Užívám si to, co mi život nabídne, tvrdí těhotná Vendula Pizingerová

• Kapka naděje slaví dvacet let od vzniku. Jak nadační život ovlivňuje ten reálný a průběžné krize společnosti, které se dějí?

My jsme v rámci pandemie uvolnili deset milionů korun, abychom mohli nakoupit roušky, respirátory, ventilátory. Pak jsme spustili společně s televizí Prima Vlnu naděje, kde se podařilo nasbírat asi šest a půl milionu korun přesně na tyto pomůcky, takže jsme se rozhodně zařadili mezi ty, kteří v rámci pandemie pomohli. A jestli se mě ptáte na to, zda nás pandemie nějakým způsobem ochudí, tak to zjistíme na konci roku. Vzhledem k tomu, že firmy jako první škrtají marketing a charity, tak se nás to asi nějakým způsobem dotkne a je jen na nás, jestli vymyslíme zajímavé projekty, abychom nějaké peníze získali.

• Máte určitě i srovnání v rámci roku 2009, kdy se do Česka dostala velká finanční krize. Jak jste to zvládli tenkrát?

Já už si na to moc nepamatuji, protože v roce 2007 zemřel můj manžel a několik následujících let na mě probíhal takový mediální hon. Tyto roky mám v úplné mlze.

• Pomáhat neziskovému sektoru je ve světě otázkou dobrého jména, v Česku takový postoj ještě není tak rozvinutý. Existuje nějaký moment, kdy se v Češích prolomila potřeba a touha pomáhat?

Já si myslím, že vztah k neziskovým organizacím je dobrý a vždycky byl. Hlavně Češi fungují bezvadně na nějakou náhlou situaci, což třeba konkrétně znamená pandemie, zemětřesení v Nepálu nebo tak. Češi byli vždycky v tomto ohledu štědří.

• Takže se nesetkáváte s tím, co já čtu často v internetových diskusích, že neziskový sektor je jen „tunel“?

Já mám s Čechy v tomto ohledu pouze pozitivní zkušenosti.

• Váš syn Jakub s vámi a nadací vyrůstal celý život. Chtěla byste, aby se nadaci v pozdějším věku věnoval i on, aby pokračoval dál v tom, co dvacet let budujete?

To si myslí on, že nastoupí. Říká mi, že to po mně jednou zdědí, ale on vůbec neví, co říká. (směje se) Můj syn teď půjde na střední školu, udělal přijímací zkoušky a jde na veterinární obor, takže to s charitou nemá nic společného. Já bych chtěla, aby byl veterinář.

• Spousta rodičů má potřebu, aby jejich dítě pokračovalo v budování jejich celoživotního projektu.

Ano, většinou to chtějí ti rodiče, kteří mají firmu. Ale nadace je trochu něco jiného. Já si to v podstatě nedokážu ani představit.

• Co chystáte s Kapkou naděje v nejbližší budoucnosti?

V prosinci připravujeme velký projekt s televizí Prima a mezitím nás čekají návštěvy v nemocnicích, kde budeme předávat přístroje, protože v rámci koronaviru bylo vše zastaveno. V tuto dobu jsem měla být v Řecku na táboře s dětmi, ale já věřím, že příští rok už bude všechno v pořádku.

• Vaše těhotenství bylo teď nějakou dobu věcí veřejnou. Jaká byla vaše reakce, když jste se dozvěděla, že čekáte dítě?

Bylo to štěstí a pohled do budoucna zároveň. Nemám žádné strachy, užívám si to, co mi život nabídne.

• Jak jste se vyrovnávala s negativními reakcemi veřejnosti?

Já si myslím, že na negativní reakce nemůžete klást žádný důraz, protože vám spolknou ty pozitivní.

• Těhotenství je teď velké téma i v politice. Andrej Babiš s dalšími muži-gynekology tvrdí, že rodíme příliš staré.

Myslím si, že by se do toho neměli míchat, to je věc vašeho soukromí. Já jsem první dítě rodila ve třiadvaceti, takže mě nikdo nemůže nařknout, že jsem si nepospíšila.

• Co říkáte na ten trend, že ženy rodí první dítě v pozdějším věku?

Z biologického hlediska, když žena rodí mezi dvacátým a třicátým rokem, tak má pak větší šanci rodit i ve čtyřiceti. Chápu, že některé ženy dělají kariéru, u mě to tak nebylo. Já jsem se snažila kariéru dělat souběžně. Každopádně nejsem typ, který by někomu říkal, co má dělat.

• Díky partnerovi jste tak trochu překopala dosavadní život a začala jste zkoušet nové věci, jako je třeba turistika po všemožných koncích světa. Byla ale nějaká chvíle, kdy jste vy sama musela jemu rázně vytyčit svoje hranice, přes které nejede vlak?

Ne, ale možná to je chyba. (směje se)

Více se o Vendule Pizingerové dozvíte už dnes v pořadu Show Jana Krause ve 22.20 na Primě.