Chcete jet na zajímavý zájezd? Nebo koupit auto, poradit od lékárníka? Bacha na Překvápko!

Bára Štěpánová

Myslíte si, že máte smysl pro humor? A co třeba kanadské žertíky a podobné věci? Vy sama si někdy z někoho uděláte legraci?

To, že má někdo smysl pro humor, určitě neznamená, že si rád z někoho dělá legraci a že jsou mu blízké třeba ty kanadské žertíky, jak říkáte. Smysl pro humor je schopnost v běžném životě zvládat věci, který jsou třeba i hodně těžký. Brát je prostě s nadhledem. A třeba známá je hodně věta z filmu Vesničko má středisková „Dávej si hlínu na prsa, ať si zvykneš!“. Prostě dokud je šance, že se to dá přežít, tak místo pro humor určitě je. Třeba můj strýc byl deset let v kriminále a přežíval to jenom díky smyslu pro humor, ale to si nesmíme plést s utahováním si z někoho a podobnými věcmi. Čili dělat si z lidí srandu, to ani nevyžaduje smysl pro humor, to spíš vyžaduje jakousi dávku drzosti. A smysl pro humor by měl mít naopak spíš ten, kterej se tím terčem stane! Ale pak jde zase o to, v čem ten fór spočívá, že jo? Protože ono to někdy ani moc k zasmání není... To je na dlouhou diskuzi, ale já myslím, že já smysl pro humor mám, protože to máme v rodině, moje maminka je židovka a těm vlastně nezbylo ani nic jinýho, než ten smysl pro humor nějak používat. No a skrytá kamera – všichni jistě znají Ptákoviny, to jsem dělala s Petrem Rychlým, a tenhle pořad měl veliký úspěch, takže se skrytou kamerou mám velmi, velmi bohaté zkušenosti. Ale třeba vtipy já vyprávět neumím.

Jak jste vnímala situaci těch, kteří byli skrytou kamerou nachytáni? Soucítila jste s nimi nějak? Improvizovala jste, nebo jste se řídila pokyny z režie?

Nene, já jsem to jela bez pokynů, já jsem poměrně kreativní a nemám ráda, když mě někdo řídí. Ale víte co? Dneska je taková složitá situace mezi lidma, a třeba co se týče dělání si legrace ze sebe navzájem, tak lidi na to ani nemají chuť, prostě se jim nechce. Nechci ho moc používat, ale přesto použiju sousloví, které používal pan prezident Havel, prostě je mezi lidma taková „blbá nálada“. Čili situace, který jsme natočili a o kterých mě přišlo, že by tam ten humor mohl být, tak to skončilo na tom, že ten člověk prostě nechtěl. Mám pocit, že když jsme dělali tenhle humor s Petrem Rychlým na začátku 90. let, tak lidé byli daleko vstřícnější a taky je možný, že je to tím, že jsme točili v Praze, ta Praha je v tomhle také trochu jiná... V Praze mají lidé dostatek kultury, všeho, kdežto když se vyjede ven, tak jsou lidé mnohem vděčnější...

Máte ráda tento typ pořadu?

Já myslím, že záleží na národu, na jeho mentalitě. Tohle je převzatý formát a to, že to má úspěch někde, ještě neznamená, že to bude mít úspěch u nás. Já třeba vzpomínám, jak Nova uvedla jednu telenovelu, strašně úspěšnou, a u nás to nemělo žádný ohlas. My prostě povahou tíhneme víc k Němcům, my nejsme Turci, my nejsme Rumuni, my ani se Slováky si nejsme povahově tolik blízcí – Slováci jsou daleko emocionálnější, i herci jsou jiní, mají jiný styl hraní. Takže i co se týče toho humoru, tak co funguje v Americe, tak nemusí fungovat u nás, my jsme přece jenom takoví upjatější...

A jací tedy myslíte, že jako Češi jsme? Jsme třeba škodolibí a to může být jeden z předpokladů pro úspěch pořadu založeném na situačním humoru a sledování skrytou kamerou?

Tak já úplně nesnáším jakékoli zobecňování, to je nesmysl, každej jsme jinej... Ale vztahy mezi lidmi ve společnosti o něčem určitě vypovídají. U nás je to o tom, že když má soused kozu, tak si druhej nebude říkat, ať mám taky kozu, ale ať sousedovi chcípne... Jako lidi asi jsou trošku škodolibí, i v těch natočených situacích – to není takový ten svobodný smích, ale právě ten trochu škodolibý.

A jak jste si vy užívala natáčení?

Tak já jsem neměla žádná očekávání, já jsem i jako moderátorka poměrně schopná reagovat na jakékoli situace, já nejsem člověk, kterej potřebuje pokyny, papíry... Já potřebuju jen rámcové informace, kde jsou kamery, odkud kam se můžu pohybovat a pak si to dělám, tak jak to prostě vyjde. My když jsme točili, tak to bylo v pondělí a bohužel to byla smůla v tom, že tam bylo málo lidí, to prostě nevyšlo, to se pak špatně točí.

A vám osobně ty situace, které jste natočili, přišly vtipné?

Nene, tohle není typ mého humoru, ale není to zase tak, že by mi to nějak vadilo. Nevadí mi to, umím to... Tam byla jedna krásná situace, kdy jsem jednomu pánovi nutila, že musí mít do restaurace dress-coat, takže nakonec jsem mu vnutila úplně příšerné sako od kolegy, on si ho vzal, ale nakonec bohužel nesouhlasil s odvysíláním příspěvku v televizi. Tak to bylo moc hezký, ale zase to bylo vtipný pro nás, kteří jsme se na to koukali, pro něho moc ne, on byl úplně zoufalý, on se cítil opravdu nepříjemně.

Poznali vás lidé? Vy jste poměrně hodně známá...

Poznali mě opravdu úplně všichni, i když jsem měla ulízaný vlasy a brýle a i když jsem měnila způsob dikce. Já jsem tak výrazná, že mě prostě poznali. Jako kdybych byla modelka, který jsou všechny stejný, tak by mě možná nepoznali, ale takhle jo. Mně by asi museli dát paruku a hodně změnit, aby mě lidi nepoznali.

Chcete něco vzkázat divákům?

Nene, já nechci někomu něco vzkazovat, každý ví nejlíp sám, co si má přát. Já vždycky, když mám někomu něco přát, tak říkám, že je to jejich věc, a když tak ať mi nosí dárky! :-) Takže nikomu nic nevzkazuju, ať každý používá mozek a hlavu a pak to bude dobrý :-)