. Jsem cílevědomý. Vždycky jsem chtěl vyhrávat, být lepší dnes, než jsem byl včera. Drží mě touha po posunu a po tom mít vytyčené cíle. Odmalička jsem je zvyšoval. Ať už šlo o známky ve škole nebo rekordy v atletice. K takovým cílům jsem se upínal a dařilo se mi je plnit. Vím, že cesta je cíl, a užívám si tu cestu, umím ji hledat a jsem schopen pro to udělat víc než ostatní.
- Díky tomu ve svých dvaadvaceti letech řídíte pět firem. Jak to bez vás vlastně ten týden zvládly?
Byl jsem z toho trochu nervózní, ale kolegové to beze mne zvládli úplně skvěle a doufám, že se těšili, až se vrátím. Věděli jsme to dopředu, a tak jsme se na to mohli připravit tak, aby moje absence byla v pohodě.
- A jak jste to bez nich zvládl vy?
Natáčení bylo hodně náročné, v organizacích jsem byl od rána do večera a večer jsem to vstřebával. Neměl jsem moc prostor si stýskat. Taky jsem u sebe přes den neměl telefon ani peníze na kafíčka, takže jsem po natáčení chodil hned spát. Po delší době jsem se pořádně vyspal a od práce jsem si hodně odpočinul.
- Neziskovým organizacím, ale i jednotlivcům jste věnoval spoustu peněz. V čem se vám to vrátilo?
Nešel jsem do toho s tím, aby se mi to vrátilo. Ale tenhle projekt mi také hodně dal. Zážitky, uvědomění, možnost pomoct lidem, kteří to potřebují. Poznal jsem lidi a prostředí, které bych jinak určitě nepoznal. A poznal jsem i sám sebe skrz nové příběhy. Byl to pro mě obrovský zážitek na celý život.
Milionář mezi námi s Vaškem Staňkem běží na televizi prima v pátek ve 20.15.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
