Show Jana Krause: herec, který se nemůže nabažit publika, moderátorka, která touží po vtipném muži a mladík v tenisové raketě

Miroslav Donutil

Nikoli chlebem a solí, nýbrž sektem a dortem uvítáme dnešního prvního hosta, výborného českého herce Miroslava Donutila, který v těchto dnech oslaví významné životní jubileum – sedmdesátiny – a který hned v úvodu prozradí, že ho manželka instruovala, aby nebyl příliš vtipný, neboť od toho tam je pan Kraus. A tak se s vážnou tváří pustí do vyprávění o svých posledních pracovních zkušenostech. „Podařilo se nám v tom nepříliš příjemném čase natočit dvě věci. Jednu jsem točil s vynikajícím slovinským režisérem Olmem Omerzuem, a jmenuje se to Atlas ptáků. A také jsme s Jirkou Svobodou natočili dvojdílný film pro televizi, který se jmenuje Vražedné stíny. Ovšem divadlo není, a proto jsem tak rád, že jsem v divadle nyní a že jsou zde diváci,“ říká oblíbený umělec, kterému prý dosud odpadlo zhruba 135 představení, a dodává, že kdy bude premiéra filmu neví, napadá ho však k tomu cimrmanovsky laděná glosa s absolutním rýmem: „kdy bude premiéra, zeptejte se premiéra“.

A jakým způsobem se tedy Miroslav Donutil zabaví, když přišel o tolik divadelní práce? „Objevil jsem spoustu zahradnických prací, což mi tedy moje žena ráda představila,“ popisuje s nadšením a s tím, že ho po nich bolí tělo úplně jinak, než je běžně zvyklý. „To jsou neuvěřitelný věci, co na té zahradě může člověk dělat! A já to neznal… takže jsem najednou hnojil, ryl, sklízel… to bylo moc hezký. Ale než k té sklizni člověk dojde!“ Krom toho prý hodně chodil do lesa a na ryby. K narozeninám by si přál – tak asi jako dnes každý – jenom zdraví. „Já nic nechci, já chci zdraví, mně to úplně stačí. To je takový pocit štěstí, když se člověk v tomto věku ráno probudí a je zdravý. Takže víc není potřeba,“ svěřuje. „Další radost je, že člověk vůbec vstane, i když je to kolikrát těžký. No a pak že jdeš! Prostě jdeš. A v tom okamžiku já se začínám těšit, co mě ten den potká. Dnes jsem se těšil, že ráno pojedu do města za svojí oční lékařkou, která mi prohlédne oči, abych u pana Krause vypadal dobře, potom se stavím za manželkou, pozdravím ji, protože má otevřené okýnko, aby vydávala jídla, pak půjdu do rádia, tam udělám takový příjemný rozhovůrek, a pak půjdu k Honzovi,“ vyčerpávajícím způsobem popisuje svoji radost ze života. Na závěr s ironickým úsměvem vypráví, že kdyby chtěl dělat oslavu svých blížících se narozenin, možná by měl uvažovat o nějakém hotelu v Teplicích. „A pozveme Jirku Paroubka!“

Daniela Písařovicová

Zprávy o dalším dnešním hostu plní již několik dní stránky médií. Známá – a velice půvabná – televizní moderátorka Daniela Písařovicová se totiž po šestnácti letech rozhodla pro změnu zaměstnavatele, a tak vyměnila veřejnoprávní televizi za soukromé zpravodajské vysílání. Jana Krause však v první řadě zaujme její výška, která ho prý u žen fascinuje a která mu příjemným způsobem připomíná domov. „Muži mi často pokládají otázku, proč jsem tak vysoká,“ pokyvuje hlavou Daniela, „případně se také setkávám s jakoby vtipnou otázkou, jestli nejsem čím dál tím vyšší.“ Ostych mužů vůči její výšce tedy ani pro ni není ničím novým. „Zažila jsem to mnohokrát ve vysílání. Vedle mě nechtěli chlapci moc vysílat, protože jsem vždycky byla vyšší než ostatní. Snad jen s výjimkou Michala Kubala.“ S hosty ve vysílání to prý bylo trochu jiné, neboť se při rozhovorech většinou sedí. Nezřídka je ale uváděla do rozpaků svým půvabem.

„Ze začátku mi lichotili, že mi to moc sluší,“ svěřuje pohledná novinářka, načež si vyslechne pár hezkých lichotek na svůj vzhled i profesionální vystupování přímo od svého hostitele. „Když jsem nyní vyklízela svoji kancelář, kterou jsem sdílela se Světlanou Witowskou, nechala jsem jí tam svoje bačkory,“ vzpomíná na svůj nedávný odchod z televize, kde je prý zcela běžné, že se tam zaměstnanci pohybují v domácí obuvi. „Ze začátku jsem se tomu vysmívala, přišlo mi to legrační, ale jak člověk stárne a jak pořád chodí v botách na vysokém podpatku, je možnost přezout se příjemná.“ Zavzpomíná také na svoji legendární účast v taneční soutěži před dvěma lety, o které se podle svých slov mylně domnívala, že nebude o nic náročnější než zatančit někde na diskotéce ve dvě ráno. A prozradí, že velice ráda zpívá. „Zpívám ráda, a tak je jedno jak.“ Naopak do svého soukromí zvědavé bulvární novináře příliš ráda nepouští. „Co se mužů týče, jsem vybíravá. Nemám moc kritérií, ale jsem celoživotně přísná sama na sebe, a tím pádem i na svého partnera,“ vysvětluje s tím, že nejspíš bude muset přeci jen trochu slevit. „Třeba by se mi líbilo, kdyby byl vedle mě muž, který je vtipný. Zároveň by bylo fajn, kdyby nebyl ženatý.“

Ludvík Berousek

Na závěr budeme se zatajeným dechem sledovat kousky nadaného artisty Ludvíka Janíčka Berouska ze světoznámého cirkusáckého klanu. „Mámina strana jsou Berouskovi,“ doplňuje sympatický mladík. „Děda drezíroval medvědy, babička krotila tygry. A táta byl gymnasta.“ Ludvík vystupuje v cirkuse, v divadle i na různých soukromých představeních jako hadí muž. „To znamená, že si lámu ruce, dávám nohy za hlavu, prolézám různými předměty, třeba tenisovou raketou nebo takovou rourou.“ Ovšem i jeho současná situace donutila, aby svá představení oželel a na živobytí si přivydělával brigádami. A tak bude rád, že své umění může předvést divákům Show Jana Krause, a sice už dnes večer na Primě!