10. listopadu 2009 18:06
Petr UllmannRozhovor s majitelkou Motorest Galerie
Po příjezdu do Motorestu Galerie šéf nešetřil svým jadrným černým humorem. Jídlo mu nechutnalo a narazil znovu na vše, co tak často pranýřuje.
Paní Vlaďka Zemanová převzala Motorest Galerie v Karlově v dost neutěšeném stavu. Podnik byl zadlužený a neměl dobrou pověst. Hodně by si přála, aby se situace zvrátila, do restaurace už investovala dost peněz a nechce se jen tak vzdát. Očekává, že její snaha bude odměněna a konečně se dostaví výsledky jejího úsilí. Jenže snaha nestačí, musí se to umět a vzít rozum do hrsti, tvrdí opakovaně šéf.
Paní Vlaďko, proč jste se obrátila na Zdeňka Pohlreicha?
Potřebovala jsem poradit s provozem. Nikdy jsem to v minulosti nedělala, věnovala jsem se jiné práci. Vyhledala jsem ho v Café Imperial, a vyšlo to.
Měla jste na hospodu zálusk? Chtěla jste podnikat v gastronomii?
Já jsem po tom nijak netoužila. Chtěla jsem mít cukrárnu, nebo bar. Měla jsem přítele, který ale získal Motorest Galerii a já jsem mu nabídla, že mu pomůžu a jdu do toho napůl s ním. On potom ale odešel a já jsem se v tom zůstala plácat sama.
Takže takový danajský dáreček na rozloučenou, který vám zůstal na krku?
Dá se to tak říct, ale na druhou stranu jsem se z toho kvůli tomu dostala, protože jsem byla z celé situace hodně hotová. Tím, že jsem musela řešit problémy okolo podniku, soustředila jsem se na práci a dnes už jsem psychicky v pohodě.
Co vás momentálně v Galerii nejvíc trápí?
Málo hostů. Kdysi to byl vyhlášený podnik, kde se dobře vařilo, ale postupem času to začínalo upadat. Protože už tady není takový dopravní ruch, i když kousek odtud leží vyhlášené koupaliště Velké Dářko. Střídal se tady taky personál, podnik nebyl vedený tak, jak by měl. Kuchyni vidím dosud jako velký problém.
Přesto, vracejí se k vám už zase nějací hosté?
Teď už mám pocit, že lidé zase začínají chodit. Nezapomínám na reklamu, ke kávě podáváme závin, snažíme se. V Café Imperial také dávají ke kávě vdoleček.
Nejste tedy v situaci, že byste to třeba na konci roku zavřela, pokud se něco nezmění?
Tak to rozhodně ne. Stálo mě to už tolik práce a úsilí, věnuju tomu svůj volný čas, tak to určitě nechci.
Co vám šéf za těch pár dní své návštěvy už poradil?
Musím zlepšit systém práce a být přísnější. Měla bych mluvit víc do kuchyně, protože jsem šéfová nenechávat kuchařům volnou ruku.
Buďte konkrétnější…
Tak třeba jídelníček jsme sestavovali společně, ale některé postupy, kdy jsem něco zkritizovala, tak mě odvětili, že to tak není, že nemám pravdu atd., protože nejsem kuchařka.
Kdo tady vaří?
Můj vyučený syn, který je tady na praxi, a Ondra, který si dodělává nástavbu. Od října přijde nový kuchař. S klukama jsem spokojenější než s předchůdcem, který vařil sice dvacet let, ale musela jsem se s ním rozloučit ve zkušební době. Někdy taky vařím sama, o víkendech nebo o prázdninách. Najít dnes člověka, který zodpovědně vykonává svoji práci, je docela těžký.
Co říkal šéf na váš jídelní lístek? Nezdál se mu předimenzovaný?
Ano, škrtali jsme a hned několikrát. Je pravda, že když dorazí hodně lidí a každý si dá něco jiného, tak to ani nejde v tomhle obsazení stihnout uvařit. Doporučoval nabídku ztenčit, protože máme třeba čtyři druhy polévek. Nabídku menu, kterou vidíte na stolech, jsme už sestavili pod Zdeňkovým vlivem. Jsou to různá masa, ale třeba s jednou, maximálně dvěma přílohami.
Jakou kuchyni chcete vařit?
Českou, ale obohacenou o pár třeba i cizích specialit, aby sem lidé rádi zajeli a těšili se už cestou na něco, co stojí za ochutnání. Něco jen z Galerie a nezapomenutelného. Ráda bych dělala ryby, máme na jídelním lístku úhoře a králík také není moc okoukané jídlo. Na to lidi docela chodí, je to jemné, dobré a dietní maso.
Tak nezbývá než popřát paní Vlaďce Zemanové hodně štěstí a držet jí palce, ať dostane od šéfa aspoň jednu hvězdičku. Teď to na ni nevypadá, ale kdo ví? Třeba se stane zázrak…