Opravdu podivná úchylka: Se svým polštářem chodí i do kina
Dokument Nejšílenější úchylky ukazuje, že závislí můžeme být opravdu na čemkoliv. Koho by však napadlo, že to může být i vlastní polštář... Tamara s ním chodí nejen do kina, ale bere si ho i do obchodů. Co za takovouhle závislostí stojí?
Tamaře je třicet tři let, přesto má potřebu, nad kterou všichni dospělí kroutí hlavou. Každé dítě má svou oblíbenou hračku, kolem které se točí celý svět. Tamara miluje svůj polštář. Miluje ho dokonce tak, že s ním pracuje, řídí auto nebo chodí nakupovat. Musí ho mít neustále vedle sebe: "Vím, že když se ho dotknu, vše bude v naprostém pořádku. Pojmenovala jsem ho Boo." Tamara je závislá na svém polštáři od 4 let.
Nosí ho minimálně 18 hodin denně a chová se k němu jako ke svému nejlepšímu příteli.
Pan Boo je naprosto všude. "Jezdí se mnou v autě, chodím s ním do kina, na procházky. Na záchod s ním nechodím. Je mi jedno, že mě s ním uvidí prezident nebo kdokoliv jiný!" tvrdí.
Tamara si tenhle polštář koupila v roce 1982 v bazaru. Nikdy jej neprala. Už jsou na něm ty roky vidět, ale není špinavý.
Nesmrdí. Její přítel to naprosto nechápe: "Jsem tím poštářem znechucen, nechápu, proč na něm tak visí."
Proč to všechno?
V 7 letech eskalovala její závislost na polštáři poté, co byla sexuálně zneužita. "Místo toho, abych šla za rodiči, přilnula jsem ke svému polštáři. Nevzdám se ho. Nikdy v životě.
Teresa 20 let pojídá kameny
Myslím, že bych nemohla fungovat, kdybych nesnědla pár kamenů," říká čtyřicetiletá Teresa. Je závislá už víc jak 20 let. Zpočátku ji přitahovala jejich zemitá vůně. "Jednoho dne jsem byla na procházce, neměla jsem v úmyslu do toho kousat, ale stalo se. Jakmile jsem to udělala, už jsem do toho spadla. Je to v té hrubosti a zemité chuti... líbí se mi ten pocit na zubech, když je chroupám." Mezi Teresiny oblíbené patří směs několika minerálů.
Místo příboru kladívko
Za použití kladiva je rozbíjí na malé kousky. "Nejradši bych si vzala větší kus kamene a okusovala ho nebo si strčila celý kus do pusy a sála z něj. Mám ráda tu chuť."
Teresa sní skoro kilogram kamenů denně. To je zhruba 350 kilo za rok.
Teresa jí kameny i před lidmi. "Nestydím se za to. Jím je ráda u televize při filmu, v ložnici, při jízdě autem. Když jsem nervózní nebo rozrušená, sním jich víc." Teresa jezdí dokonce i hodiny daleko, aby získala kameny, na které se jí sbíhají sliny. Své kameny ani neumývá!
Teresina závislost už si vybrala svou daň. "Před časem se mi při kousání žuly zlomil zub a při řízení auta jsem se dusila, mívám problémy se žaludkem, měla jsem problém i s chozením na záchod a ve stolici jsem měla krev." Donutí ji natáčení zlozvyk změnit?
V pondělí sledujte Nejšílenější úchylky na Prima love v 18.55!