Příběh Moniky (36): Exmanžel si dceru kupuje drahými dárky, je mi to nepříjemné

Seznámili jsme se na společenské akci. Studovala jsem tehdy fotografii a přivydělávala jsem si právě fotografováním pro jednu agenturu, často i na všelijakých společenských dýcháncích. A právě tak jsem poznala svého budoucího manžela, mladého perspektivního podnikatele z bohaté rodiny. Byla to láska na první pohled, zadívali jsme se jeden druhému do očí a cosi jako by zajiskřilo. Pozval mě na sklenku vína, ale odmítla jsem s tím, že jsem v práci, a tak nemohu trávit čas popíjením. Odpověděl, že tedy počká, až to tady skončí. To jsem si oddechla, bála jsem se, že se urazí a už se neuvidíme. Nic takového se nestalo, něco nás k sobě přitahovalo. Chodili jsme spolu od prvního dne. Když jsem ho přivedla domů na nedělní oběd, myslela jsem si, že moji rodiče budou nadšení, že se jim Tomáš bude líbit stejně jako mně.

Svatba na lodi

To jsem se ale spletla. Mámě se na Tomášovi hned od začátku něco nezdálo. Když odešel, řekla mi, že jí připadá jako typický zbohatlík či jako zbohatlický synek. A pokud se s ním zapletu, budu toho litovat. Nechápu, jak to mohla poznat z jediného setkání. Tehdy jsem na ni křičela: „Jak tohle můžeš říct? Vůbec ho neznáš, jak mi můžeš takhle kazit radost?“ Jenomže ona chtěla jen zabránit tomu, abych si zničila život, dnes to vím. Svatbu jsme měli o rok později na parníku, byla úžasná, bohužel jeho rodiče si s těmi mými nějak, řekněme, nesedli. Tehdy jsem jen pokrčila rameny, přece nebylo nutné, aby si padali do náruče, ani to nikdo po nich nechtěl. Hlavní bylo, abychom si rozuměli my dva. První dva roky všechno vypadalo idylicky, žili jsme si báječně, bydleli v nádherné vile, hodně jsme cestovali, pak jsem přišla do jiného stavu. Moje štěstí neznalo hranic.

Jak to můžeš snášet?

Zpětně jsem se dověděla, že už tehdy měl manžel milenky. Měl je už v době, kdy jsme se vzali, a nepřestal, ani když jsem čekala Michaelu. Stále ovšem úspěšně „zatloukal“, ve snu by mě nenapadlo, jak se věci doopravdy mají. Všechno prasklo, až když bylo naší Míše pět let. Tehdy mi sousedka, když u nás vypila lahev vína, pošeptala: „Jak to všechno můžeš snášet?“ Ohromeně jsem na ni pohlédla. Ona zbledla, protože i v opilosti ihned pochopila, že nic nevím. Začala jsem pátrat po tom, kolik milenek můj muž během našeho manželství měl, došla jsem k dvojcifernému číslu. Byl konec.

Noční můra

Co se strhlo před rozvodem, to byla noční můra. Můj muž byl jako opařený, myslel si, že spolu zůstaneme celý život, jemu chod věcí vyhovoval. Vzpomínám na divoké hádky, fyzická napadení, sprosté urážky, výhrůžky. Teď už se to všechno uklidnilo. Dokážeme se dokonce i potkat, aniž bychom si vyškrábali oči. Tomáš mě ale deptá zase jinak. Zdánlivě už je to maličkost, ale vím, že mi to dělá naschvál, a budí mě to v noci ze spaní. Tomáš dává naší devítileté dceři při jakékoli příležitosti neúměrně drahé dárky. Vychovává z ní rozmazlenou povrchní slečinku. Já si takové dary pro dceru dovolit nemohu, což on si vychutnává. Každý rok se vytasí s nejnovější elektronikou, se šaty od módního návrháře – pro malou holku! Už jí dokonce stačil slíbit k osmnáctým narozeninám mercedes. Na to řekla moje máma: „Pak už zbývá jenom tryskové letadlo, Tomášku.“ Ale žádná legrace to není. Myslím, že to dceři neprospívá, ale škodí.

Monika (36), střední Čechy