Show Jana Krause aktuálně: Profesor Jiří Drahoš, herec Jakub Kohák, zpěvačka Katarzia

Prvním hostem posledního lednového večera bude pan profesor Jiří Drahoš, špičkový vědec a bývalý předseda Akademie věd České republiky, který v letošní prezidentské volbě prohrál s Milošem Zemanem o pouhých 152 tisíc hlasů. „Já jsem dělal chemické inženýrství, což znamená, že jsem seděl u takových velikých válců, kterými ve vodě probublával nějaký plyn, třeba vzduch nebo kysličník uhličitý,“ přibližuje Jiří Drahoš svou vědeckou kariéru chemika a dodává, že jeho specializací byly vícefázové reaktory.

Svůj smysl pro hledání nových cest ovšem neuplatňoval jen v zaměstnání, ale i v osobním životě. „Neobvyklých věcí jsem doma vymyslel dost, ale většinou nejsou použitelné,“ říká se smíchem a po cimrmanovsku parafrázuje, že to už je osud vynálezců: někdo musí lidstvu říct, že tudy cesta nevede a že vyfukováním kouře do vody zlato nevznikne. „Věda je mimo jiné právě problém slepých uliček, takže když vás zrovna manželka doma nepochválí, jako mě, tak to dokážu přežít.“ A za co se tak na prezidentského kandidáta manželka zlobí? „Nezavírám za sebou skříně, doma se válej ponožky…“ jmenuje namátkou a raději vzpomíná na to, jak celá jeho kandidatura vzešla: „Zjistil jsem, že spousta lidí kolem mě považuje za člověka, který by mohl zvážit kandidaturu na prezidenta. Ze začátku jsem to považoval za nesmysl. Lidé ovšem věděli, že budu končit na Akademii věd, protože tam máme systém dvakrát a dost, a tak když těch hlasů přibývalo, začal jsem se tím sám zaobírat, poté jsme se o tom bavili doma s manželkou, která tedy zrovna nadšení nejevila, ale nakonec to uzavřela s tím, že když do toho půjdu, půjde se mnou. A šla úžasně! Kontaktní kampaň, všechny debaty…“ Paní Drahošová stála po boku svého manžela až do samotného závěru, tedy i během posledních dvou debat prezidentských kandidátů druhého kola. „Slíbil jsem lidem na Slovácku a na jižní Moravě, že tam přijedu. Miloš Zeman řekl dvě debaty a dost, třetí a další už by byla nudná. Pak najednou udělal veletoč, změnil názor, tak jako často, ale já už jsem měl ty výjezdy slíbené, a tak jsem jel. Navíc si myslím, že to, že jsem nebyl na těch dvou dalších debatách, zase tak zásadní nebylo. Nyní přemýšlím, co dál, protože jsem uváženě slíbil, že neodejdu z veřejného života.“

Chrabrý Jakub Kohák

Dalším hostem je úspěšný režisér, ale také oblíbený herec a moderátor Jakub Kohák, jehož velkou životní láskou je fotbal: „Já zraju ve fotbale jako víno. Když jsem nastupoval na zápas, dával jsem si cíl, že dám hattrick, tedy tři góly. Občas to nevyšlo, teda spíš většinou. A teď? Minimálně tři góly dám!“ Jan Kraus ovšem ze sportoviště raději zabrousí zpět do světa chemie a počne ověřovat Jakubovy znalosti, aby vzápětí s uznáním zjistil, že cosi ze školních let mu opravdu utkvělo. Jakub se neopomene pochlubit: „Dalo by se říct, že jsem abnormálně šikovnej. Nebojím se postavit jakékoli výzvě a pak bojuju!“ A tuto chrabrost dost možná zdědili i jeho dva synové. „Mám dvě děti, jsou to dva kluci jako buci, takoví ztepilí a stateční hoši, kteří jsou od sebe odhadem šest let. Starší syn bude spíš výtvarnej typ,“ odhaduje s otcovskou starostlivostí, „on je dost citlivej, takže skládáme hlavně lego a míč ho nezajímá. Nutíme ho ale do atletiky, protože je třeba rozvinout celý tělo. Jenže když odpadne trénink, tak on řekne: hurá! Takže úplně na sportovce to nevypadá. Ale mladší to dohání. Byl jsem u toho, když se narodil, a stál jsem asi půl metru od něj, on se tvářil velice úporně, a tak mi bylo hned jasný, že to bude zabiják. A to se potvrzuje, protože on se nebojí vůbec ničeho!“ Svou bojovnost manifestuje Jakub Kohák dokonce i na svém účesu: „Naprostá většina chlapů, když jim začnou padat vlasy, zbaběle to oholí a dělají, že jsou holohlaví frajeři. Já ale budu bojovat až do konce! Zatím ale mám ještě lví hřívu.“

Na konec Katarzia

A třetím hostem je pak nepřehlédnutelná slovenská písničkářka Katarína Kubošiová, vystupující pod jménem Katarzia. „Své jméno většinou zamlčuju, protože si ho nikdo nepamatuje,“ přiznává umělkyně a dodává: „Je to otřesné jméno a těžko se to vyslovuje. Právě proto vznikla Katarzia.“ Její texty jsou velice hluboké, pro Jana Krause až příliš depresivní. „My Slováci jsme trochu pateticko-tragičtí,“ snaží se to písničkářka vysvětlit, „vycházíme z tradice hororových pohádek a já se snažím navázat na tento odkaz a pokračuju ve své tvorbě v této depresi. A taky si z toho dělám strašně ráda srandu. Teda z té své deprese. Protože nemám žádný důvod k tomu, abych ji měla, takže když mám někdy takové pocity, tak o tom hned napíšu písničku, abych se tomu spolu s ostatními mohla smát.“ Slovenská poetika tedy zůstává, ačkoli ona sama již třetím rokem žije v Praze. „Mně se tady strašně líbí a jsou tu fajn lidi a hudba. Předtím jsem žila a sedm let studovala v Bratislavě, nejprve divadelní produkci a potom filmovou scenáristiku.“ A jaká je Katarzia v běžném životě? „Lidé mají velmi mylné představy o umělcích. My už nebereme drogy, nepijeme – tedy alespoň já, pracujeme, snažíme se žít zdravě, staráme se o domácnost… já jsem vlastně velmi nudná. Jen někdy jsem mimořádně vtipná. To se tak jednou za měsíc probudím a už jedu samé perly. Ale je dost možné, se směju jen já!“

To a mnohem více se dozvíte v dalším dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause již dnes večer na Primě!