Show Jana Krause: důležitý herec z Ostravy a namyšlená holka z Prahy, fotbálek ve Smetanové Lhotě a subjektivní vnímání reality

Dnes se nám v úvodu představí hned dva hosté, a sice herecký manželský pár Markéta a Patrik Děrgelovi, kteří každým dnem očekávají narození druhého potomka. Zda to bude holčička nebo chlapeček, ovšem prozradit nechtějí. Zato se ale rozpovídají o tom, jak dlouho se znali, než se dali dohromady, a tak se dozvíme, že dlouho, ale že se také dlouho vůbec nebavili.

„On byl strašně důležitý herec z Ostravy, který pořád seděl v kavárně v DISKu a tvářil se naštvaně, vypadal jako prokletý básník,“ říká Markéta o Patrikovi, se kterým se poznala během studií na DAMU, a ten zase o ní: „Já jsem si myslel o Markétce, že je taková nějaká namyšlená holka z Prahy. A až zbytečně moc pěkná.“ A takhle se prý přehlíželi či obhlíželi celkem šest let. „Pak se mi jednou zdál o Markétě strašně živý sen, šel jsem na zkoušku do divadla a říkal jsem si, to je divný, proč zrovna Markéta? Tak jsem jí zavolal, šli jsme spolu na oběd, jedli jsme polívku a ona mi vyprávěla o nějakém svém klukovi. Tak jsem ji pak zase dlouho neviděl,“ vypráví herec, ovšem jeho žena do toho vstoupí se svou – samozřejmě trochu jinou – verzí příběhu.

Podívejte se na rozhovor s Patrikem a Markétou:

Zásadním momentem pro vývoj jejich vztahu ale byla společná cesta na hory za lyžováním, kde ho Markéta okouzlila svým lyžařským umem a kde se ji neúspěšně pokusil políbit. „Když jsem viděl, jak Markéta lyžuje, tak mě to docela vzalo, a ještě v té kombinéze, to bylo opravdu dobrý,“ zasní se Patrik a rukama naznačuje ladné křivky. Poté prý Markétu pozval do kina, ale teprve v něm pochopil, že se dopustil dalšího přešlapu. „Není nic trapnějšího než vzít holku na film, ve kterém hrajete,“ myslí si s odstupem času umělec. „Kdy přesně jsme se dali dohromady, tedy vlastně nevíme, nějak jsme si řekli, že to budeme slavit na můj svátek, na Patrika,“ shodují se oba manželé, kteří každopádně po sedmi letech společného soužití působí šťastně.

Připomeňte si Patrika Děrgela coby detektiva Berana v kriminálním seriálu V.I.P. Vraždy:

Dalším hostem v pořadí bude fenomenální český fotbalista Jan Koller, který drží současný rekord v počtu vstřelených branek za české reprezentační A-mužstvo a jehož cesta k fotbalové slávě je takřka pohádkovým příběhem – od čutání ve Smetanové Lhotě přes reprezentaci až po trenéra v Monaku. „Nejprve jsem kopal u nás ve Smetanové Lhotě, potom jsem hrál za Milevsko, to už byla vyšší soutěž. Na vojně mě na fotbal nechtěli, to jsem dělal v kuchyni,“ vzpomíná sportovec, který se šťastným řízením osudu dostal do Prahy, kde mu někdo známý zařídil možnost trénovat přes týden na Spartě.

„A asi jsem se jim nějak zalíbil, tak mě vzali.“ Poté ale začala atmosféra v letenském klubu houstnout, a tak odešel do Belgie, kde v klubu KSC Lokeren prožil jedno z nejlepších období své fotbalové kariéry. „Přibalili mě vlastně jako takový přívažek k dalším dvěma hráčům ze Sparty, aby si mě tam na čtrnáct dní vyzkoušeli,“ vzpomíná. „Když se pak mělo rozhodnout, co se mnou, tak to bylo trochu na vážkách, ale přimluvil se za mě pan Vacenovský. Tak na něj dali a dodnes jsem nejdražší transfer, co v historii klubu provedli, když jsem přestupoval do RSC Anderlecht.“ Předtím, než se dostal nastálo do Monaka, ještě předcházelo angažmá v Německu a rok a půl v Rusku. „V ruské Samaře to byla občas pěkná divočina,“ poznamenává se smíchem.

Sledujte rozhovor s Janem Kollerem v Show Jana Krause:

„Je to už hodně na východě a podmínky tam byly někdy dost vostrý. Navíc jsem měl předtím už zkušenost z Monaka, takže to byl přestup z extrému do extrému. Dříve se město jmenovalo Kujbyšev a bylo to v sovětské éře uzavřené město, protože se tam vyráběly součástky na rakety.“ Příchod do Samary byl prý pro něj skutečný šok, ale protože je přizpůsobivý, brzy si zvykl a podle jeho slov si vůbec „nevedli špatně“. Lítání na zápasy po celém Rusku ale bylo dost náročné.

„Například jsme letěli dvanáct hodin do Vladivostoku, kde byl navíc šest nebo sedm hodin posun, pak nevíte, jestli je ráno nebo večer, druhý den zápas, pak zase zpátky, takže jsem se z toho další týden dostával,“ říká fotbalista, který má na svém kontě celou řadu úspěchů a účast na třech mistrovstvích Evropy a jednom světovém šampionátu. Všechny životní zákruty a vzestupy v neuvěřitelném příběhu sportovce, který nastoupil profesionální kariéru až ve dvaceti letech, budeme moct zhlédnout také ve filmovém zpracování, které se právě připravuje pod názvem Příběh obyčejného kluka. „Vždy jsem byl spíše uzavřený, ale během natáčení jsem otevřel své soukromí,“ prozrazuje Jan Koller.

Co je to realita, to vysvětlí kvantový fyzik

Pochybnosti o tom, co je vlastně realita, do našich myslí zaseje v závěru pořadu přední český jaderný a kvantový fyzik profesor Jan Rak. „Podle mého názoru žijeme v přesvědčení, že existuje objektivní realita, která se řídí objektivními fyzikálními zákony – a to já nerozporuju,“ říká na úvod vědec. „Ale domnívám se, že když se zamyslíme nad tím, co je realita, dá se dospět k závěru, že vše je nějaká zkušenost našeho vědomí. To, že vnímám tady tu sklenici, registruje moje vědomí, stejně jako vaše vědomí registruje to, co vnímáte vy.“ Jinými slovy, vědomí podle něj hraje principiální roli pro tvoření reality.

Mrkněte se na rozhovor s Janem Rakem:

„Experimenty kvantové fyziky ukázaly, že pozorovatel hraje klíčovou roli v procesu pozorování a že pozorovatel a pozorované se nedají oddělit, že je to jedno a to samé,“ vysvětluje dále a dodává, že nicméně realitu prožívají všichni dost podobně. Co je kvantová provázanost a týká se i nás samotných? Kde je hranice mezi realitou a kvantovou realitou? A dají se poznatky z kvantové fyziky vnést do mezilidských vztahů?

To a mnohem více se dozvíte v dalším dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause již dnes večer na Primě.