Donutil miluje golf a rybaření – prozradí TOP STAR Speciál

Kdybychom neměli Donutila, tak bychom si ho snad museli vymyslet.

Bývá přirovnáván k Vladimíru Menšíkovi, po němž převzal žezlo českého humoru. Když posloucháme jeho historky, nebo ho sledujeme v některé z jeho nekonečných proměn v televizi, zdá se, že gejzír jeho nápadů nikdy nevysychá.

Zaujal už kdysi jako Nikola Šuhaj loupežník v Sísově Baladě pro banditu. To byl ještě členem brněnského Divadla na provázku. V Brně Donutil vyrostl ve skutečnou osobnost. To, co tam prožil, mělo pro jeho život rozhodující význam. Jedině tam se mohl poznat s Frantou Kocourkem, o němž umí tolik veselých příběhů. Legendární herec a silák, jedinečný znalec hantecu, mu také šel v roce 1977 jako svědek na svatbu, když si bral svou Zuzanku.

Právě v Divadle Na provázku pochytil Donutil poetiku, která ho po roce 1989, kdy přišel do Prahy, odlišovala od ostatních. „Provázek, to byl kult, naše vyznání. Měli jsme vynikající partu, podnikali jsme spoustu věcí i mimo divadlo, žili ve společenství, v němž nám bylo dobře. Sjeli jsme půl světa, učili se stepovat, žonglovat, zpívali jsme nádherné písničky…“

Přechod do Národního divadla

V osmdesátém devátém roce dostal od tehdejšího šéfa činohry Národního divadla Ivana Rajmonta nabídku, aby přešel do Zlaté kapličky. „V Brně budeš chybět a v Praze přebývat,“ řekl mu prý tehdy Bolek Polívka, ale Miroslav Donutil do toho šel s přesvědčením, že dělá správně. „Dodnes jsem ani jednou nezalitoval. Najednou se začali objevovat režiséři z televize, dabingu, filmu, rozhlasu, začal jsem být obsazován…,“ říká s odstupem let.

Ovšem ne se všemi kolegy v Národním si padl do oka. Někteří mu vyčítali, že je nedůstojné, aby člen činohry Národního divadla jezdil po republice se zábavnými pořady. „Já se ale prostě potřebuji setkávat s diváky i na jevištích jiných divadel i v sálech jiných měst. Baví mě povídat si s lidmi…“ Je jasné, že z některých kolegů mluvila obyčejná závist. Svou popularitou Donutil naopak přitáhl diváky do Národního divadla, což jasně prokazuje jeho neustále vyprodaný Sluha dvou pánů.

Domácí štěstí

Miroslav Donutil už se svou ženou dávno oslavil stříbrnou svatbu a je přesvědčený, že kdyby ho opustila, už by se nikdy neoženil. „Jsem rád, že mám Zuzku a své dva syny. A musím říct, že také maminka a tatínek mé manželky byli jedni z nejúžasnějších lidí, jaké jsem kdy poznal,“ svěřil se ve své knížce Šedesát uzlíků na provázku života. Zuzana ho stále překvapuje – svými nápady, svým nadáním, s nímž dokáže podnikat (vede kavárnu v centru Prahy), obdivuje ji za to, jak skvěle vychovala syny, jak zrekonstruovala byt a postavila dva domy… a navíc vypadá pořád mladě. Donutil od ní nežádá teplé večeře, naopak si myslí, že se žena má realizovat, a pak teprve v manželství zavládne to pravé domácí štěstí.

V čem vyniká a kde má slabiny?

Po roce 1989 se nám předvedl ve spoustě rolí, z nichž značná část byla spíš záporných. Vždycky ale vynikl. Snad nejpopulárnější je jeho otec Šebek, důstojník z povolání v Pelíškách, šišlající nadporučík Růžička v Tankovém praporu, či poručík Troník v Černých baronech. V černé komedii Věry Chytilové Pasti, pasti, pastičky si zahrál zkorumpovaného poslance Dohnala, kterého vytrestá touha po náhodném sexu, cynického bonvivána Cyrila v Románu pro muže psal Michal Viewegh vysloveně pro něj.

Pokud bychom chtěli u Donutila hledat jeho slabá místa, pak uspějeme snad jedině u sportu. Při natáčení Románu pro muže byl nucen si stoupnout na carvingové lyže a přiznal, že lyže měl na nohou naposledy před 45 lety. Podobně je na tom s bruslením. Přesto je ale stále v pohybu. Nejen před kamerou a na jevišti, ale i při golfu, v lese nebo na rybách. V posledních letech se mu podařilo zhubnout, hlídá si jídelníček, vyhýbá se alkoholu.

Syn mu šlape na paty

Zatímco Miroslav Donutil se stal členem činohry Národního divadla v 39 letech, mladší syn Martin se na jeho prknech objevil již v 19 letech. V březnu 2011 vystřídal Jana Hájka v menší roli Silvia v komedii Sluha dvou pánů, která se ve Zlaté kapličce v tu dobu uváděla již sedmnáctým rokem. „Pocit to byl neuvěřitelný,“ vzpomíná Martin. „Ještě dnes si vybavuju, jak jsem tátu jako malej capart poplivával pro štěstí, když Sluhu premiéroval. Týden před tím, než jsem se dozvěděl, že v něm budu hrát, jsem na Sluhovi shodou okolností byl, zažil jsem ty nádherné ovace ve stoje a ani ve snu by mě nenapadlo, že se za pár dnů ocitnu na stejném jevišti, ve stejné hře.“

Martin Donutil si prý odmalička stál za tím, že bude hercem, i když mu to táta rozmlouval, že to budu mít s tímhle příjmením těžké. Martina to však naopak motivuje k vyššímu výkonu. Přiznává, že ale není zdaleka tak komediální typ jako tatínek a rád zkouší různé žánry. Necháme se proto překvapit, kam se herec se známými iniciálami MD za pár let dostane….

Blanka KovaříkováFoto: Jana Pertáková a Zuzana Kostiuková