Ina T.: Největší éra influencerů je pryč

V neposlední řadě se také věnuje sociálním tématům a zaměřila se na problematiku bezdomovectví.

• Ino, patříte mezi přední české blogery a influencery. Zároveň jste jedna z prvních, která se začala blogu a sociálním sítím věnovat naplno. Jaké byly začátky v roce 2011?

V roce 2011 byla éra blogů naplno rozjetá a já si připadala, že už je pozdě, abych založila ten svůj. Příšlo mi, že zapadne a nebudu schopná se prosadit. To se naštěstí nestalo a stihla jsem to ještě v době, kdy měly blogy velkou podporu čtenářů a blogeři se podporovali navzájem.

• Kdy nastal ten zlom, kdy jste se začala blogováním živit? A co jste dělala za práci do té doby?

Asi po 4 letech blogování jsem dostala tolik dlouhodobých nabídek na finanční spolupráci, že jsem věděla, že se uživím a pokryji i náklady na podnikání. Když jsem začala s blogem, tedy pár let po vysoké škole, navrhovala jsem interiéry a později pracovala jako Visual merchandiser.

• Teď je rok 2019 a různých blogerů je velká spousta. Vlastně se mi zdá, že se velká část přesunula na instagram a blog jako takový už moc lidí nepíše. Co si osobně myslíte o tomto vývoji?

Každý, kdo se chce v tomto oboru udržet, musí sledovat, kam se sociální sítě vyvíjejí a kde tráví čas jeho cílová skupina. Ale tím, že jsme se přesunuli na Instagram, se od základu změnila i naše práce. Blog byl o textech a fotkách, Instagram je především o fotkách, které musí být na úplně jiné úrovni. Navíc musíte být aktivní i na instastories. Nepřemýšlím nad tím, jestli mi to vyhovuje nebo ne. Ta práce mě baví a musím se přizpůsobit.

• Máte mezi blogery přátele, nebo je to prostředí, kde je velká rivalita a každý hraje sám za sebe?

Mám mezi blogery pár přátel, ale fakt je ten, že jsem to jako místo k přátelství nikdy nepovažovala. Pro mě je to práce a přátele mám v jiných odvětvích. Rivalita mezi influencery rozhodně funguje. Dochází ke kradení IG účtů i nahlašování fotek.

• Poměrně častým tématem poslední doby je téma označování reklamy, spolupráce a celkově přístupu influencerů k výběru těch, s kým spolupracují. Vím, že vy jste jedna z těch, kteří mají vždy vše řádně označeno, a spolupracujete jen s těmi značkami, za které můžete dát tzv. ruku do ohně. Vadí vám, když to ostatní mají jinak?

Spolupráce označuji několik let a beru to jako samozřejmost. Důvěra čtenářů je velmi křehká a já ji rozhodně nechci ztratit. A co se týče výběru značek, na začátku blogu jsem určitě kývla na spolupráci, kterou jsem důkladně nepromyslela a nakonec toho litovala. Ale díky tomu jsem se poučila a začala vybírat jen značky, které jsem sama kupovala a mohla jsem se za ně postavit. Portfolio značek o influencerovi hodně vypovídá a samotné firmy na to také dost hledí. Pokud influncer kývne na každou nabídku, která mu přijde, odráží se to na jeho důvěryhodnosti a ve finále se připravuje o spolupráce s kvalitními brandy.

• O vás se ví, že si poměrně chráníte své soukromí, resp. zatím jste nikdy neukázala svého partnera, se kterým jste 13 let. Přijde doba, kdy ho svým followerům představíte? :)

Možná na to jednou dojde, ale zatím se čím dál víc ukazuje, že moje rozhodnutí bylo správné. Chtěla jsem si zachovat část svého soukromí jen pro sebe a jsem za to moc ráda.

• Je právě partner ten, kdo vás fotí na IG? Z vlastní zkušenosti vím, že když chci od manžela, aby mě vyfotil, tak mi dá časový limit (2 minuty) a pak končí. Má Václav větší trpělivost?

Většinou mě opravdu fotí Václav a za ty roky se naučil svaté trpělivosti. Moc dobře ale ví, že fotit přes celý den potřebuji kvůli instastories, protože jakmile ho nebudete zásobovat, sníží se čísla a zhorší se dosah. Snaží se mi s tím tedy pomáhat, pokud může, a tím mě podporuje v mojí práci. Ve vztahu to popravdě beru jako samozřejmost, ale na druhou stranu vím, že s tím mají někteří partneři blogerek problém. Také jsme po těch letech poměrně sehraní, já mám v hlavě vždy představu fotky, taky už (konečně!) znám své přívětivé úhly, a samotné focení nám tak zabírá méně času než dřív.

• Ino, vy každou neděli vaříte a rozdáváte jídlo bezdomovcům ve svém rodném městě Hradci Králové. Všimla jsem si, že mnoho lidí je na vás až naštvaných za to, že pomáháte lidem bez domova. Proč? Opravdu lidem vadí, že ve svém volném čase a za své peníze někomu pomáháte?

Podle zpráv, které mi přicházejí, to některé lidi dráždí hlavně proto, že mají bezdomovce za lenochy, co si žití na ulici vybrali dobrovolně. Vařit jsme začali před 4 lety a poslední rok se nám daří vařit každou neděli. Některé zprávy jsou podporující, některé urážejí příjemce naší pomoci i mě jako iniciátora.

• Vy jste založila i IG stránku Příběhy bez domova. Jak vás to napadlo? A co má být cíl této stránky?

Tento profil jsem založila právě proto, abych ukázala, jak snadné je dostat se na ulici a může se to stát každému. Za ty roky jsem nepotkala nikoho, kdo by se dobrovolně vzdal svého zázemí a pohodlí a šel jen tak z plezíru spát na lavičku. Přijde mi to jako všeobecně podporovaný mýtus, kterým se společnost uklidňuje v tom, že jim se to stát nemůže a bezdomovci si to sami vybrali. Když rozdáváme jídlo, snažíme se s lidmi na ulici mluvit, aby měli pocit, že je neodsuzujeme a bereme je stále jako součást společnosti. K tomu náleží i to, že se zeptáte, jak se do takové situace dostali, snažíte se jim pomoc, nebo je aspoň podpořit a díky tomu byl už jen krůček k profilu, který by zaznamenal fakt, že se to může přihodit každému. Pro mě je největší cíl to, že se nad tím čtenáři zamyslí a nebudou bezdomovce soudit tak příkře a taky se třeba budou snažit o to, aby nikdo v jejich rodině nebyl na podobné problémy sám. Protože právě rodinná síť je u většiny lidí bez domova to, co nakonec selhalo.

• Na závěr, jaký myslíte, že bude další vývoj influencerů v Česku? Myslíte, že tato éra může fungovat dlouhodobě?

V zahraničí vyšlo už několik článků v důležitých médiích o tom, že ta největší éra influencerů je pryč. Já s tím souhlasím a mám za to, že teď bude vítězit kvalita nad kvantitou.

autor: Martina Miláčková