Show Jana Krause: zpravodajec na divadelních prknech, vraždění neviňátek a umění péct a žít

Na červenou pohovku dnes usedne další slovenská hvězda, tentokráte moderátor a novinář Viktor Vincze, manžel populární slovenské moderátorky Adély Banášové, kterou požádal o ruku v přímém televizním přenosu. Na jeho záznam budeme mít samozřejmě možnost se podívat. „A bylo to navíc na Valentýna, takže totální kýč,“ vzpomíná Viktor. „Já jsem se pro tento krok rozhodl asi dva týdny předem, když mi volala dramaturgyně tohoto pořadu, jestli bychom v rámci vysílání nepřišli. A mě napadlo – páni, to by mohlo fungovat!“ V televizi je ale jinak jeho doménou zpravodajství. „Dělám pravidelně, téměř každý den televizní noviny,“ říká moderátor, který pracuje v televizi již šest let a podle svých slov necítí žádné politické tlaky.

Podívejte se na video s Viktorem:

„Práce mě moc baví, je velmi dynamická a z mého pohledu i velice důležitá jako mise pro veřejnost, neboť informovaná demokracie je zdravá demokracie. A mým úkolem je, abych lidem zprávy odprezentoval tak, aby je pochopili.“ A protože klíčový je už samotný výběr zpráv, vysvětluje Viktor, že se na výrobě zpravodajství podílí poměrně velký kolektiv lidí, kteří o tom rozhodují. „To není rozhodnutí jednoho člověka, šéfredaktora či moderátora, to je kolektivní a přes den se vede řada porad.“

Krom zpravodajství se začal Viktor věnovat také divadlu. „Můj otec je neprofesionální divadelní režisér, a on narazil na hru Odchody vlakov podle scénáře Petra Zelenky a přišel s tím, jestli bychom si to nechtěli s Adélou zahrát. Teď už máme za sebou asi 30 představení,“ vypráví o tragikomické hře, jež pojednává o dvou zkrachovalých hercích, kteří se krom představení snaží zároveň zachránit svůj podivný milenecký vztah. Jan Kraus na závěr o Viktorovi prozradí, že je přesvědčený ekolog, který jezdí hlavně vlakem a MHD a rozpoutá také trochu žhavou debatu o třídění odpadů a ekologii vůbec. „Mám řidičák a občas autem jezdím, ale vždy, když je to možné, jedu MHD. Například v rámci Bratislavy výlučně,“ dodává Viktor, který se ekologií zaobírá především na svých sociálních sítích. „Řeším to především přes čísla a fakta. Vyhledávám informace a srovnávám, jak je to ve světě a na Slovensku. A ve výsledku na tom Slovensko není až tak špatně. Ale každý by se přesto měl snažit svůj negativní dopad na životní prostředí pokud možno minimalizovat.

S dalším hostem se možná budeme trochu bát, neboť jím je specialistka na násilnou a sexuálně motivovanou trestnou činnost a členka evropské skupiny behaviorálních analytiků, RNDr. Jiřina Hofmanová, Ph.D. „Jsem absolventkou přírodovědecké fakulty a později jsem učila na střední škole,“ představuje divákům sama sebe. „A protože jsem měla jako specializaci antropologii, chtěla jsem pracovat v Kriminalistickém ústavu. Tam ale nebylo místo, tak jsem dostala nabídku, abych šla do vyšetřování. A tak jsem se stala vyšetřovatelkou.“

Podílela se mimo jiné na mediálně slavném vyšetřování tzv. orlických vražd, při němž použili tehdy převratnou metodu videografii. „Začínala jsem ve skvělé době a se skvělými kolegy, kdy jsme se snažili zkvalitnit vyšetřování trestných činů. Mimo jiné jsme zjistili, že když budeme natáčet procesní úkony, tak z jejich analýzy dokážeme získat další informace k tomu, abychom pak pachatele usvědčili,“ vysvětluje a vzápětí nám dá nahlédnout jednu autentickou ukázku. U ní pak objasňuje, jak natáčení přesně probíhalo, co bylo důležité, jak se s kolegy předem domlouvali kdy a co se má natáčet.

Paní Hofmanová je také autorkou podrobné analýzy více než 7500 vražd a pokusů o vraždu, které byly spáchány v letech 1969–2009. A co z toho vyplývá? „Můžeme to rozdělit do dvou období. Do roku 1989, kdy byla většina vražd spáchána v rámci rodiny. Vzhledem k tomu, že neexistovaly interrupce ani potratové pilulky, bylo mimo jiné hodně velké procento vražd novorozenců, které zavraždily jejich matky. A nejčastější vražednou zbraní býval nůž. Po roce 1989 už se to obrací a více než padesát procent vražd je zištných a páchají je lidé z jiného okruhu oběti, než je rodina.“ Své zkušenosti a nové poznatky sbírala paní doktorka Hofmanová mimo jiné i u FBI, ale také v různých západoevropských zemích. Díky ní jsme byli první východoevropskou zemí, která začala v kriminalistice používat behaviorální metodu, tedy metodu sestavování profilů pachatelů těch nejzávažnějších zločinů na základě jejich chování.

Sladkou tečkou na závěr bude čokoládový dort i povídání s naším posledním hostem, mistrem cukrářského řemesla Josefem Maršálkem, který dlouhá léta působil v zahraničí, resp. v luxusním londýnském obchodním domě Harrods či v indické patisserii Concu. „V Harrods, což je svět sám pro sebe, kde koupíte od mláděte slona po let do vesmíru úplně všechno, jsem původně začínal jako brigádník v cukrárně a pekárně na tři týdny. Moc se mi nelíbilo, co se tam vyrábí a prodává a měl jsem touhu to změnit,“ vypráví úspěšný cukrář, který nakonec zůstal více než sedm let a za jeho působení se podniku zmnohonásobily tržby.

Podívejte se, jak Josef Maršálek mluví o cukrařině:

„Harrods zaměstnává zhruba 400 číšníků, 270 kuchařů, cukrářů a pekařů a přes třicet lidí, kteří mají na starosti jen to, aby tam to jídlo vůbec bylo, jako nákupčí, vývojáře atd. Je to prostě blázinec,“ pokračuje, „a je také těžké měnit něco, když je člověk na spodu celé té hierarchie, takže jsem nejprve musel změnit to, musel jsem se umět prodat, mít správné kontakty. Nakonec jsem odešel, když mi nabídli pozici šéfcukráře, o kterou jsem na začátku tolik usiloval.“ Podaří se slovutnému cukráři naučit Jana Krause základům cukrářského umu? To a mnohem více se dozvíte v dalším dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause již dnes večer na Primě!

Show Jana Krause také online.