Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
Reklama
Reklama

Lucie (34): V manželství jsem nešťastná, ale zbabělost mě tady drží

Už dávno nejde mluvit o lásce mezi námi, nejraději bych se rozběhla do světa a začala znovu, jenomže mám kouli u nohy v podobě Petra. Ten je do mě pořád zamilovaný, i když jsem ho podvedla snad několikrát. Je to prachobyčejný slaboch a já ho za to všechno opravdu nesnáším. Možná tam někde hluboko i sama sebe, ale raději tomu nechci věnovat pozornost.
Vydáno: 12.01.2019
Lucie (34): V manželství jsem nešťastná, ale zbabělost mě tady drží
Autor: istock.com Lucie (34): V manželství jsem nešťastná, ale zbabělost mě tady drží
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Láska jako z románu

On byl o celých šestnáct let starší než já. Zamiloval se do mě jako puberťák a světe div se, ono mu to zůstalo dodnes. Pořád povídá o tom, jak moc zbožňoval mé jiskřivé oči, úsměv a srdce na dlani. Byla jsem milá naivní slečna, co prostě chtěla prožít velkou romanci. A měla štěstí, že si vybrala staršího chlápka, který věděl co a jak. Tři roky jsme si žili pohádkově, on se snažil, já dvakrát moc nemusela a co jsem vymyslela, to se i splnilo. Petr fungoval spolehlivěji než kouzelný Arabelin prsten.

… avšak netrvala věčně

Pochopitelně přišlo na manželství a pár let na to i na dvě roztomilé holčičky. Prostě život jako když si ho nalinkujete. Jenomže moje linky už v tom dávno nespatřuji. Něco se zlomilo, já jsem se změnila a už dávno nemohu mluvit o štěstí. I když nikdo v mém okolí by to snad ani nepochopil. Měla bych být přece tak šťastná, protože Petr se snaží, co chci, to i mám. A obráceně. Jenomže já se namlsala se svými milenci mnohem lepšího a kvalitnějšího života. Onehdy to byl wellness, jeli jsme na muzikál do Prahy i s noclehem, drahé večeře, nespoutaný sex v luxusních autech. Já prostě chtěla patřit mezi ně, mezi zlatou třídu, kde je tohle všeho normální. Nikoliv výjimečné či snad nereálné.

Mají mě jenom na to jedno, smutná pravda

Tito pánové chtějí ode mě samozřejmě pouze a jenom sex, o nic trvalejšího jim nejde a mě to neskutečně žere. Kdyby Alex snad jen vyslovil onu prosbu, ať za ním odejdu a třeba i bez dětí, tak neváhám ani vteřinu a jsem v cuku letu sbalená. Ano, natolik jsem se do něj zamilovala, že bych holky nechala na krku Petrovi a s klidnou duší šla naproti svému štěstí. Věděla bych totiž, že Petr by se postaral jako nikdo a já bych mohla dál začít od začátku. A především tak, jak si konečně zasloužím.

Místo toho jsem pořád tam, kde si už nepřeji déle se zdržovat. Problémem je, že na to nemám odvahu, když jsem bez podpory svého milence a neměla bych nově kam jít. V práci dvakrát moc peněz nevydělám a třít bídu s nouzí se mi taky nechce. To raději zůstanu ve vyhřátém pelíšku, kde vím, že se budu mít celkem obstojně. Bez ohledu na to, zda se mi líbí Petrovo chování či snad on sám. Na oko se tvářím, že se samozřejmě nic neděje, avšak uvnitř to ve mně řve a  volá o pomoc jako nikdy.

Naděje na lepší život? Zatím nikde!

Svůj čas trávím chatováním na různých seznamkách a snažím se najít někoho, kdo by mě chtěl už napořád. Jenomže zatím to vypadá na nerealizovatelný úkol. Věřím, že jednoho dne se tak stane a já uteču ze své klícky tam, kde to zase budu já.

„Možná vám přijdu odporná, neschopná a zaprodaná lhářka. Jenomže já to vidím jinak. Mám nároky na to mít se dobře stejně jako vy či kdokoliv jiný. Jen se mi nechce se dřít, a tak to nechávám na jiných, ať se snaží, seč jim síly stačí,“ obhajuje svůj postoj k životu Lucie.

Lucie (34), Plzeň

Článek je zařazen v: příběh, příběh čtenářky, láska, krize v manželství, manželství
Reklama