Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
Reklama

Dana (38): Vysmívat se snům? To ani náhodou!

Občas jako kdyby do života zasáhlo tajemno…Díky tomu, že jsem věřila svému snu, můj tatínek dnes žije...
Vydáno: 16.06.2018
Dana (38): Vysmívat se snům? To ani náhodou!
Autor: thinkstock.com Dana (38): Vysmívat se snům? To ani náhodou!
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Jako každou sobotu jsem jela za tátou. Před pěti lety – po smrti mámy – se odstěhoval na chalupu, která stála uprostřed lesů, odříznutá od okolního světa. Mockrát jsem mu domlouvala, aby se vrátil do města, že kdyby se mu něco stalo, pomoc by byla daleko, ale marně. A tak jediné, co jsem mohla dělat, bylo, že jsem za ním jezdila každou sobotu a vnutila mu mobil, který ale zapomínal nabíjet i nosit u sebe. Po mých výtkách pokaždé sliboval, že se „polepší“, ale zůstalo jen u slibů.

Ošklivý sen

Příhoda, pro kterou nemám logické vysvětlení, se mi stala předminulý podzim, pár týdnů před tátovými sedmdesátinami. Měla jsem příšerný a hlavně velice sugestivní sen... Přijela jsem za tátou. Na kamnech bublala polévka, ale on v chalupě nebyl. O chvíli později přišel – sekal trávu králíkům. Když jsme poobědvali polévku, zašli jsme do stodoly, ve které choval zvířata.

Pomyslela jsem si, že by bylo nejlepší tuhle ruinu zbourat, ale mlčela jsem, už mockrát jsme se kvůli tomu pohádali. Jakmile jsem se s košíkem trávy vydala ke králíkárně a táta k chlívku s čuníkem, ozvalo se zvláštní zapraskání a pak velká, dutá rána. Vyděšeně jsem vykřikla – ze střechy se uvolnil silný, shnilý trám a spadl přímo na tátu. Ležel na zemi, obličej měl křídově bílý a vedle jeho hlavy se tvořila kaluž krve... Probudil mě můj křik, a když mi došlo, že to byl jen sen, úlevou jsem se rozbrečela.

Ze svého chování jsem byla zmatená

Hned ráno jsem vyťukala tátovo číslo a když hovor přijal, spokojeně jsem se usmála. Chvíli jsme si povídali a rozloučili se s tím, že se jako vždy uvidíme v sobotu. S úlevou jsem odjela do práce. Jenže okolo desáté jsem začala být příšerně nervózní, srdce mi tlouklo jako o život a já nechápala, co se to se mnou děje. Ale když kolegyni spadl šanon a já sebou úlekem trhla, najednou jsem VĚDĚLA, že tátovi hrozí nebezpečí a můj sen byl varováním. Vyťukala jsem jeho telefonní číslo, jenže mobil měl „hluchý“. Zase ho nenabil! Vyhrkla jsem na kolegyni, že si beru půl dne dovolené, skočila do auta a ujížděla za tátou.

Ale i přes velké obavy jsem byla rozpolcená. Já, která se těm, kteří věřili na „duchařiny“, vysmívala, jsem se nechala zviklat snem! Šlápla jsem na brzdu a prudce odbočila. Když jsem se chtěla otočit, jako by moje ruce někdo vedl – proti svému rozhodnutí jsem dala pravou směrovku a v cestě pokračovala.

Věděla jsem, co se bude dít!

Jakmile jsem přijela, vběhla jsem do chalupy. Dveře byly odemčené, v kuchyni na kamnech stál hrnec horké polévky, takže bylo jasné, že pan domácí musí být poblíž. Vzápětí jsem uslyšela tátovo volání, že byl nasekat trávu pro králíky. S úlevou jsem ho objala a když se mě zeptal, jak to, že jsem nejsem v práci, zalhala, že jsem byla služebně nedaleko, proto jsem se u něj stavila.

Nalil bramboračku a když po jídle řekl, že musí do stodoly nakrmit zvířata, hrůzou se mi podlomila kolena a do nejmenších detailů jsem otci převyprávěla svůj ošklivý sen. Překvapeně se na mě podíval, ale přiznal, že ve stodole už pár fošen spadlo a slíbil, že co nejdřív s chlapy z vesnice dohodne její zbourání. Zavrtěla jsem hlavou s tím, že to už by mohlo být pozdě a navrhla, abychom ze stodoly zvířata přestěhovali hned. Otec se na mě dlouze zadíval a přikývl.

Vešli jsme do stodoly a táta se vydal – stejně jako ve snu – k chlívku s čuníkem a já ke králíkárně. Když jsem uslyšela zvláštní zapraskání, věděla jsem, co bude následovat. „Utíkej! Rychle běž pryč!“ zakřičela jsem, co mi hlasivky dovolily. Otec polekaně popoběhl a na místo, kde před pár vteřinami stál, dopadl silný shnilý trám...

O pár dní později táta nechal stodolu zbourat a měsíc na to oslavil sedmdesáté narozeniny. Otec se těší skvělému zdraví a pokaždé, když přijedu, se ptá, o čem se mi zdálo. Neumím si vysvětlit, kdo nebo co mi pomohlo tátu zachránit, ale už věřím, že mezi nebem a zemí něco skutečně existuje!

Dana (38)

 

Článek je zařazen v: výklad snů, životní příběh, příběhy
Reklama